Z Dakaru je znovu drsný závod
Hned v první etapě takové té „zahřívací“schytal dvouhodinový trest. Vlastně měl být jen dvacetiminutový, alespoň tak původně mluvila pravidla, ale organizátoři přitvrdili. A přestože je Josef Macháček jejich velkým a věčným kritikem, k jihoamerickému Dakaru má spoustu námitek, kvůli současné penalizaci „neremcá“.
„Nedělení etapa byla fantastická, pravá africká. Rychlé pískové úseky a pak masakr, kdy člověk musí překonávat sjezd z dun. Pro čtyřkolku je to úplné potěšení,“tvrdí šedesátník a pětinásobný vítěz Dakaru.
Josef Kalina jede tuto rallye už pošestadvacáté, přesto v cíli (teprve) druhé etapy jste od navigátora slyšeli následující: „Jsem šokovaný, co si pořadatelé dovolí předvést v první velké etapě. Nováčky celkem lituju.“
Nejsou to ojedinělá slova. Martin Prokop, po včerejšku celkově devátý mezi automobily, v neděli řekl: „Byl to očistec, ještě teď mi stojí vlasy hrůzou.“
Mechanik Daniel Kozlovský, na Dakaru počtvrté, barvitě popisoval své trable: „Byla to pro mě nejhorší etapa v životě. Bylo mi strašně špatně, žaludek jsem měl všude, jak to skákalo. Podklad byl hrozně nestabilní, auto se propadalo. Divočina průjezd cílem jsem si vymodlil. Že jsem se nepozvracel, byl zázrak.“
Nářky hned zkraje jsou však důkazem, že Dakar znovu dostává punc nejdrsnějšího motoristického klání světa. Letos se díky startu v Peru vrátil ke kořenům. K pouštím, dunám a těžké navigaci, zatímco minulé ročníky staromilce nenadchly.
Byly plné bláta, deště. Řada etap se kvůli záplavám zkracovala či rušila. Místo strachu z písečných bouří, po kterých bloudíte, tu děsily skutečné bouře, neboť Slováka Jakeše loni zasáhl blesk. Alfou a omegou tu byla rychlost, nikoliv fištrón při navigaci jako letos.
A tak mohli „přežívat“tzv. stopaři, kteří často jen kopírují vyjeté stopy po dříve startujících soupeřích, než aby hleděli do roadbooku. Tentokrát je na trati celá řada navigačních chytáků a často přijedete na místo, odkud vedou stopy všemi směry. I proto už tolik penalizací (z Čechů už ji má půlka) za neprojetí určenými body. Hned první dny jsou sítem, protože jména na seznamu odstoupivších téměř každou hodinu přibývají. Včera se mezi ně zařadil i motorkář Ondřej Klymčiw, který byl po pádu v bezvědomí převezen do nemocnice.
Daleké skoky z dun totiž ničí techniku i lidské tělo. Auto při sjezdech končí v kotrmelcích, motorkáři létají přes řídítka. David Pabiška se po jednom karambolu pochroumal. Pokračoval dál, jenže tři kilometry před čerpací stanicí mu došel benzin a musel motorku tlačit. „Vymáčknul jsem se fyzicky.“I tak je nadšený: „Tohle je konečně Dakar. Pořadatel nám nic nedaruje.“
Tomáš Ouředníček se svým vozem v dunách nejdřív zapadl, pak mu odešla zpátečka a nakonec i motor. V dunách strávil 13 hodin, než se dočkal pomoci. Boris Vaculík auto převrátil, vymlátil čelní sklo a pak jel přes 200 kilometrů bez něj. „Což byl hlavně problém, když nás předjel někdo jiný.“
V písku se přitom budou účastníci Dakaru motat celý první týden, takže je jasné, že fatálních nehod i odstoupení bude přibývat. Ale takový má být – a už zase je Dakar.
Drsný, bolavý, nic nedarující.