Michl: Stav ekonomiky pro laiky
Známý ekonom Aleš Michl kývl na netradiční typ rozhovoru. Laicky se ho ptáme, jak si stojí Česko na začátku roku 2018.
skvělých deset let. Špatné je, že když se podíváte na mzdy a vydělíte je kurzem, tak jsme jen na 30 procentech Německa. A do třetice, pokud jde o kupní sílu, dostali jsme se na 53 procent Německa. Kdyby to takhle šlo dál, tak ho kupní silou doženeme za 117 let.
To zní pesimisticky.
Potřebujeme, aby naše továrny byly výkonnější. Němci zvládnou za stejnou dobu vyprodukovat 1,7krát větší hodnotu než my. A za to mají ty peníze. Dává to logiku?
Ano, ale nechce se mi věřit, že by se Češi oproti Němcům tak flákali.
Podle mě se neflákají, makají stejně, ale nemají takovou zásobu kapitálu a dobrých strojů jako v Německu. Nedává smysl, aby se porsche dělalo stále v Německu, když by to jinde udělali levněji.
Ale jestli je to takhle, tak se to přece dá dohnat inovacemi? U nás už docela dlouho běží diskuse, že nemáme být montovnou.
Škodovka má v lakovně asi šest set robotů a čtyři sta lidí. My nejsme montovna, to je klišé. Němci však mají chytře vybavené i malé a střední podniky. U nás dělá ekonomiku ta velká firma, ale u nich malé a střední firmy. České podniky musejí přidávat, jak už dlouho nepřidávaly, a do toho posiluje koruna a my bychom po nich ještě chtěli, aby nakoupily lepší stroje jako Němci.
Po roce 1989 jsme se začali měřit s Německem, protože je nejblíž a nejvyspělejší. Kdybych se zeptal, kdy doženeme Itálii, bylo by to rychlejší?
Česko je nyní v HDP na hlavu na 91 procentech Itálie. Před 10 lety bylo na 77 procentech.
Máme šanci si v příštích letech polepšit?
Itálii dohnat zvládáme, Němce ne. Nevím však, zda je Itálie dobrý vzor, třeba turínští zaměstnanci Fiatu se vyznačují zvláštním znamením – jsou obzvláště náchylní k nemocem v pondělí, v pátek a po fotbalových zápasech. A v zemi mají vysokou nezaměstnanost mezi mladými – 34 procent mezi lidmi pod 25 let. Proto je trochu povrchní upínat se na státy, které jsou v háji. My je doženeme, protože jsou špatné, ne protože jsou dobré.
Není opravdu vstup do eurozóny pro Česko rizikem, když Unie nese odpovědnost za krachující země jako Řecko?
Řecko žádný problém není. Potřebovalo by tak 100 miliard eur ročně, aby z toho žilo a splácelo úroky. To je jeden excelový řádek v rozpočtu Německa.
To myslíte vážně, nebo ironicky? Mně nepřijde 100 miliard tak málo.
Myslím to vážně. Vzhledem k rozpočtu Německa to představuje malou částku. Problém tkví jinde. Spojeným státům trvalo podle studií 150 let, než si zvykly na vlastní jednotnou měnu, a euro tu je od roku 1999. Evropské státy dřív byly zvyklé na to, že když měly problém, tak se oslabil kurz měny. Když se Itálie dostala do recese, oslabil se kurz liry, pomohlo to vývozu a třeba výše zmíněný Fiat to nakopávalo. Eurozóna však přijetím jednotné měny ztratila vyrovnávací mechanismus. Když jste dobrý, kurz začne posilovat a to vás trochu zpomalí.
Pak by měli jet Němci na dovolenou do Itálie?
Ano a utratit tam marky, kdyby je ještě měli, a třeba za dvacet let by se to zase otočilo. Teď by stačilo, kdyby z eurozóny vystoupilo Německo nebo Itálie.
Jenže podstata eurozóny je v tom, že nikdo nevystupuje a všichni jedou.
Pak by se tedy musel ten vyrovnávací mechanismus udělat přes platy. Italové by si je museli snížit, což neudělají.
Co z toho plyne pro Česko, které si může vybrat, kdy tam vstoupí?
Je potřeba počkat, až se mzdy ještě více sblíží. Naše mzda přepočtená na eura se bude sbližovat přes posílení koruny.
Jsou ekonomové, kteří tvrdí opak – že přijetí eura přinese vyšší mzdy?
Euro samo o sobě vám nic nepřinese. Jenom se ty peníze přepočítají.
Češi se bojí, že přechodem na euro dojde ke zdražení?
To není reálná obava. Může se maximálně stát, že si někdo pohraje se zaokrouhlováním cen.
Čím to je, že Praha je šestý nejbohatší region EU, takže předstihla třeba Vídeň nebo Řím?
Dostali jsme se z velkého pesimismu po roce 2009 do euforie. Když se podíváte na množství peněz v oběhu, to se zvedlo vždy asi o deset procent za rok a nejvíc je to vidět v hlavním městě. Ale i Brno jde nahoru. I tam máte fantastický steakhouse, který byste tam před deseti roky nehledal. Budoucnost tkví v tom, aby Prahu napodobila i ostatní města, třeba Pardubice a Hradec Králové, když se víc propojí.
Možná už se to pomalu děje. Dřív vzbudilo rozruch, když začal Starbucks v Praze prodávat kelímek kávy za více než 50 korun. Dnes už