V politice nejspíš zůstanu

Po osmi letech je naplno v kampani. Baví ho to, byť mu ta prezidentská připadá nudná a plochá. Mirek Topolánek stále věří v postup do druhého kola. Pokud by neuspěl, podpoří prý kohokoli proti Zemanovi. A nevylučuje, že si návrat do politiky prodlouží.

Kolik byste si na sebe tři dny před začátkem prvního kola prezidentské volby vsadil?

Zásadně nesázím. Kdybych ale měl někomu poradit, tak řeknu, že ten kurz už nestojí za nic. Jsou lidé, kteří na mě vsadili, když to bylo 200 : 1, a těm skoro závidím. Myslím, že první kolo je vabank. Každopádně jsem mezi třemi, kteří se mohou dostat do druhého kola, což mne těší.

V minulosti jste často zmiňoval, že jste začal pozdě. A pokud máte mít nějakou šanci, musí dojít k „mentálnímu zlomu“. Zdá se, že k němu nedošlo.

K mentálnímu zlomu došlo. U agentur je to složité. Jeden z kandidátů jednu vedl, druhá je z Akademie věd a třetí patří nejmenované oligarchické struktuře. Takže průzkumům nevěřím a vůbec na ně neberu ohled. Podle čísel, která pokládám za relevantní, ale k mentálnímu zlomu došlo. Jiří Drahoš ztrácí, další tři jdou nahoru a já jsem jedním z nich. Mentální zlom nemusí být, že se něco konkrétního stane. Popisují ho sociologické a politologické studie, příkladů najdete hodně. Třeba francouzský souboj Sarkozy–Hollande, který měl podle všech předpokladů vyhrát Sarkozy. Anebo Komorowski–Duda v Polsku. Osm dní před prvním kolem vedl Komorowski o 14 procentních bodů, nakonec ho vyhrál Duda, a ve druhém Komorowského drtivě porazil. Nebo si vezměte souboj Kiska–Fico.

Většinou ale byly mentální zlomy viditelné. Třeba když před pěti lety Jan Fischer začal panikařit a v závěru drtivě projel debaty. Ve vašem případě nic vidět není, ne?

Nemusí to být viditelné. Jde jen o to, zda jsem opravdu nezačal pozdě a ty tendence se protnou už před prvním kolem. Potom bych do druhého mohl postoupit.

Nepřipadá vám zatím celá kampaň strašlivě nudná?

Je strašně nudná. Jako jediný jsem do ní vnesl trochu vzruch tím, že jsem do ní přinesl témata. Potěšilo mě, že většina kandidátů, která do té doby poměrně ploše říkala něco, nyní opakuje moje věty. Že jsem je přinutil se vymezovat. Tedy až na výjimky. Jiří Drahoš pořád říká to své: „bylo by dobře, mělo by se“anebo „já nevím“. Přičemž u některých otázek udělal několik veletočů. Že je kampaň nudná, to z ní trochu udělala média, protože chtěla být překorektní. Politická korektnost nás jednou zabije. Nanutili nás do plochých diskusních formátů, kde je osm kandidátů a máte třicet vteřin na odpověď. Duely odmítá Miloš Zeman i Jiří Drahoš. Tak kde byste chtěl najít střet a ostré vymezování vůči kandidátům? Není na to prostor.

Vezměme dva vaše hlavní soupeře postupně. Kdybyste byl v pozici Zemana, nedělal byste to samé, co on? Neúčastnit se těch „plochých“debat po pěti letech na Hradě je docela chytré, ne?

Může to být součást taktiky, s tím souhlasím. Že to je nekorektní, je druhá věc. Trochu se ale bojím, že je tam i další aspekt, a tím je jeho fyzická způsobilost takovou kampaň a debaty absolvovat. Myslím, že to není jen taktika.

Do prezidentova zdravotního stavu jste poměrně ostře zajel minulý týden…

(Skáče do řeči) Ne do zdravotního stavu, ale do způsobilosti vykonávat mandát.

Žádné velké téma se z toho ale nestalo. Překvapuje vás, že zdravotní stav hlavy státu mezi kandidáty velkým tématem není?

Nevím, zda je to víc problém lidí, které to nezajímá, anebo médií.

Anebo vás, protikandidátů, kteří o tom moc nemluví, ne?

Zaprvé to není úplně slušné. Střední Evropa není Amerika nebo divoká jihovýchodní Asie. U nás je téma zdraví relativně tabu. Teprve teď se otevřel nějaký tlak na kandidáty, že by měli zveřejňovat svůj zdravotní stav. Jak vidíte, ani média se tomu moc nevěnují, protože jim to nepřipadá úplně košer a slušné. S tím souhlasím.

Mimochodem, potkal jste se v posledních týdnech s Milošem Zemanem?

Nepotkal. Tak rád bych ho viděl. Všichni bychom ho rádi viděli…

Dříve jste přece měli skvělé vztahy. Právě on vám v roce 2007 pomohl získat většinu pro vaši vládu, když přesvědčoval sociální demokraty Miloše Melčáka s Michalem Pohankou, ne?

To fabulujete, to se tak nikdy nestalo. Já se s ním na té věci nikdy nepotkal. Pokud tu větu kladete takto, tak s ní nesouhlasím.

No dobře, tak se na tom tehdy potkaly vaše tehdejší spojky Miroslav Šlouf s Markem Dalíkem, ale to přece na věci nic nemění, ne?

Víte víc než já. Takové detaily o tom opravdu nevím.

Pojďme k Jiřímu Drahošovi, kterého neustále napadáte, že s vámi nechce chodit do duelů. Jeho tým teď jeden takový odmítl televizi Prima. Zároveň ale Drahoše hájí, že se s vámi mezi čtyřma očima utkal několikrát. Přesto ho pokládáte za sraba?

