Woody Allen roztočil Kolo zázraků, ale už dost skřípe
Film Woodyho Allena Kolo zázraků, který dnes vejde do našich kin, měl zámořskou premiéru před měsícem, jako nepříliš oslnivý dárek k režisérovým 82. narozeninám.
Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES
Přitom nový snímek pro letošní rok, Deštivý den v New Yorku, už Allen dokončuje; je zkrátka obdivuhodně neúnavný. Zato unaveně až ospale působí Kolo zázraků, zosobňující jednu z pozvolných proměn filmařovy kariéry. Proslul totiž objevováním hereckých múz, kterým kdysi jeho jméno dávalo vstupenku na výsluní; teď naopak spíš herečky pomáhají Allenovi.
Sólo pro Winsletovou
Přinejmenším to platí pro Kate Winsletovou, na jejímž umu Kolo zázraků stojí. Ztvárnila zahořklou bývalou herečku, která skončila jako servírka po boku věčně žíznivého kolotočáře v podání Jima Belushiho. Domácnost s nimi sdílejí ještě mužova dcera prchající před svým mafiánským manželem, vykreslená až příliš jako naivka, a ženin syn se žhářskými sklony. Právě školák schopný podpálit i ordinaci vlastní psycholožky je jediným nositelem úsměvu, byť posmutnělého; Allen totiž tentokrát romantickou komedii nahradil melodramatem.
A to je těžší, protože milostná banalita bez nadsázky zůstává banalitou. Hrdinka naváže vztah se studentským plavčíkem neboli Justinem Timberlakem, kterému zpěv rozhodně sedí líp, a kvůli němu nevraží na svou potenciální sokyni, nevlastní dceru, se vší prudkou žárlivostí zralé ženy tušící, že velkou lásku zažívá možná naposled.
To předvádí Winsletová skvěle, stejně jako přezíravé pohledy na lehce buranského, leč oddaného manžela, hysterické výstupy při záchvatech migrény nebo přepjatá gesta v hádce s milencem. Královské sólo si pak vychutná ve finále, kdy coby skvělá herečka dokonale vystihuje špatnou herečku uvězněnou v sebeklamu o vlastním daru.
Malý pyroman
Vedle Winsletové film zdobí nálada letní pláže s kolotoči v oparu 50. let, nicméně onen příjemně barvotiskový nátěr světské domácnosti praská pod náporem umělých emocí. Zkrátka Kolo zázraků roztáčené s osudovou vážností už začíná skřípat a lunapark citů vystavovaných v jedné rovině spějící k očekávané tragédii diváka míjí včetně Timberlakova vypravěčského komentáře.
Až v posledních vteřinách, kdy hrdinové hledají způsob, jak se tvářit, že se nic nestalo, a žít dál, dostaví se typicky allenovská melancholie, prozářená osamělou zálibou malého pyromana.