Putin je unavený. Už by skončil, ale musí mít nástupce
Vladimir Putin musí svému nástupci věřit a potřebuje si najít institucionální pozici, která ho ochrání. Mohl by se stát ruským ajatolláhem, míní britský expert na Rusko.
Rusové se tentokrát snaží udělat prezidentské volby trochu více sexy, ale výsledek je předem jasný. Nejvážnější vyzývatel Vladimira Putina Alexej Navalnyj zřejmě definitivně vypadl ze hry. Ruská ústřední volební komise ho v pondělí odmítla zaregistrovat jako kandidáta do březnových voleb. Důvodem je pravomocné odsouzení za závažný trestný čin. Navalnyj, považovaný za hlavní postavu ruské opozice, trvá na tom, že proces má politické pozadí, a tvrdí, že se ho Kreml chce zbavit. Putin tedy na jaře vyhraje, ale není jisté, že další šestiletý mandát také dokončí. „Potřebuje nástupce, který ho bude chránit,“myslí si britský analytik Mark Galeotti.
Ruská politika bývá přirovnávána ke dvoru feudálního vladaře. Jak se Putinův dvůr změnil za posledních šest let jeho vlády?
Od chvíle, kdy se Putin vrátil do prezidentské funkce, je plně pohlcen svou historickou misí: vrátit Rusku jeho velmocenský status. A to vytváří určité napětí, protože velká část elity o to nestojí. Chtějí si dál dobře žít, krást státní peníze a zároveň si užívat výhod Západu. Putin svádí se Západem politickou válku a oni jsou z toho čím dál nervóznější. Dnes tedy vidíme novou verzi Putina: budovatele impéria. A jeho dvůr se tomu chtě nechtě musí přizpůsobit.
Řídí se Putin ve své snaze obnovit ruskou slávu nějakými historickými předobrazy?
Putin se zajímá o historii, hledá v ní své vzory. Dříve vzhlížel například k Petrovi I. a k Pjotrovi Stolypinovi, ministerskému předsedovi za vlády Mikuláše II. To byli státníci a budovatelé. Dnes se čím dál víc ztotožňuje s vládci, kteří šli bezohledně za svým cílem a Rusko vláčeli za sebou. Například s Ivanem Hrozným. Přestože většina jeho vlády byla katastrofa, posunul ruskou moc směrem na jih a dostal Rusko mezi velké hráče.
Volby budou na jaře. Co můžeme čekat od Putinovy kampaně?
V Moskvě ještě před rokem panovaly naděje, že tyto volby budou jeho triumfální korunovací. Čím dál více se však ukazuje, že tak to neproběhne. Lidé nejsou šťastní, přišli o iluze. To sice nutně neznamená, že se Putina chtějí zbavit, ale chybí ten entuziasmus. Dnes je hlavním cílem režimu mít volby za sebou, pokud možno s co nejmenšími problémy. Zajistí si, aby měly uspokojivou účast a Putin dosáhne výsledku, který bude vypadat tak akorát. Režim se volby snaží udělat trochu víc sexy, trochu skutečnější, trochu víc vzrušující. Ale ne zas moc.
Hlavní postava opozice Alexej Navalnyj hodlá vést kampaň, i když volební komise jeho kandidaturu nepovolila. O co mu jde?
Navalnyj vede kampaň, jako kdyby skutečně kandidoval, a nejspíš dosáhne zajímavých výsledků. Ale především buduje celostátní politický stroj. Všechny současné politické struktury jsou pod dohledem Kremlu. Hlavním důvodem neúspěchu opozičních protestů v roce 2011 byl fakt, že se odehrávaly jen v Moskvě a několika větších městech, nebyla za nimi žádná struktura. Navalnyj proto buduje celonárodní síť, kterou se snaží upevnit. Nevede kampaň pro tyto volby, ale pro ty další.
Nikdo nepochybuje, že Putin březnové volby vyhraje. Bude to posledních šest let jeho vlády?
