Všichni teď hledají „třetí cestu“z katalánské krize
V katalánských regionálních volbách těsně před Vánocemi zvítězili separatisté, ale (staro)nová deklarace nezávislosti není na obzoru. Hledá se kompromis.
Tomáš Lébr redaktor MF DNES
Prohra španělského premiéra Mariana Rajoye a úspěch sesazeného vůdce Katalánska Carlese Puigdemonta – tak lze stručně shrnout volby do regionálního parlamentu z 21. 12. Situace je však složitější. Separatisté v čele s Puigdemontem už vědí, že žádná jednoduchá cesta k nezávislosti nevede.
V naplnění jejich touhy je totiž nepodpořil prakticky nikdo zvenčí. Zásadní je přitom postoj Evropské unie, která stále trvá na tom, že partnerem pro jednání s ní je jen vláda v Madridu. Většině separatistů přitom došlo, že izolace od zbytku Evropy by de facto znamenala ekonomickou katastrofu zatím stále hodně bohatého kraje.
Strany na obou pólech katalánského politického spektra proto nyní s nadějí vzhlížejí k možnosti, že by se Španělsko zreformovalo trochu víc ve prospěch regionů a že by se tak katalánští „vlci“najedli a španělská koza zůstala celá.
Nejambicióznějším projektem jsou změny ústavy. Na diskusi o nich se už před katalánskými volbami dohodla Rajoyova Lidová strana s opozičními socialisty. Rajoyovi lidovci však zůstávají velmi opatrní – mimo jiné žádají předem jasnou dohodu o tom, čeho se změny budou týkat.
Dva klíčové zádrhele vidí pozorovatelé už teď. První je v tom, že lidovci by podle všeho museli ustoupit z mnoha bodů své dosavadní politiky. Například z odmítání definice Katalánců jako národa: ta už byla obsažena v dohodách schválených i španělským parlamentem v roce 2006, pak ji však v roce 2010 pod tlakem právě lidovců španělský nejvyšší soud zrušil.
A druhý háček je podle pozorovatelů ve španělském premiérovi Rajoyovi. Kromě toho, že je pro mnoho Katalánců symbolem zla tím, že v boji proti větší autonomii regionu stál vždy v čele, dnes vede pouze menšinovou vládu, která nemá sílu jakoukoli důležitou změnu prosadit.
Španělští experti proto nyní vymýšlejí scénáře, v nichž by se alespoň nyní nemuselo sahat do ústavy. Jde především o reformu mechanismu, kterým se řídí finanční vztahy mezi ústřední vládou a regiony. Neboli o to, aby si regiony více rozhodovaly o penězích, které samy vyprodukují.
Pro takovou reformu se nyní překvapivě přimluvila i Rajoyova Lidová strana. „Je potřeba otočit další stránku vývoje a začít s reformou,“citoval stranický mluvčí Pablo Casado z prohlášení lidovců. Pozorovatelé však upozorňují, že vize separatistů, podle nichž je nespravedlivé dávat do centra víc než odsud dostávat, je ekonomicky nesmyslná.
A separatisté jsou nyní terčem vtípků i na adresu samotného požadavku nezávislosti. Rekordy ve sledovanosti na internetu nyní trhá satirická petice požadující odtržení „nové země“Tabarnia, složené z přímořských měst Barcelony a Tarragony, od zbytku Katalánska.
Autoři petice využívají podobnou argumentaci jako katalánští separatisté v případě snahy o odtržení od Španělska. Tamní volební systém totiž zvýhodňuje venkovské vnitrozemí, které je baštou nacionalistů, a to na úkor městských oblastí (proto také separatisté mají většinu v parlamentu, i když většinu hlasů nezískali). Iniciátoři akce zároveň uvádějí, že Barcelona a Tarragona daňově doplácejí na venkov. „Rozpad států směrem k nezávislosti by podle této logiky šel opravdu zastavit až u jednotlivců,“podotkl k tomu jeden ze signatářů petice.