Drahoš ukazuje, jak se nemá dělat kampaň na Hrad

Týden před prezidentskou volbou to vypadá, že radovat se budou hlavně Miloš Zeman se svými blízkými a pár PR agentur. U Jiřího Drahoše, Michala Horáčka nebo Mirka Topolánka našly totiž zlatou žílu – nic moc se od nich nečeká, přesto mají jistotu milionových příjmů.

A podle toho také vypadají kampaně Zemanových rivalů. Šedivé defilé zaměnitelných tváří, z nichž polovina vystupuje, jako by na Hrad vlastně ani nechtěla. V předvolebních spotech mohlo nejvíc překvapit, že bývalý šéf Škodovky Vratislav Kulhánek jezdí i vlakem.

Pravda, na Horáčkovi a Topolánkovi je vidět, že chtějí. Ale chtějí tak moc, že jim chybí uvěřitelnost. Marek Hilšer je uvěřitelný dokonale, ale zase mu chybějí peníze.

Pavel Fischer, který mohl sehrát roli černého koně, se odstřelil úvahami o tom, že by homosexuála nejmenoval ústavním soudcem. Naštval tak nejdřív liberály, a když se za svůj výrok začal omlouvat a korigovat ho, tak i dogmatičtější katolíky. Tedy většinu z těch, kteří by k němu přes jeho neznámost mohli najít cestu.

Petr Hannig je jistě originál. Naposledy o něm autor Čajovny napsal, že je „skladatelem osmdesátkových odrhovaček“, čímž ho poněkud namíchl. Takže teď už korektněji: v Londýně si Hanniga cenili jako znalce rockové i symfonické hudby, spolupracoval s Dusty Springfield, po návratu do Československa složil Město Er, první rockovou nahrávku na světě s dvanáctitónovou řadou. Objevil Petru Černockou, Jakuba Smolíka, Zdeňka Izera nebo Roberta Rosenberga. A samozřejmě ještě Hanu Zaňákovou, kterou překřtil na Lucii Bílou. A také jako jediný z kandidátů na Hrad šňupal kokain s Ringo Starrem. Bude to stačit k vítězství? Ne.

Kulhánek jede v kampani nikoli na půl, ale tak na desetinu plynu. Z dob, kdy šéfoval Škodovce nebo českému hokeji, už zbylo jen jméno. Jiří Hynek? Nevím, dál. Ale dobře, při pohledu na Hynkovy výdaje za kampaň zjistíte, že minulý měsíc utratil nejvíc, přesně 58 tisíc korun, za svoji obhajobu u soudu, aby vůbec kandidovat mohl. Tak tedy kandiduje.

A pak zbývá Jiří Drahoš. Od začátku jediný, kdo má velkou šanci Zemana porazit. Vědí to i jeho dárci, kteří už bývalému předsedovi Akademie věd poslali přes 30 milionů korun, aby odboural svůj největší handicap – to, že ho většina země navzdory pozoruhodnému životopisu neznala.

Drahoš je milovníkem Cimrmana, pět desetiletí zpívá ve sboru, je věrný jedné ženě, nikdy nevstoupil do KSČ, kromě akademické práce obstál i prakticky – je držitelem několika patentů, jeho spolupracovníci si ho cení i jako schopného manažera.

To zní slušně. Ale pak ho chvíli sledujete a nestačíte se divit, jak neschopně kampaň vede. Statisícové položky za plakáty a placky, milionové za analýzy Facebooku, tady asi někdo bude mít radost, i když Drahoš neuspěje, říkáte si. Mluvčí, která měsíc a půl před volbami od Drahoše odejde kvůli nachlazení s poznámkou, že to je to nejlepší, co může udělat. A jako zlatý hřeb manažer kampaně, který s vizitkou muže z firmy stíhané v kauze Rath jednoduše takhle blízko někoho, kdo si zakládá na imagi pana Čistého, být nemůže. Však už se také Zeman jistě těší, až mezi prvním a druhým kolem volby do této slabiny pořádně zatne. Temnou minulost Drahošova spolupracovníka zmapoval už třeba magazín Reportér, ale teprve Zemanovo umění zkratky z ní udělá to, čím se před pěti lety staly Benešovy dekrety.

Drahoš i tak může Zemana ve druhém kole porazit. Ale bude muset začít dělat jinak... skoro všechno.