Podle ústavy by to mělo být jeho poslední funkční období, ale s tím se vždy dá něco udělat. Osobně si myslím, že Putin je unavený. Na veřejných vystoupeních na něm vidíte daleko méně energie, daleko méně se angažuje v každodenní politice. Pokud chce uniknout, tak si musí obstarat dvě věci: člověka, kterému může věřit, a nějakou institucionální pozici, která ho ochrání. Jeden ruský politický analytik soudí, že by se mohl stát jakýmsi ruským ajatolláhem – nemusel by se starat o každodenní vládnutí, ale měl by jistou pozici a byl by v bezpečí. On by už odešel, pokud by mohl. Problém je, že pokud to udělá, tak se stane extrémně zranitelným. I kdyby zítra prosadil zákon, že žádný exprezident nemůže být obviněn, někdo jiný ho může zrušit. Proto potřebuje nástupce, který ho bude chránit.
Amerikou zmítá takzvaná ruská aféra. Je to spíš vnitropolitická záležitost, nebo je Putin tak geniální intrikán, že dokáže ovlivnit americké prezidentské volby?
Je to daleko více záležitostí domácí politiky. Pokoušeli se Rusové zasahovat do amerických voleb? Z hackerských útoků je to víc než zřejmé. Mělo to rozhodující vliv? Nemyslím si. Je to trochu, jako když se s lidmi z Prahy bavím o Zemanovi. Je jasné, že Rusové před Schwarzenbergem upřednostňovali Zemana. Ale místo toho, aby se jeho stoupenci zamysleli, že možná nedokázali oslovit lidi mimo pražskou kavárnu, tak ukazují na Rusy.
Jak dnes Rusové na Trumpovu vládu koukají?
Pro Rusy bylo Trumpovo zvolení obrovským překvapením. Byli si jistí vítězstvím Clintonové a báli se toho. A pak vyhrál Trump. Možná z toho měli nějaké zadostiučinění, vždyť Trump se opíral do NATO. Ale je to i důvod ke znepokojení. Rusové vždy spoléhali na to, že Amerika je předvídatelná. Věděli, kde má narýsovány červené linie, a tak oni mohli být ti nepředvídatelní. Ale to u Trumpa neplatí. Rusové vědí, že Amerika je daleko silnější. A silná a nevyzpytatelná Amerika je děsí.
Nedávno jste prohlásil, že přehnaná hysterie kolem takzvaných fake news pouze hraje do karet Putinovi. Panuje podle vás taková hysterie i v Česku?
Z větší části ne. Podívejte se na poslední parlamentní volby. Rusové se do nich moc nepletli. Ano, trochu přiživovali vášně kolem migrační krize. Ale upřímně řečeno: tohle Češi zvládnou sami. A navíc tady nebyl žádný jasně proruský kandidát. Babiš to není. O zahraniční politiku se moc nezajímá, jeho byznys je orientován na Západ a na dotace z EU. Česko každopádně není hlavním cílem ruské dezinformační kampaně. V tomto ohledu budou zajímavější prezidentské volby. Zemana rozhodně nemůžeme označit za trojského koně Rusů, ale určitě se jim hodí.
Česko možná není primárním cílem ruské propagandy. Na druhou stranu jste v jednom rozhovoru řekl, že jste se tu usadil, protože Česko leží na frontové linii, pouze si to nechce přiznat. Jakou frontovou linii jste měl na mysli?
Hlavní výzvou, která před Českem stojí ze strany Ruska, nejsou dezinformace, ale problémy spojené s korupcí a ekonomickou infiltrací. Je tady masivní zpravodajská činnost, podle odhadů třetinu ruské ambasády tvoří špioni, kteří jsou aktivní i v sousedních zemích. Česko Rusům slouží jako zajímavá základna. Řekl bych, že většina zpravodajských buněk sídlících v Česku tráví většinu času v Rakousku, Německu, Polsku a Maďarsku. Podobné je to s budováním ekonomických pozic v Česku. Když máte firmu sídlící v ČR, tak můžete dělat byznys v celé EU.