„Lidem už nestačí jen předměty ve vitrínách“

Praha DNES Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Ředitelem Národního muzea je Michal Lukeš už od roku 2002. Jak hodnotí rok 2017?

Letos Národní muzeum výrazně pokročilo s rekonstrukcí historické budovy a začalo připravovat stálé expozice. „Příští rok pro nás bude klíčový,“říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Jak hodnotíte rok 2017?

Byl velmi hektický. Na druhou stranu si myslím, že byl i relativně pozitivní. Podařilo se nám navýšit platy a dokončit spoustu projektů. Do té doby, než otevřeme historickou budovu, se snažíme neztratit se z kulturní mapy Prahy. To se nám snad daří. Příští rok bude ale ještě náročnější, protože chystáme otevření historické budovy, osmičkové oslavy a další věci.

Historická budova je zavřená, ale Národní muzeum má i další objekty. Jaký byl o ně zájem?

Ještě nemám přesná čísla, ale podle předběžných odhadů bude návštěvnost vyšší než v minulém roce. Loni byla něco nad 300 tisíc lidí. Podle tržeb, které šly nahoru, to vypadá, že to letos bude víc.

Ředitelem Národního muzea jste od roku 2002. Změnil se za tu dobu přístup lidí k muzeu?

Muzeum jsem přebíral v období, kdy do historické budovy chodili lidé spíše ze zvyku. Neměli důvod ji navštívit více než dvakrát za život – se svými rodiči a pak se svými dětmi. Hlavní rozdíl proto vidím ve změně komunikace s návštěvníkem. Dnes muzea nenabízejí jen výstavy, ale připravují i doprovodný program. Lidem už nestačí srovnané předměty ve vitrínách, ale chtějí hledat příběhy, chtějí vysvětlovat věci v souvislostech. Mění se i využívání technologií. Před deseti lety bylo atrakcí, když v muzeu bylo 3D kino nebo počítačové animace, dnes jsou toho lidé spíše přesyceni a musíte na ně jít sofistikovaněji. Oceňují, když si mohou třeba hrát na archeology a věci si vyzkoušet. V tom se doba posunula.

V souvislosti s rekonstrukcí zmiňujete, že je potřebná, aby se muzeum mohlo rovnat moderním institucím ve světě. Jak má moderní muzeum vypadat?

Moderní muzeum by se na věci mělo dívat komplexně. Vůbec poprvé v historii Národního muzea proto řešíme všechny přírodovědecké a společenské expozice od začátku jako jeden celek. A v některých aspektech budeme obory propojovat. Například tvoříme společnou expozici, která bude antropologicko-archeologická. Budeme ukazovat, jak se vyvíjel člověk a jak se zároveň vyvíjela společnost.

Máte nějaké oblíbené světové muzeum, kterým se chcete inspirovat?

Nerad bych jmenoval jen jedno. Snažíme se totiž inspirovat různě, kde to jde. Skvělé je třeba přírodovědné muzeum v New Yorku. Velmi progresivní je přírodovědné muzeum v Londýně. A metou pro všechna muzea je třeba Britské muzeum. Ale u těchto velikých muzeí je to opravdu složité snažit se je nějak dohnat. Vychází z jiných historických souvislostí. Jsou to imperiální muzea s celosvětovým přesahem a koloniálními kořeny. Máme však vzory i v menších muzeích.

Jak hodnotíte současnou Prahu? Co se vám na ní líbí?

Jsem rodilý Pražan, takže je to moje zamilované město. Čím více cestuji, tím více si myslím, že je to jedno z nejkrásnějších měst na světě. Nabízí výhody velkoměsta, má výbornou dopravní a kulturní infrastrukturu, ale zároveň vás ještě neunavuje svou velkostí a hektičností.

A negativa?

Hodně mě štve lokalita okolo horního Václavského náměstí. Váže se to s letitou debatou o budoucnosti magistrály, která je velkým problémem celého tohoto území. Bohužel horní část náměstí a magistrála k muzeu nepřivádí typy lidí, které bychom v jeho okolí rádi viděli, naopak sem přivádí třeba narkomany. Naštěstí se plánuje alespoň částečná revitalizace okolí.

V příštím roce čeká Národní muzeum otevření po dlouhé rekonstrukci. Rok 2018 tak pro vás asi bude zásadní.

Zcela určitě. Musíme dokončit především rekonstrukci budovy. Ta jde sice podle plánu, ale je za tím schovaná spousta práce. Je to přece jenom jedna z nejsložitějších oprav, která tady byla. Nejen rozsahem, ale i množstvím materiálu či technologií budovy. Navíc už teď musíme uvažovat o několik kroků dál – musíme připravit provozní, návštěvnické a obchodní systémy. To vše se bude dělat znovu.

