Data ze Žofínského pralesa využije NASA
Data ze Žofínského pralesa chce využít NASA při výzkumu pohybu uhlíku v lesích.
JIŽNÍ ČECHY Žofínský prales v Novohradských horách se letos, sto osmdesát let od svého založení, „podívá“do vesmíru. Údaje, které vědci v nejstarší české přírodní rezervaci shromažďují desítky let, chce využít americká NASA ve svém projektu GEDI.
Ten má za úkol mimo jiné pomocí družic změřit, kolik uhlíku je uloženo v jednotlivých typech lesa. Pro kalibraci dat ze skenerů na Mezinárodní vesmírné stanici si pro lesy ve střední Evropě NASA vybrala právě Žofínský prales. Vědci tam dlouhodobě zkoumají například konkurenční vztahy mezi stromy.
„Žofínský prales nejlépe reprezentuje lesy středních poloh kontinentální Evropy. I proto, že máme údaje o každém stromu, nabídla nám NASA spolupráci. Díky tomu bude možné provést výpočty pro lesy na celé planetě,“říká Tomáš Vrška z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.
Pro Žofínský prales měl být letošní rok významný ještě předtím, než se českým vědcům ozvali ti z americké NASA. Vznikl totiž přesně před 180 lety jako vůbec první rezervace podobného charakteru v pevninské Evropě.
Část pralesa je velmi podrobně sledovaná už od 70. let minulého století. V roce 1975 tam poprvé Eduard Průša provedl celoplošné zaměření stromového patra a vytvořil stromovou mapu. Díky pečlivým záznamům a detailnímu zmapování patří Žofínský prales v celosvětovém měřítku k unikátním plochám.
Od roku 1997 navázal na Průšův výzkum odbor ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ). Od té doby data loni sbírali už počtvrté a porovnávali je s těmi původními. Na rozdíl od Průši, který v 70. letech zaměřoval všechny stromy s průměrem od 10 centimetrů, dnes vědci sledují stromy s průměrem od jednoho centimetru. Díky množství dat a dlouhodobým výsledkům vědců byla část pralesa v roce 2012 zařazena do světové sítě výzkumných ploch na seznamu ForestGEO. Ta pokrývá všechny typy lesa na světě od rovníku až po severské lesy. Z nich si pak vybrala i NASA modelové plochy pro svůj výzkum pohybu uhlíku v biologických strukturách lesa.
„GEDI je projekt, který má za cíl vyzkoumat, kolik uhlíku je les schopný uložit a jakou má kapacitu. V Evropě jsou v síti ForestGEO ještě další tři lesy, které mají ale na rozdíl od Žofínského pralesa přerušenou pralesní kontinuitu. Data z naší plochy jsou proto jedinečná,“vysvětluje Tomáš Vrška, vedoucí odboru ekologie lesa VÚKOZ.
Ten se svým týmem zkoumá dynamiku vývoje lesa po celé republice, od lužních lesů až po horské smrčiny v Jeseníkách. Žofínský prales je podle něj se svými přírodními podmínkami typickým představitelem smíšených lesů ve středních polohách kontinentální Evropy.
Pro projekt GEDI budou využita data nejenom z pozemních měření odboru ekologie lesa VÚKOZ, ale budou doplněna daty z leteckého skenování z výšky 100 a 200 metrů. Na tyto práce musí tým vědců ještě získat různá povolení, v plánu ale je, že by měly začít už letos.
„Velmi zjednodušeně to bude fungovat tak, že NASA aktuálně z mezinárodní vesmírné stanice skenuje všechny lesy na celé planetě. Aby byly propočty přesné, bude nutné snímkování porovnat s pozemními daty. Na základě porovnání pak sestaví rovnice, díky nimž bude možné provést výpočty na globální úrovni. A to nejen o množství uhlíku, ale i vodních cyklech nebo struktuře lesů,“popisuje Vrška. Podle něj se o něco podobného vědci pokoušeli už dříve, nikdy ale neměli tak vyspělou techniku.
Studie založené na výsledcích z malých ploch a zobecnění výsledků se potýkaly s velkou mírou nepřesností. Tomu se chce nový projekt NASA vyhnout. A po 180 letech od doby, kdy Jiří František August Buquoy rezervaci Žofínský prales vyhlásil, mu mají napomoci právě i data z něj. „Ukazuje se, že prales v Novohradských horách nemusí být cenný jen kvůli své minulosti, ale i kvůli praktickému využití pro budoucnost. Vnímáme samozřejmě i to, že se na tohle území zvyšuje vědecký tlak, a to už od roku 2007, kdy tam les narušil orkán Kyrill,“říká správce rezervace Petr Lepší ze Správy CHKO Blanský les.
Ukazuje se, že naše snaha provádět výzkum s větší pečlivostí, než je obvyklé, se vyplatí.