NÁPADY NÁZORY víte, že...

za starých časů, jak nádherně to vonělo u mojí babičky právě na Vánoce. Nikdy jí nechyběl stromeček se stříbrnými třásněmi a spoustou baněk, větvičky zavěšené ve váze nad stolem, na stole křížaly, cukroví a v troubě vánočka. Zvyky, které jsem převzala od ní, jako krájení jablíček, pouštění svíčky ve skořápkách z ořechů či vylévání vosku přes klíč. Na okamžik mě ovanula zase ta nádherná vůně a pocit, že babička tu s námi je.

Na stole mi září vánoční hvězda i darované jmelí a užívám si díky vám kouzlo magických Vánoc. Chci pochválit časopis DOMA DNES, který mi za poslední rok přinesl mnoho rad, spoustu příjemného čtení a zabavil mě ve chvílích nudy. U předvánočního čísla jsem se nejvíc rozplývala na straně deset, kde byly vyobrazeny Vánoce za starých časů. Jsem už starší ročník a právě takové retro Vánoce, jak se tomu říká dnes, jsem zažila.

Při pohledu na fotky mi ukápla slza, jak jsem vzpomínala na časy, kdy jsem byla ještě dítě a věřila na Ježíška, jak jsem mu psala dopisy i ve svých deseti letech. Náš stromeček byl vždy ozdoben ovocem a ozdůbkami ze slámy, kterých mám pár dodnes. Nejraději mám andílka z několika kousků slámy, kterého dělal můj dědeček. Udělal jich víc, zbyl však jen jeden, ale toho už na stromeček dlouho nedáváme. Mám strach, že by se rozpadl. Tuto ozdobu mám přes třicet let.

Vánoce mám ráda a vždy mě těší, když můžu vyzdobit celý dům včetně našeho stromku před domem, který ozdobím lojem pro ptáčky. Navíc se mi loni – tři dny před Štědrým dnem – narodil druhý vnuk, takže slavíme tím víc. On sám sice z Vánoc ani naší oslavy ještě nic moc nechápe, ale první narozeniny se přece vždy musejí náležitě oslavit. Jen nevíme, jak zabránit případné katastrofě, k níž by mohlo dojít, až si bude chtít jako každé malé dítě osahat stromeček.