Naše země bude malá, dokud budeme malí my

Kryštofa Ženatého, šéfa východočeské MF DNES

Slýcháme to při každém, třeba i dílčím českém úspěchu. Především na sportovním poli. Co? Přece: „Naše zemička opět dokázala, že se může měřit s těmi nejlepšími.“Nebo: „Malá země v srdci Evropy to všem velkým zemím opět ukázala.“Tyto věty padají z úst televizních komentátorů, sportovců, z úst či klávesnic fanoušků v internetových diskusích. Je to často velmi absurdní. Vždyť nás tu žije deset milionů. Slyšeli jsme to například po nedávném postupu českých házenkářek mezi nejlepších osm celků na světovém šampionátu žen. Sportovní úspěch to bezesporu je, ale zdůrazňovat jej hrou na malý státeček, který má oproti všem těm velikánům (často zároveň mnohem bohatším) výrazně ztíženou výchozí pozici? Proč?

Uspět umějí i trpaslíci

Zůstaňme u házené. Z těch osmi zemí, které postoupily do čtvrtfinále, jsme čtvrtá největší. Do stejné osmičky se dostala například i Černá Hora, tedy země, která má o něco méně obyvatel než třeba Jihočeský nebo Olomoucký kraj.

Hokej, mnohými označovaný za národní sport, představuje kapitolu samu pro sebe. Věty o malé zemi v srdci Evropy padaly po každém zlatém triumfu a neobešel se bez nich ani nedávný postup juniorů do semifinále světového šampionátu. Přes Finsko, které je oproti České republice co do počtu obyvatel zhruba poloviční!

Perly padaly i při rozhovorech s fotbalovými reprezentanty po vyřazení z předloňského mistrovství Evropy. Od jednoho nejmenovaného záložníka – mimochodem jinak poměrně inteligentního, asi měl nějaké zatmění – se čtenáři a televizní diváci dozvěděli, že pro tak malou zemi je úspěch na závěrečný turnaj vůbec postoupit. Neuvěřitelné, šestnáctá největší evropská

Myslí si totéž Řekové či Srbové? Ne, jsou sebevědomější. A na své země jsou hrdí.

země se dostala mezi čtyřiadvacet nejlepších, přepište dějiny!

Nechci si utahovat ze sportovců nebo komentátorů, často se vyjadřují v emocích, hledají argumenty pro svá tvrzení. Otázka je, proč jim něco takového vůbec přijde na mysl. Zřejmě to prostě berou jako fakt, jsme malá země, nikoho nezajímáme, ve světě nic neznamenáme, basta.

Myslí si totéž Řekové, Srbové, Švédi, Maďaři nebo Izraelci? Nemyslí. Mají totiž mnohem větší sebevědomí a na své země jsou hrdí.

My ne. My naopak máme pocit, že náš hlas není slyšet, že se rozhoduje o nás bez nás, a že když nestrčíme hlavu hluboko do pozadí té či oné velmoci, bude zle.

Proč to tak je, to je otázka spíš pro historiky nebo sociology. Být to tak nemusí. Zvedněme hlavu, zhluboka se nadechněme a podívejme se na to trochu s nadhledem.

Ze všech zhruba 250 států je Česko 80., tedy mezi třetinou největších. I v té poslední dobou nepříliš populární evropské osmadvacítce patříme k těm větším, konkrétně na dvanácté místo.

Cítit se malými tedy není na místě. Ukažme, že jsme zdraví a sebevědomí. Třeba už za týden při prezidentských volbách.