Říkáte slovo, které jsem já nikdy nevyslovil, nikdy bych ho takto neřekl. Není úplně korektní takto mi ho podsouvat. Myslím, že jeho tým má z moderovaných debat trochu obavy. To, že se jim vyhýbá, je taktika jeho týmu. Nevím, jak dalece i jeho. Oni dobře vědí, proč to dělají. Jiří Drahoš nemá žádné silné téma. Navíc, jak dělá dlouho kampaň, tak jeho názory oscilují mezi oběma úvratěmi možného postoje. Takže tomu, že nechce chodit do debat, rozumím. I proto je kampaň plochá, nedochází totiž k názorovým střetům.

Na druhé straně těch diskusí byla spousta. Duel mezi vámi a Drahošem byl třeba na Radiožurnálu…

To přece nebyla žádná diskuse. Byly to přesně položené otázky a na odpovědi jsem měl limitovaný čas, takže byl prostor tak na tři nebo čtyři věty. To není žádná diskuse. Diskuse je, co děláme tady. Vy se ptáte, já odpovídám. Kdybych se ptal i já a vy jste odpovídal, tak je to diskuse. Tam vám položili konkrétní otázku a vy jste měl 30 vteřin na odpověď. To je v rámci nějaké kvazi korektnosti, kterou veřejnoprávní média i – pro mě nepochopitelně – ostatní vytvářejí prostor pro nediskusi.

Jiří Drahoš před časem řekl, že se celá osmička kandidátů dohodla podpořit v druhém kole toho z vás, kdo postoupí, proti Miloši Zemanovi. Opravdu jste se tak dohodli?

My se tak nedohodli. My dostali otázku, koho bychom podpořili ve druhém kole. Všichni jsme odpověděli, že kohokoli proti Miloši Zemanovi, pokud bude ve druhém kole. Ať si to každý interpretuje, jak chce. Já myslím, že to je celkem srozumitelné.

Naproti tomu Zeman prohlásil, že kdyby nepostoupil do druhého kola, tak nebude hlasovat pro nikoho z vás a raději k volbám nepůjde. Co tomu říkáte?

Tak to je znovu Miloš Zeman, jak ho všichni známe. Muž někdy podařených, někdy nepodařených bonmotů. Beru to jako zemanovský bonmot. A je hezký.

S šéfem Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Danielem Křetínským jste dohodnuti, že když ve volbě neuspějete, budete se moct vrátit do EPH…

(skáče do řeči) No, vždyť jsem dokonce při odpovědi na anketní otázku, jestli Slavia, nebo Sparta, odpověděl, že Sparta. Takže pro to dělám absolutně všechno (rozesměje se). Samozřejmě, mám pouze pozastavené funkce.

Už jste si byl firmy, v nichž působíte, obhlédnout? Abyste zjistil, jaký je stav a do čeho se budete vracet?

Mé klíčové zaměstnání je v Bratislavě, s kluky komunikuji. S vedením i dalšími. Že nemohu detailně sledovat, co se děje, neznamená, že jsem úplně mimo. Opatovice také stojí, topíme, a myslím, že topíme dobře. Sem tam sleduji chatovou diskusi kolegů na teplárenském sdružení, abych neztratil úplně kontakt. Ale jinak se tomu nevěnuji, protože nemám čas. Že bych se neměl kam vrátit, s tím opravdu nepočítám. Mám korektní dohodu s Danem Křetínským, že když nepostoupím do druhého kola, tak se vrátím do práce. Platím hypotéku, mám úvěr na byt ve Špindlu, takže si nemohu dovolit zůstat bez příjmů a začínat od nuly. Ale nepočítám s tím, že bych se po volbě musel někam vracet. Myslím, že všichni v těch firmách pochopí, když to vyhraju a nevrátím se.

Zdá se, že vás politika stále baví. Nezůstanete v ní nakonec, i kdyby to s Hradem nevyšlo?

V poslední době o tom přemýšlím. V zásadě je čtyři až pět variant, co se může stát. Kdybych propadl pod deset procent, tak by bylo evidentní, že by byl návrat do politiky komplikovaný a že ten batoh problémů – ať už skutečných, nebo virtuálních – je větší, než aby překonal okouzlení Mirkem Topolánkem v kampani. To okouzlení myslím v uvozovkách. Na druhé straně existuje varianta, že bych o tom minimálně přemýšlel, i kdybych nevyhrál.

Jaká?

V žádném případě nečekejte návrat do reálné politiky, to už jsem si vyzkoušel. V žádném případě nehodlám budovat žádnou stranu a nehodlám ani do žádné vstupovat. Pokud bych dosáhl slušného výsledku a přitom nepostoupil do druhého kola anebo prohrál ve druhém kole, tak by ten mandát byl přece jen silný. Mohl by znamenat, že bych šel případně do nějaké další prezidentské volby nebo do jiné veřejné služby. Nemám to ještě rozmyšleno, nepřemýšlím o tom tak, že bych s tím usínal a budil se. Nicméně jsem byl v posledních týdnech přinucen se trochu zamýšlet, co by kdyby. A v tomto smyslu to nevylučuji.

Takže třeba budete kandidovat příští rok do Evropského parlamentu, což jste měl v úmyslu, než jste se vrhl do prezidentského klání?

Evropský parlament v tuto chvíli není úplně to, co... Nevím. Fakt to nemám takto rozmyšleno. Věci řeším, až přijdou.

Kampaň je strašně nudná. Jako jediný jsem do ní přinesl témata. Potěšilo mě, že většina kandidátů, která do té doby poměrně ploše říkala něco, nyní opakuje moje věty. Přinutil jsem je vymezovat se.