Jsem nejvyšší hráč

Jiří Hynek je zbrojní lobbista. Pere se za byznys výrobců zbraní. Pro hlavu státu je to podle něj ideální průprava. Že jeden z velkých zbrojařů poslal peníze raději Miloši Zemanovi, ho sice mrzí, ale nevzdává se: „Až mě lidé víc poznají, budou mě volit,“v

Kandidujete za Realisty. Ti v říjnu propadli ve volbách do Sněmovny, přes nákladnou kampaň nezískali ani procento hlasů. Není pro vás vlastní strana přítěží?

Já se vnímám jako nadstranický kandidát, nominovalo mě 29 poslanců z osmi stran. Je pravda, že jako zakladatel Realistů se hlásím k jejich politickým myšlenkám a téměř se všemi názory se ztotožňuji. Ale prezidentské volby jsou něco jiného než volby do Sněmovny.

Právě ty myšlenky však na podzim moc lidí neoslovily.

Jedna věc je, zda jsou myšlenky správné, a druhá, jestli je umíte sdělit. Ale opravdu bych nechtěl srovnávat parlamentní a prezidentské volby. Je to výrazně něco jiného a lidé to tak vnímají.

I vaše „prezidentské“preference se teď pohybují v jednotkách procent. Jaký máte plán, abyste to zvrátil?

Moje největší nevýhoda je, že jsem oproti ostatním kandidátům málo známý. Takže za těch několik zbývajících dní musím udělat všechno pro to, abych byl známější. Určitě klíčovou roli v tom sehrají média. Nepodceňuji ani kontaktní kampaň.

Favoritem voleb zůstává dnešní prezident, ten navíc hraje důležitou roli při vyjednávání o vládě. Bude vůbec možné s ním v té pozornosti soupeřit?

Vždycky, když už nějakou funkci zastáváte, máte výhodu oproti těm, kteří o ni usilují. To tak je. Jsem přesvědčen, že i proto prezident Zeman nechce chodit do diskusí. Mediální prostor má i bez toho.

Usiloval jste o podpisy občanů pod vaši kandidaturu. Nakonec jsou pod ní podepsáni poslanci. Proč?

Začal jsem podpisy sbírat až 21. srpna a asi jsem byl moc velký optimista. Co se ukázalo jako problém, je nutnost připojit k podpisu číslo občanského průkazu. Byl jsem tomu několikrát sám přítomen, kdy lidé, kteří chtěli petici podepsat, to nakonec odmítli udělat právě kvůli tomu. Nevím, proč to v tom zákoně je.

Bylo pro vás snazší sesbírat podpisy od poslanců v situaci, kdy už někteří ve Sněmovně po volbách končili?

Ne, bylo to snazší proto, že se ve Sněmovně dlouhou dobu pohybuji. Takže s poslanci z některých výborů se znám třeba deset let, hlavně z výborů pro obranu a bezpečnost. Pomohli mi poslanci Realistů Martin Lank a Jana Hnyková, díky kterým jsem se dostal i k lidem z jiných výborů. Oni mě s nimi seznámili a musel jsem je přesvědčit. Jedné poslankyni jsem například musel psát i motivační dopis. A trvalo ještě hodinu a půl, než jsem ji přesvědčil.

Ústavní právníci se neshodnou v tom, zda jeden poslanec může dát podpis více kandidátům. To se stalo i ve vašem případě. Nebojíte se, že vaši kandidaturu někdo zpochybní zpětně?

Jediné, čeho se bojím, je, že budu muset dávat peníze na právníky místo do kampaně. Mám svědomí čisté. Z několika stran je potvrzené, že ten výklad, který nás pustil do voleb, je správný. Myslím si, že by se o prezidentovi mělo rozhodovat ve volbách.

Jste zbrojní lobbista. Předurčuje vás tato profese k prezidentskému postu?

Mezinárodní jednání v oblasti vojenského materiálu, to je diplomacie na nejvyšší úrovni. Protože neprodáváte osobní auto. Navazujete bezpečnostní vztah. Partner vám musí uvěřit, že ho vaše země nenechá v nouzi, když půjde třeba o náhradní díly. To nejsou obyčejné zakázky. Tento obor dělají ti nejvyšší hráči – na úrovni britského premiéra, amerického prezidenta. Není to otázka byznysu, ale zahraničněbezpečnostních vztahů. A o co jiného má České republice jít než o zahraničněbezpečnostní vztahy?

Nebyl byste tím pádem jako prezident ve střetu zájmů?

Česko by se mělo starat o svou bezpečnost. To, že by mělo nakupovat zbraně, je jen jeden z prvků. Hlavně by mělo být maximálně soběstačné. Nikdy nevíte, kdy může nastat situace, v níž budeme muset například mobilizovat. A nebudeme-li schopni vyrábět, nemá cenu mobilizovat. Po roce 1918, během konfliktu s Maďarskou republikou rad na Slovensku, naše jednotky prohrávaly, protože jsme nebyli soběstační ve výrobě nábojů. A proto v roce 1920 vláda rozhodla o zřízení továren, které byly schopny zásobovat armádu municí. Takže považuji za výhodu, že té problematice rozumím.

Velkou část své kariéry se pohybujete v prostředí velkých a bohatých zbrojařských firem. Žádná z nich vám však na kampaň nepřispěla. Naopak Miloš Zeman dostal dva miliony korun od společnosti z holdingu zbrojaře Strnada.

Taky mi to radost nedělá...

Myslíte, že pan Strnad sází na jistotu a podpořil favorita průzkumů?

