PF 2018: Šest nestatečných předsevzetí
Daniela Málka, ředitele redakce MF DNES
Je tu rok 2018. Obdařen nepevnou vůlí nemívám ve zvyku si při příchodu nového letopočtu dávat jakákoli předsevzetí. Pro letošek jsem udělal šest výjimek. Předsevzetí první: Budu se víc hýbat. Dodržování tohohle předsevzetí mi usnadnily děti, které před časem využily slabé chvilky a umluvily nás rodiče, abychom pořídili ještě jednoho psa. A aby nám to roztomilé černé štěně nerozsápalo kompletní domovní interiér, je třeba ho pravidelně odrovnat dlouhou procházkou. Mohl bych si asi naordinovat ještě více pohybu, ale historie už mnohokrát dokázala, že pozvolná změna je pro tělo lepší než revoluce. Jasně, mohl bych taky třeba začít pravidelně navštěvovat posilovnu, ale ruku na srdce, co bych pak s těmi svaly dělal?
Předsevzetí druhé: Omezím užívání návykových látek. Spektrum „drog“, na něž si mé tělo za minulá desetiletí navyklo, je široké. Do nového roku jsem si slíbil, že omezím konzumaci bramborových i houskových knedlíků, pečiva, piva, kořalky a alkoholických nápojů obecně, bůčku, sádla, řízků, klobás, buřtů a tak dále. Rozloučím se minimálně s polovinou denní dávky kafe. Napříště se budu sytit rýží, luštěninami, zeleninou nebo ovocem. I když tedy představa, že k svátečnímu nedělnímu obědu nachystáme vepřo knedlo zelo bez vepřového a knedlíků, nevypadá zrovna lákavě. Ale co, vydržím-li výše zmíněné, udělám alespoň radost paní lékařce, která mě nabádá, abych se stravoval ve zdravém stylu středomořské kuchyně. Budu se cpát zeleninovými saláty a zapíjet to pramenitou vodou.
Předsevzetí třetí: Budu klidnější řidič. Děsně mě vytáčejí vyčuraní jedinci, kteří ve špičce předjíždějí kolony aut v odstavném pruhu. Nezávidím jim, že ušetří pár minut při cestě do práce. Prostě mi vadí, že se chovají jako sobecká hovada. Jenže s tím nic nenadělám. V rámci zachování duševního zdraví jsem si do nového roku slíbil, že je budu ignorovat. Dodržet toto předsevzetí bude ovšem nesmírně těžké, protože ode dneška zavřou Zenklovu ulici, takže příjezd do Prahy směrem od Ústí nad Labem bude ještě horší než doteď. To je daň za to, že pracuji ve městě, kde dopravě šéfuje radní, který pochází z Vyškova. Při vší úctě k Vyškovu, je to katastrofa. Předsevzetí čtvrté: Budu slušnější řidič. Přestanu nadávat za volantem. Hlavně kvůli dětem a ženě. Uznávám, že neustálé označovaní řidičů, s jejichž počínáním nesouhlasím, citově zabarvenými názvy pohlavních orgánů je za hranou. Proto se ho napříště vyvaruju. I toto předsevzetí se bude plnit horko těžko, protože řidičů, s jejichž konáním zásadně nesouhlasím, potkávám strašně mnoho.
Předsevzetí páté: Budu číst. Nevím, jak je to dlouho, co jsem si s chutí přečetl nějakou knihu. Když jsem to zkusil naposledy, bolela mě po pár stránkách hlava. Prostě potřebuju brýle, poprvé v životě. Když jsem byl teď u očního lékaře, řekl mi, že můj zrak už šest let přesluhuju. Že normální věk, kdy oči zestárnou, je čtyřicítka. Předepsal mi brýle na čtení. Až je budu mít, začnu zase číst. I dětem před usnutím.
Předsevzetí šesté (a nejdůležitější): Půjdu na „technickou“. Nechám si prohlédnout orgány, které se s ohledem na můj věk dostávají do rizikového vývojového stadia. Nemám ji sice ještě úplně na krku, přesto se mi blíží padesátka. A přestože to nejspíš bude fyzicky velmi nepříjemné, požádám lékaře, aby mi udělali co nejzevrubnější „technickou kontrolu“. Detailně se o těch zákrocích rozepisovat nebudu, protože čím víc si to představuju, tím víc to bolí.
Jestli se mi podaří dodržet alespoň polovinu z toho, co jsem si předsevzal, bude to zázrak. A krásnej rok.