Čeští mladíci jsou v semifinále!
Nebyla to přehlídka hokejové nadřazenosti. Čeští mladíci přesto po třinácti letech postoupili do semifinále mistrovství světa. Přemohli Finsko 4:3 po nájezdech.
Komentář Karla Knapa reportéra MF DNES
Zvlášť v zimě Buffalo působí jako říše duchů. Ve dne i večer. Pusté jsou ulice v jeho centru, často zoufale prázdná bývá aréna KeyBank Center i nyní při juniorském šampionátu. V hale, v níž diváky kdysi přiváděl k nadšení artista Dominik Hašek, včera takřka zázračně vykvetly naděje jeho mladých krajanů na vymodlený průlom.
Finové je chvílemi až šikanózně „mleli“, na střely na branku v 70 minutách boje jasně vyhráli 54:29 a ještě v čase 57:33 vedli na góly 3:2.
Jenže v příští vteřině Filip Zadina umně tečoval nahození Jakuba Galvase a srovnal. Nájezdy proměnili tahouni Kristian Reichel a Martin Nečas, Josef Kořenář přidal k 51 zákrokům ještě čtyři v rozstřelu.
Ponuré město ležící nedaleko Niagarských vodopádů v Severní Americe proslulo žalostnými nezdary svých klubů v profesionálních ligách. V úterý ale na pohřebišti sportovních nadějí skončila chmurná série české dvacítky, jež poprvé od ledna 2005 vykročila ze čtvrtfinále.
Týmu pomohla k triumfu touha, notná porce štěstí, ale i troufalost kouče Filipa Pešána, jenž už necelé tři minuty před možným závěrem partie odvolal Kořenáře. I díky jeho riskantnímu manévru nepřišla vniveč dřina Libora Hájka, jenž se zařadil k nejlepším bekům mistrovství.
Martin Nečas opět ukázal, že zraje ve všestranného centra, jakého reprezentační áčko dlouho postrádá. Filip Zadina zase střeleckou pohotovostí, přesností a sebedůvěrou připomíná Milana Hejduka.
Nadání bezesporu dřímá ve Fili- pu Chytilovi, body sbírá Martin Kaut, zaujetím, dravostí i zručností vyniká Reichel, jenž po dvaceti le- tech připomíná otcovy slavné zása- hy na olympiádě v Naganu.
Českým hochům se v posledních sezonách podařilo vymanit z Mordoru nedávných šampionátů, na kterých sbírali potupné porážky 1:10 od Švédů, 3:8 od Rusů, 1:8 od Kanady, 0:4 od Finů či 0:7 od USA.
Moderně smýšlející trenéři Jakub Petr (2015–17) a teď Pešán změnili atmosféru v týmu, zmizelo kastování na borce z domácích klubů a „uprchlíky“, s nimiž bylo leckdy zacházeno jako s lidmi druhé třídy.
Včerejší výbuch radosti v depre- sivním Buffalu neznamená, že se Česko vrátilo do špičky. Každý zná přísloví o jediné vlaštovce. Dospělí čekají na velkou medaili už skoro šest let, čili nejdéle v dějinách.
Na posledním draftu do NHL bylo vybráno 81 Kanaďanů, 47 Američanů, 27 Švédů, 23 Finů, 18 Rusů a pouhých 9 Čechů (byť už taky bylo o dost hůř).
Hoši ze země Zábrodského, Nedomanského, Hlinky a Jágra v cizině stále nejdou na dračku. V podzimním žebříčku talentů do 21 let, který sestavil kanadský časopis The Hockey News, se do Top 80 vměstnal jediný – David Pastrňák.
Jen pomaličku se projevují tahy svazu a klubů, jež mají hokej, někdejší národní chloubu, zase oživit.
Není to sprinterská stíhačka za elitou, spíš úporné klopýtání. Ze zimních stadionů však zvolna mizí kamarádíčkování, zabedněnost a prospěchářství. Scouti z NHL tvrdí, že na nich přibývá šikovných junáků, kteří konečně (!) dostávají trochu víc šancí mezi mazáky v extralize.
Škoda, že je kříšení kdysi věhlasné školy tak dlouhé a těžkopádné. Šťastný průlom dvacítky u Niagary by ho měl urychlit. Úspěch mužstva obvykle povzbudí, vylepší pověst jednotlivců i zájem o ně. Tak snad to bude platit i tentokrát.