Co ještě na příští rok plánujete?

Slavíme dvě stě let výročí od založení Národního muzea. Oslavy začínají už v dubnu a budou pokračovat do října. K tomu všemu máme akce k dalším výročím, tedy k roku 1968, 25 letům samostatných republik a pořádáme také velkou československou výstavu ke sto letům vzniku první republiky. Bude to procházka společným stoletím Čechů a Slováků, kterou tvoříme spolu se Slovenským národním muzeem. Musíme to proto vylíčit tak, aby se na to dalo pohlížet českýma i slovenskýma očima. Ta výstava nemá být konfrontační, ale má připomenout, že jsme se rozešli v dobrém. Potom chystáme třeba výstavu o Keltech tady v nové budově nebo o 70. a 80. letech v undergroundu v Českém muzeu hudby.

Co pro vás výročí vzniku republiky osobně znamená?

Pro mě je to připomínka počátků moderní české a slovenské státnosti a moderní demokracie. Spojuji si ho s osobou Tomáše Garrigua Masaryka, který dal základ našemu novodobému a doufám ještě fungujícímu vnímání hodnot, politiky a společnosti. Jsou to kořeny, na které bychom neměli zapomínat. Jako historik rád říkám: když nevíme, kudy kam, tak by bylo dobré se vrátit zpět k počátkům našeho státu a ideálům, na kterých vznikal. První republika ale měla i spoustu negativ. Takže je dobré si také připomenout, že ne vždy je svět ideální.

Čeká nějaká větší rekonstrukce i novou budovu muzea?

My jsme v této budově už dělali nějaké menší úpravy, abychom v ní mohli kvalitně vystavovat. Do toho jsme dali asi 100 milionů korun. Teď je dokončena hrubá stavba propojovacího tunelu mezi oběma budovami a další menší úpravy jsou v plánu. Některé opravy totiž zasáhnou i do nové budovy. Bude v ní historie 20. století, velké dětské muzeum a plánujeme to tady jako druhý návštěvnický vchod do muzejního komplexu. V historické budově je to sice krásné a slavnostní, ale zároveň nepraktické pro bezbariérový přístup. Generální rekonstrukci nové budovy ale zatím neplánujeme. Každá rekonstrukce by navíc vyvolala vášnivé diskuse, jestli tu budovu měnit, nebo ne. Ne každému totiž připadá krásná.

Jak se na budovu bývalého Federálního shromáždění díváte vy?

Já s tou budovou už obrazně řečeno žiji v manželství. Takže mám trochu zkreslený pohled. Jsem do ní ale i po dlouhém manželství pořád zamilovaný. Nemyslím si, že by to byla nějaká brutální skvrna na tváři Prahy, naopak bych řekl, že to architekt Prager postavil relativně citlivě. Když se podíváte z Hradčanského náměstí, tak budova není skoro vidět, protože je zarovnaná do horizontu Prahy. Prager ty budovy stavěl promyšleně a funkčně. To se dokazuje i tím, že ten dům funguje i nyní, když je tady zcela jiná náplň než parlament. Mnohem více mi vadí magistrála a urbanistické řešení okolí Národního muzea.

Do Česka by měly v příštím roce přicestovat syrské památky. Jak se celá spolupráce vyvíjí?

Ono to vypadá, že to půjde raz dva, ale není to vůbec jednoduché. Je to složitý proces po logistické i bezpečnostní stránce. Teď do Sýrie lodní cestou putuje nějaký materiál a přístroje a řešíme otázku transportů sbírkových předmětů na restaurování sem k nám. Dohodli jsme se, že zkusíme využívat kapacity vojenských letadel CASA, které tam létají s humanitární pomocí a zpět se vracejí prázdné. Jsme přitom se Syřany domluveni, že se sem ty předměty navozí, restaurují, poté se tady udělá výstava a pak teprve budeme řešit, jak to vrátit zpátky.

Jak bude spolupráce pokračovat?

Rádi bychom v Damašku v květnu otevřeli výstavu Hrady a zámky. Tím by se po letech znovu otevřelo Syrské národní muzeum, které je zavřené od počátku konfliktu. To by pro nás bylo opravdu symbolické, že obyčejní lidé mohou znovu do muzea a Česko je první, kdo tam nějakou akci pořádá. Spolupráce nám otevírá i další možnosti. Nabídli nám třeba možnost pracovat tam na archeologickém nalezišti.

Co byste si přál do roku 2018 a co byste popřál Praze?

Pražanům bych popřál, aby Praha zůstala nadále příjemným a hlavně bezpečným a klidným městem. A samozřejmě hodně zdraví a štěstí. Muzeu přeji, ať nám lidé drží palce a ať se v tom říjnu 2018 podaří brány muzea otevřít a lidem se to líbí.