Slzy štěstí. Porazila jsem svou modlu!

Tenistka Kateřina Siniaková prahla po mači s Mariou Šarapovovou. Včera ji zdolala

Kdykoliv se reportéři z různých kontinentů ptali Kateřiny Siniakové, zda měla nějaký vzor, jmenovala Mariu Šarapovovou. A připojila přání: „Moc ráda bych si proti ní zahrála. Snad se jednou dočkám.“

Vytoužená příležitost se objevila v pátečním semifinále turnaje v čínském Šen-čenu. Ohromně motivovaná Siniaková ji proměnila v jeden z nejkrásnějších zážitků v kariéře.

Při lítém boji o proměnění čtvrtého mečbolu dvakrát uklouzla a málem upadla. V hlasitosti hekání při úderech se málem vyrovnala proslulé „Sibiřské siréně“. Díky zuřivé obraně odrazila její palbu. S nadšením sledovala, jak se míč po jejím forhendu snáší do autu. Otočila se na kouče Františka Čermáka. Zaťala pěsti. Křičela nadšením. A takřka okamžitě se rozplakala.

Při vítězství 6:2, 3:6, 6:3 nedokázala napodobit vystupování své modly. „V chování je naprosto brilantní. Je jako socha. I proto ji obdivuju,“řekla loni pro MF DNES.

V soukromí spíš ostýchavá slečna na kurtech srší vášněmi. Rozčiluje se, stěžuje si, máchá rukama. Stále slýchá poznámky, že se zbytečně rozptyluje a ubližuje si. „Hrozně ráda bych se dokázala ovládat jako Maria. Pracuju na tom, zlepšuju se,“tvrdí jedenadvacetiletá dcera ruského otce a české maminky.

V Šen-čenu sice své pocity nedokázala spoutat a skrýt, jako to umí pětinásobná grandslamová šampionka Šarapovová. Zlobila se po jednom zvlášť sporném rozhodnutí, v koncovce nakvašeně praštila raketou o betonové jeviště.

Nenechala se však vyvést ze soustředění, v bitvě s božskou Mariou se rvala v každé výměně. Předvedla zásadně vylepšený servis, trefila pozoruhodných deset es.

Areál v Šen-čenu jí zjevně vyhovuje. Na čínském podniku obhajuje titul (svůj první v životě) a v sobotu brzy ráno se ve finále měla utkat se světovou jedničkou Simonou Halepovou. Ani případná porážka jí však nemůže příliš pokazit zážitek z klání se Šarapovovou.

„Moje radost se ani nedá popsat slovy,“pronesla při rozhovoru na dvorci. Zajíkala se a rozmazávala si slzy po tvářích. „Byl to těžký zápas. A ještě těžší bylo jej ukončit.“

Nepoddajnou sokyni nakonec přece zlomila a potěšila své nejvěrnější fanoušky v Moskvě – babičku Ljudmilu a dědu Vladimira. Dostává od nich na mobil blahopřání v azbuce. Ráda k nim jezdí na boršč a pelmeně.

„Stůl je vždycky plný. Všichni jsou milí a přívětiví. Příbuzní i kamarádi. Rusko je pro mě srdeční záležitost,“tvrdí.

Také její původ přispěl k tomu, že vzhlížela právě ke vznešené ikoně, bývalé první dámě žebříčku a obletované celebritě. Ani její nedávná dopingová aféra ji nezviklala.

Jeden z cílů si může odškrtnout. Utkala se se Šarapovovou. Porazila ji. Vida, sny se plní. Jaký další dřímá v mysli Kateřiny Siniakové?

Zahrát si s mladším bratrem ve smíšené čtyřhře na grandslamu. A také jednou být úplně nejlepší na světě. Smělá tužba, že? Ale třeba za ní vykročí už na blížícím se Australian Open v Melbourne.