Na Hrad se hledá politik, ne světec

Komentář Miroslava Koreckého

Pohrdá Miloš Zeman svými protikandidáty, když odmítá chodit do televizních studií a školních tělocvičen na všemožné prezidentské debaty? Je arogancí moci, když pošle za sebe do televizní diskuse svého mluvčího? A je od těch druhých potupné, když na debatu s mluvčím přistoupí?

Soudě dle médií a sociálních sítí těchto dnů je právě toto vrcholem a ústředním tématem volební kampaně před teprve druhou přímou volbou českého prezidenta. Šťastná země, která nemá větších problémů! A šťastný obhajující prezident, jemuž stačí tak málo k tomu, aby byl stále středem pozornosti.

Zeman v tom má ale slušnou praxi. I při relativně omezených prezidentských pravomocech, ačkoliv stabilní Sobotkova vláda jeho vliv značně minimalizovala a jakkoliv většinu reálných střetů a bitev prohrál, točila se česká politika celých pět let právě kolem něho. V předvečer nové hradní volby to průzračně ukazuje, jak mnoho dává tvář konkrétní funkci člověk, který ji zastává. Jak by to asi vypadalo, kdyby posledních pět let seděla na Pražském hradě Táňa Fischerová nebo Vladimír Franz?

V úplně stejném stylu teď Zeman finišuje. Brázdí česká náměstí se svou „nekampaní“. Říká si jen to, co chce. Pronesl obstojný vánoční projev k národu, při němž mohl sedět, takže tolik nevynikla „únava materiálu“. Drží si na vodítku Andreje Babiše a jeho menšinovou vládu bez důvěry. Nemusí v hradní volbě čelit žádnému reálnému politickému rivalovi se zázemím v ANO, ČSSD, u komunistů či okamurovců. A směje se roztříštěnému protizemanovskému bloku. Prostě už jen v poklidu čeká na své jasné vítězství v prvním kole.

Zemanova jízda na jistotu

Ale když už jsme ty „zásadní“otázky hradní kampaně nastolili, tak je i zodpovězme. Zeman je starý pragmatik a jede na jistotu. Proč by měl chodit do debat, kde se všichni ostatní protikandidáti z podstaty věci musí vymezovat vůči úřadujícímu prezidentovi? Zejména když by se jistě všechno stočilo na nepříjemné téma – jeho zdravotní stav a schopnost zvládnout dalších pět let v úřadě.

Prezident má plné právo ignorovat televizní i jiné debaty. A svým voličům to vysvětlí snadno: Za mne mluví mých pět let v úřadě. Jistě může za sebe poslat do ringu i mluvčího, i když je to zjevná ťafka pro soupeře. Kdo z nich na to přistoupí, koleduje si o to, že příště bude diskutovat s hradní sekretářkou nebo šoférem.

Miloš Zeman to z hradních výšin jistě s velkým pobavením pozoruje: jak se tady osm jeho protikandidátů dusí ve vlastní šťávě, jak se zoufale snaží něčím zaujmout, jak si navzájem okopávají kotníky, aby to nakonec mohli být právě oni, kdo dostane ve druhém kole šanci vyzvat úřadujícího prezidenta.

Výsledkem je nekonečná nuda a až nečekaná plytkost finále volební kampaně. Před pěti lety to bylo jinak: přímá volba měla premiéru, trůn byl prázdný a všichni kandidáti na stejné startovní čáře. Letos navíc ještě bitvu o Hrad zastínila únava z dlouhé kampaně před podzimními parlamentními volbami. A Vánoce prezidentskou kampaň uspaly definitivně, což se teď za necelé dva týdny asi sotva změní.

Jistě, druhé kolo volby už může být úplně jiné kafe. Kandidáti budou dva, čelně proti sobě, Zemana možné ohrožení přinutí sundat bačkory. A lidi už zase bude zajímat politika víc než vlastní novoroční předsevzetí o nekouření a přežírání se.

Ovšem byla by velká chyba finále před prvním kolem volby úplně vypustit, protože právě ono dá podobu kolu druhému. Prostě není úplně jedno, jakého protikandidáta obhajující prezident do druhého kola dostane. Případně zda se nestane zázrak a do hradního finále nepostoupí dva Zemanovi vyzyvatelé. Ostatně o nevyzpytatelnosti posledních dnů kampaně by mohl vyprávět velký favorit minulé volby Jan Fischer, jehož o účast ve druhém kole připravil Karel Schwarzenberg, podle těsně předvolebních průzkumů až čtvrtý. Rozhodovat může cokoliv – nešťastný výrok, hřích z mládí, zdravotní indispozice.

Charakterní řemeslník

Kdo má tedy sílu a chuť hned po Vánocích skočit rovnýma nohama do politiky, měl by si na pět minut vzít do ruky českou ústavu. A v ní si připomenout, koho že to vlastně v té přímé volbě hledáme. Protože v plytkosti volební kampaně se občas může zdát, že je to nějaké předávání diplomu nejušlechtilejšímu světci nebo seznamka, kde je největším trumfem být zajištěný a dobře vypadající nekuřák-abstinent.

V ústavě jsou to dva odstavce, to učte každý: Prezident jmenuje a odvolává ministry a vládu. Svolává a rozpouští Sněmovnu. Vyhlašuje volby. Podepisuje a vrací zákony. Zastupuje stát v cizině. Jmenuje různé funkcionáře. Je velitelem ozbrojených sil. Uděluje milosti, amnestie a státní metály. V intencích ústavy je moderátorem a hybatelem dění ve všech nestandardních situacích: po volbách, při pádu vlády, za ohrožení země...

Vesměs jsou to činnosti navýsost politické. A i když se od hlavy státu očekávají i jisté mravní a osobnostní předpoklady, hledáme především politického profesionála, dokonale znalého svého řemesla. Zkusme se před hozením lístku do urny zamyslet, co nás víc zajímá na instalatérovi: zda je sportovně založený fešák a přispívá na charitu, nebo jestli nám umí spravit odpad?

Co nás víc zajímá na instalatérovi: zda přispívá na charitu, anebo jestli nám umí spravit odpad?