To nevím, to byste se museli zeptat jeho, proč přispěl. Určitě se jako prezident budu snažit dělat aktivní obchodní politiku. Když britský premiér nebo americký prezident jedou do světa, snaží se propagovat výrobky své země. A já bych dělal to samé. Dokonce si troufnu říct, že díky svému zdravotnímu a fyzickému stavu bych to dělal mnohem intenzivněji. Myslím, že prezident Zeman to dělá hodně. Ale já bych to dělal víc. Zkušenosti na to mám.

Je prezident skutečně jen od toho, aby dělal ekonomickou diplomacii? Co třeba obhajoba lidských práv, která není vždy výhodná pro byznys?

Hlavně by měl hájit zájmy občanů České republiky. Je-li to dobré pro lidi u nás, ať to dělá. Pokud jen pro něj, ať to nedělá.

Společnost je dnes poměrně zásadně rozdělena na příznivce a odpůrce Miloše Zemana. Cílíte jen na jednu z těch skupin, nebo můžete oslovit obě?

Jeho voličům jsem schopen nabídnout, že budu pokračovat ve všem dobrém, co on dělal. A dělal dobré věci.

Co třeba?

Například tu ekonomickou diplomacii. A mluvil bez politické korektnosti. Já také budu mluvit bez politické korektnosti. Mám dostatečný věk na to, abych měl zkušenosti, a zároveň dostatečnou fyzickou kondici. Ekonomickou diplomacii jsem schopen dělat mnohem intenzivněji než prezident Zeman.

Co nabízíte jeho odpůrcům?

Nenálepkuji. Nemluvím tak, aby se to muselo vysílat po 22. hodině. Umím naslouchat. A společnost chci spojovat.

To on říkal také...

Jedna věc je, co říkáte, a druhá, co děláte. A já to budu dělat.

Sdílíte s prezidentem Zemanem názor, že by se ústava měla při sestavování vlády vykládat kreativně?

Já bych ústavu neměnil. A byl bych rád, aby tady platily ústavní zvyklosti. Abychom si ústavu nevykládali podle toho, kdo je nám sympatický. Může vám být nemilé, že volby vyhrálo ANO, ale já bych nikdy nevyžadoval, aby mi někdo přinesl 101 podpisů. Pověřil bych vítězné hnutí, ať sestaví vládu. Pokud to nedokáže, pak není vítězem, a musí dostat šanci někdo jiný. Rozhodně bych dopředu

Mám dostatečný věk na to, abych měl zkušenosti, a zároveň dostatečnou fyzickou kondici. Ekonomickou diplomacii jsem schopen dělat mnohem intenzivněji než prezident Zeman.

nesliboval x pokusů. Když se to třikrát nepovede, nezbývá nic jiného než předčasné volby. Nemůžu přece dopředu deklarovat, že nikdy nenechám vypsat předčasné volby. Mně by se také nelíbily, je to ta nejzazší mez, ale chtěl bych, aby věci měly svá pravidla. A prezident by měl v politice působit jako moderátor, někdo, kdo si předsedy stran pozve, řekne jim, jak se bude chovat, a tím i naznačí, jakým způsobem spolu mají komunikovat. A měl by se chovat pokaždé zhruba stejně.

Jmenoval byste stíhaného premiéra?

Udělal bych vše pro to, abych přesvědčil hnutí ANO, že by si ze svého středu mělo vybrat někoho jiného. Ne proto, že bych nerespektoval presumpci neviny, ale aby Česká republika ve světě vypadala seriózně a věrohodně. Je-li v civilizované části světa premiér trestně stíhaný, sám odstupuje. Mnohdy se po letech ukáže, že to bylo neprávem, ale politika je v tomto krutá.

Pokud by ANO trvalo na Babišovi, co byste jako prezident dělal dál?

Mám něco vymyšleného, ale nemůžu to říci do médií, protože bych prozrazoval, co bude dál. Kdybych řekl, že nakonec jmenuji Andreje Babiše, v ten moment je zbytečné přesvědčovat ANO. Myslím, že bych je přesvědčit uměl. Mám pár tahů, které bych zahrál.

Jste zastáncem referenda. Neplatí si však občané politiky proto, aby nesli tíhu rozhodování? Nebojíte se, že referendum mohou ovlivnit dezinformace?

Dezinformacím se nikdy neubráníte. Jediný způsob je vychovávat lidi ke kritickému myšlení. Kdybychom to dovedli ad absurdum, můžeme se ptát, zda mají tedy voliči právo vybírat politiky. Vždyť tam také může být spousta dezinformací, navíc politický slib není právně vymahatelný. Takže jestliže občané mají právo vybírat politiky, proč by nemohli rozhodovat o jiných věcech?

Není to alibismus od politiků, říci: občane, tohle si rozhodni sám?

Nemyslím si, že se staneme zemí, kde bude padesát referend do roka. Ale jsem přesvědčen, že lidé u nás nejsou o nic hloupější než ve Velké Británii. Tak proč by oni toto právo mohli mít, a my ne? Pro mě jako pro občana je správné mít možnost rozhodnout a nést za to spoluodpovědnost. Je to způsob prohlubování demokracie.

Jaké by mělo být kvorum? Kolik procent lidí by například muselo hlasovat pro vystoupení z Evropské unie?

Stejně, jako když rozhoduje parlament. Na vystoupení z Evropské unie by byla potřeba ústavní, třípětinová většina.

Pokud se nedostanete do druhého kola volby, koho podpoříte?

Až tam ti dva budou a já nebudu, tak se rozhodnu. Zatím mám nějaké pořadí lidí podle sympatií. Ty ne vždy odpovídají tomu, jak se na tu pozici hodí. Bude se mi těžko vybírat.