Český trdelník dobývá zemi Inků
Peruánec Rafael Sumar si při studiu v Praze zamiloval trdelník. Sladkost falešně vydávanou za tradiční českou specialitu prodává Jihoameričanům plněnou třeba zmrzlinou nebo i ve slané variantě.
Tomáš Nídr spolupracovník MF DNES
Rafael Sumar Valdivia opatrně sklepává z tyče skořicí vonící váleček ze spirálovitě stočeného těsta. Z duté sladkosti stoupá horká pára. „Tím vlastně zákazníkům ukazuji, proč se tomu říká chimney cake,“vykládá devětadvacetiletý Peruánec. Pod světáckým anglickým názvem, který se do češtiny dá přeložit jako komínový dezert, od letošního února prodává v Limě nám dobře známý trdelník.
Jenže takový název by byl pro Jihoameričany nevyslovitelný. A španělská verze keke de chimenea zase nezní dostatečně cool. Na rozdíl od českých měst, kde se především v předvánočním čase line typická vůně, je u Tichého oceánu trdelník exotickou novinkou, která si teprve nesměle hledá cestu k peruánským zákazníkům.
Lépe se prodává, když je teplo
Sumar se do trdelníku zamiloval při svém stipendijním studijním pobytu v Praze. Dva roky zde navštěvoval na České zemědělské univerzitě kurzy v angličtině v oboru přírodní zdroje a životní prostředí. „Trdelník mě zaujal hned při první návštěvě centra. Koupil jsem si ho na Václavském náměstí a zamiloval si jeho chuť. Ale nenapadlo mě, že bych ho měl někdy prodávat,“vzpomíná.
Že by mohl do Peru, které zažívá kulinářský boom, přivézt sladkou specialitu ze střední Evropy, ho napadlo až po návratu do vlasti loni v létě, když přemýšlel co dál. „Dříve jsem pracoval v bance, ale nebavilo mě to. Už dlouho jsem chtěl být svým šéfem, měl jsem mnoho nápadů na podnikání, ale nikdy jsem se nerozhoupal. Tak jsem od slovinské firmy Kürtöskalács objednal trdlo, abych už z toho nemohl vycouvat,“vzpomíná s úsměvem.
Spojil se se dvěma známými, dali dohromady peníze a pronajali si prostory v malém obchodním centru v blahobytné čtvrti San Borja, kde si hosté mohou sednout u dvou kulatých stolků nebo na tři vyvýšené barové židle u pultu. Jenže v časném odpoledni zejí prázdnotou. Během hodinového rozhovoru se tu objeví jen čtyři zákazníci, kteří s koupeným zbožím rychle odejdou. Chimney cake, jehož základní model obalený cukrem a skořicí stojí v přepočtu 57 Kč, si z nich nekoupí ani jeden.
„Trdelníků, které podle klientova přání naplníme marmeládou, mléčným krémem nebo nutelou, prodám tak 20–25 denně. Za teplých dnů je to až dvojnásobek, protože si ho lidé dávají společně se zmrzlinou,“říká s tím, že byznys prozatím nad vodou drží prodej dalších produktů.
Zvenku podnik, který se nachází v odlehlé části nákupního centra, nijak nezaujme. Vypadá stejně nenápaditě jako tisíce dalších rychlých občerstvení, kde v Peru prodávají sendviče, ovocné koktejly či zmrzlinové poháry. Trdlo stojí vypnuté v rohu místnosti a není využita jeho vizuální přitažlivosti, jež tak dobře v Čechách funguje na turisty během adventu.
Všem chutnají, nikdo je nezná
Ani anglický název firmy, v jejíž kuchyni Sumar zaměstnává dvě osoby, vůbec nepomáhá. Název Pin-up, který připomíná vyzývavé slečny z amerických reklamních plakátů, se s trdelníky zcela míjí. „Stejně ho budeme muset změnit, protože v Peru už je v gastronomii tato značka registrována jedním barem. Nyní si dáme do názvu přímo chimney cakes,“vysvětluje Rafael Sumar.
Nemělo by to být třeba výzdobou nebo hudbou alespoň trochu „české“, aby to svou jinakostí přitáhlo? „To bych musel mít jen vyloženě české produkty. Trdelník chci mít jako hlavní tahák, ale třeba zmrzliny mám z našeho tropického ovoce,“namítá Sumar. „Každopádně všem zákazníkům, které dezert zaujme, vyprávím, že jsem si nápad přivezl z Prahy, ale že je to původně maďarská sladkost,“dodává. „Receptů jsem vyzkoušel několik. Na rozdíl od vás ho dělám vysušenější, protože Peruánci mají rádi křupavou chuť,“vysvětluje, když nabízí „komínový dezert“k ochutnání.
Kromě základní verze prodává i trdelníky obalené v mandlích, v ořeších nebo barevných kuličkách. K nim si lidé mohou koupit zmrzlinu z tuctu druhů. Kromě toho dělá i slanou variantu. Váleček naplní třeba kuřecím masem, mandlemi a kousky broskví a přimáčkne jako panini.
„Všem Peruáncům, kteří trdelníky vyzkoušeli, chutnají, ale musíme je udělat více viditelné. Od léta, které u nás na jižní polokouli právě začíná, rozšíříme formu prodeje. Prozatím máme sjednané frekventované místo v jednom velkém obchodním centru. Budeme tam mít mezi obchody jen místo na trdlo, zmrzlinový pult a kasu, ale budeme bez přestávky péct, abychom přitáhli pozornost. Co se neprodá, naporcujeme a nabídneme k ochutnání kolemjdoucím,“předkládá vizi budoucnosti, v níž se se chce soustředit pouze na sladkou variantu.
Ve stadiu úvah zůstává, že v chladnějších měsících, kdy se v Limě teploty pohybují kolem 15 stupňů, by k chimney cakes jako „přílohu“nabízel i svařené víno nebo horkou čokoládu.
Sumar věří, že se trdelník chytne tak úspěšně jako třeba kebab, který byl před deseti lety v Limě naprosto neznámý. Pokud by se tak opravdu stalo, chtěl by svoji recepturu dál šířit nejen po Peru, ale po celé Latinské Americe pomocí franšíz. Systém, jehož průkopníkem byla
Na rozdíl od českých měst, kde se před Vánoci line typická skořicová vůně, je u Tichého oceánu trdelník exotickou novinkou.
firma McDonald’s, spočívá v tom, že majitel značky za procenta z obratu předá svoje know-how dalším podnikatelům, kteří se nemohou bez povolení odchylovat od původního obchodního modelu. V gastronomii je to velmi oblíbená metoda, jak dostat s malými náklady pokrm k co největšímu množství potenciálních konzumentů.
V případě peruánských trdelníků to zatím vypadá jako sen, k jehož uskutečnění bude Rafael Sumar muset chytit za trdlo dosud schované v koutě a pořádně ho před zraky svých krajanů roztočit.