Blonďatý andílku, jednou budeš Arab, šeptá komiks
Jednou budeš Arab, říká ve stejnojmenném komiksu Riada Sattoufa otec svému malému synovi, blonďatému andílkovi s velkým nosem a vykulenýma očima. Tím synem je právě Sattouf, ročník 1978, a jeho otec, Syřan s francouzským vzděláním, je hybatelem celého, silně autobiografického příběhu zasazeného na Blízký východ přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. V nakladatelství Baobab právě vyšly první dvě knihy z plánované pentalogie.
Sattoufův příběh se rozvíjí místně v trojúhelníku Francie–Libye–Sýrie. Tedy mezi evropským a arabským světem, mezi společnostmi a kulturami vybudovanými na značně odlišných základech. Z jedné strany tradiční demokracie, z druhé totalita, podivuhodně mixující islám se socialismem po sovětském vzoru.
Aktuální téma pak autor posiluje atraktivním úhlem pohledu: nechává vyprávět malého kluka, sebe sama ve věku od dvou do šesti let. A velkým plus je i živá, skvěle zvládnutá, lehce karikující kresba, kde si Sattouf vystačí s jednoduchou černou linkou a jednobarevným rozlišením jednotlivých kapitol.
Střet civilizací…
Malý Rijád má v komiksu vizáž přímo barokního andílka. Takže poutá pozornost: na starém kontinentě je milovaný, v arabském světě později spíš vysmívaný a nenáviděný. Když otec obhájí na Sorbonně doktorát ze soudobých dějin a dostane místo na univerzitě v libyjském Tripolisu, dá se mladá rodina do pohybu. Jenže tehdejší Libye nebyla žádný ráj, nápadně se podobala socialistickému Československu: všude korupce, těžká hmotná nouze, hlavní město jako jedno velké staveniště. Snad jediné, co fungovalo skvěle, byl kult poněkud vyšinutého vůdce Muammara Kaddáfího. A tak rodina po roce sbalila kufry. Druhou zastávkou se stala otcova rodná vesnice v Sýrii nedaleko Homsu. Pokud v Libyi bylo špatně, pak v Sýrii je ještě hůř. Malý Riad zažívá na vlastní kůži, co je to střet civilizací, jeho prvotní zkušenost z Francie tady dostává pořádně na frak. Poznává, že žena i zvíře mohou být na úrovni hračky, kterou lze beztrestně zabít. Že na škole se pěstuje fyzické násilí na žácích. Že před Koránem si musí každý poslušně kecnout na zadek a odříkat zpaměti pár veršů, aniž by rozuměl jedinému slovu. Že celou společností hýbe nekočírovaná agresivita (namířená zejména proti Židům) a frustrace. A směje se pouze vládnoucí elita kolem Háfize al-Asada, která je mafií svého druhu.
… a pořád stejná totalita
Sattoufův komiks ale neukazuje jen obecné fungování tamější společnosti, ukazuje i smutnou situaci autorovy rodiny na místě, zejména otcovu trapnou a zbabělou příchylnost k mocným, jeho prolhanost a neschopnost, jeho okamžité „tiky“, pokud jde o „arabskou věc“.
Ukazuje i matčino tiché, lehce vzdorující zoufalství ženy přikované k rodinným povinnostem. A také rozporuplné prožitky dítěte: v čitateli je na jedné straně údiv, na druhé úzkost a strach, ve společném jmenovateli pak jedna velká neznámá. Každá totalita, říkají nakonec ta dvě komiksová alba, operuje vždy s jedinou verzí pravdy a nezná pochybnosti. Není od věci si tohle kruté poznání připomínat. Třeba sympaticky ironizujícím komiksem Jednou budeš Arab. –
Radim Kopáč
Jednou budeš Arab 1, 2