Atentát na Aloise Rašína Ministra zabil mladý buřič
Jan Bohata redaktor MF DNES
Dva výstřely padly v mlhavém ránu v pátek 5. ledna před 95 lety v Žitné ulici. Ministr financí Alois Rašín do úřadu v Karlově ulici již neodjel. Padl na dlažbu před domem č. 6, kde v druhém patře bydlel a měl advokátní kancelář.
„To má člověk za poctivou práci,“hlesl Rašín poté, co ho šofér a náhodní svědci opatrně přenesli do ordinace doktora Weisbergera. Mladý muž, který před útokem postával u Plíhalova obchodu s časopisy, utekl. O padesát kroků dál se skryl ve sklepě domu v Příčné ulici č. 4. Hluk a sběh lidí přivedl na místo činu jako prvního policistu nadstrážníka Stanislava Bílka, patrolujícího na rohu Štěpánské a Žitné ulice. Hvizd píšťalky přivolal posily. Strážníci s pistolemi v rukou vnikli do domu, kde se skryl útočník.
„Pánové, nestřílejte, všechno vám povím,“pronesl podle protokolu útočník, identifikovaný jako Josef Šoupal, devatenáctiletý akvizitér pojišťovny. Za trámem policisté nalezli samočinný Walter ráže 6,35 mm. Dav lidí se Šoupala pokusil napadnout, policisté pak mladíka při eskortě na strážnici v Salmovské ulici museli chránit před ranami.
Šoupal poté putoval na policejní ředitelství v Bartolomějské ulici na proslulou „Čtyřku“, čtvrté oddělení neboli kriminálku. Vyslýchal ho policejní rada Josef Vaňásek, předloha literárního rady Vacátka, a revírní inspektor Zdeněk Bubník, někdejší novinář. „Jsem anarchista z přesvědčení,“uvedl Šoupal. Nebyla to celá pravda, byl i členem komunistické strany. Ta však od něj dala ruce pryč. „Komunismus nehlásá atentátů,“tvrdil komunistický poslanec Josef Haken. Šoupal měl na ministra políčeno již dřív. „Netajil se úmyslem Rašína zabít. Poprvé 11. prosince 1922, kdy ho hledal v budově ministerstva financí v Clam-Gallasově paláci,“uvedl historik Dušan Uhlíř.
Zatímco střelce soud poslal do vazební cely věznice Zemského soudu na Karlově náměstí, Rašín bojoval o život. Vůz záchranné stanice ho transportoval do Podolského sanatoria. „Rentgenologický nález konstatoval silné krvácení. Kde uvázla kulka, se nepodařilo zjistit,“uvedla první zpráva lékařského konzilia. Lékařský tým vedl profesor Julius Petřivalský, asistovaly mu další slovutné kapacity, internisté Ladislav Syllaba či Rudolf Jedlička. Podle lékařů kulka poranila také páteř a plíce a způsobila ochrnutí dolních končetin.
„Byl to legionář, viďte,“ptal se Rašín po operaci. Bojovník za silnou korunu a politický vězeň rakouské éry si úspornou politikou nadělal řadu nepřátel. „Rašín se nikdy necítil ministrem republiky, nýbrž exponentem buržoasie. Bude-li třeba, přijde den, kdy legie ještě jednou vykonají svoji povinnost. Výsměch sytých hladovým se nebude opakovat,“zazněly podle historika Karla Hocha hrozby na zasedání Obce legionářské. Šestitýdenní boj o život Rašín prohrál v neděli 18. února 1923 po poledni. Smuteční průvod státního pohřbu s jeho rakví prošel středem Prahy 22. února před 95 lety.
Utrpení v Kartouze
Atentátník Josef Šoupal nebyl právě vzorný vězeň. V komplexu justičního paláce na Karlově náměstí se v květnu 1923 pokusil o útěk. Osud se s ním však moc nemazlil. V březnu 1923 parlament schválil zákon na ochranu republiky. Ten výrazně přitvrdil tresty za některé delikty proti ústavnímu pořádku. Šoupal se měl stát prvním, kdo bude podle jeho litery souzen Státním soudem, nikoli porotním.
„Toto rozhodnutí porušuje právní zásadu, žádný soud bez předchozího zákona,“argumentoval atentátníkův advokát Josef Bleha. Zákon na ochranu republiky byl přijat dva měsíce po činu. Podle právníkova stanoviska proces měl proběhnout podle mírnější normy, platné v době atentátu, obecného trestního zákona. Jeho argumentaci však soud neuznal.
V kauze padl tvrdý trest, Šoupal dostal 18 let a putoval do valdické kartouzy. „Jsem mučen tak, že ani Kristus tolik netrpěl a Dantovo peklo není nic proti mému žaláři. Žádám, aby mi uložený trest soud změnil v trest smrti a ihned provedl,“stěžoval si na podmínky věznění, zostřené tvrdým ložem, temnicí či omezením korespondence s advokátem. Disciplinární prohřešky Šoupalův trest protáhly o dva roky. Na svobodě se ocitl roku 1943 pod dohledem gestapa. Po osvobození odešel na sever Čech. „Zemřel v roce 1959, bylo mu padesát šest let, stejného věku dosáhl i Rašín, když se stal obětí jeho kulky,“dodal historik Dušan Uhlíř.
Netajil se úmyslem Rašína zabít. Poprvé 11. 12. 1922 v budově ministerstva financí.