Jak Trump (ne)sleduje gorilí televizi

Vymyšlený „výňatek z knihy“o Trumpovi, který vzala vážně spousta osob – včetně řady těch důležitých–, ukazuje, jak snadno dnes lidé uvěří nesmyslům, protože jim z politických důvodů věřit chtějí.

Ne, Donald Trump se nedívá sedmnáct hodin denně na gorily v televizi.

Nedívá se na ně ani hodinu denně.

A překvapení: dokonce si ani nemyslí, že ho gorily uvnitř televize slyší.

Že by vás ani nenapadlo tomu věřit?

Ale ano, napadlo. Kdo nesnáší Trumpa, s rozkoší by skočil na špek, protože je tak příjemné znovu si potvrdit přesvědčení, že ten člověk je opravdu nesvéprávný idiot, jak se to teď o něm šíří.

Přesně to se potvrdilo během pár hodin z pátku na sobotu – a spousta lidí přitom ze sebe udělala přesně to, co přičítají Trumpovi.

Stalo se to ve chvíli, kdy celá mediální a politická Amerika řešila kontroverzní a výbušnou knihu Michaela Wolffa Oheň a hněv, v níž kromě jiného na základě údajných rozhovorů s lidmi z Bílého domu líčí Trumpa jako omezeného dětinu.

Lidé hltali ukázky z knihy, které vycházely před křtem. A pak se na Twitteru objevil text, který vypadal

úplně jako překopírovaná stránka téže knížky. Zněl takto:

Během první noci v Bílém domě si prezident Trump stěžoval, že televize v jeho ložnici je rozbitá, protože tam není „gorilí kanál“. Bylo zřejmé, že Trump si myslí, že existuje televizní kanál, který čtyřiadvacet hodin denně nevysílá nic jiného než gorily.

Aby Trumpa uspokojili, lidé v Bílém domě dali dohromady více dokumentů o gorilách, aby tak vyrobili provizorní gorilí kanál, a vysílali ho do Trumpovy ložnice z narychlo zbudované vysílací věže na Jižním trávníku Bílého domu. Ale Trumpovi se kanál nelíbil a stěžoval si, že je „nudný“, protože tam „nejsou gorily, které se rvou“.

Zaměstnanci tedy vystřihali všechny pasáže dokumentů, kde se gorily spolu nemlátily, a prezident byl nakonec spokojen.

„Jsou dny, kdy sleduje gorilí kanál sedmnáct hodin bez přestávky,“řekl mi jeden insider. „Klečí před televizí, tvář má patnáct centimetrů před obrazovkou a povzbuzuje gorily slovy jako ,to, jak jsi praštil tu druhou gorilu, bylo dobré‘. Myslím, že věří, že ho gorily slyší.“A k tomu byl dovětek: Wow, tenhle výňatek z Wolffovy knihy je šokujícím vhledem do Trumpovy mysli.

Pod tím bylo vlákno, na něž se lidé chytali jako mouchy na mucholapku.

Nachytal se reportér televize NBC, politolog z prestižního think-tanku Brookings Institution, sloupkař New York Times, analytik, který je známý tím, že věří, že Trump je agentem Putina.

Hodně lidem nepřišel text nijak divný, nezarazilo je, že v ukázkách z knihy se gorily neobjevily, mnozí si ani neřekli, že přece Trump nemůže být tak mimo, aby mluvil na gorily na obrazovce. Naopak, přání bylo otcem myšlenky a zatemnilo úsudek.

Autor „gorilího“příspěvku musel rychle vysvětlit, že jde o satiru.

Média měla štěstí, protože sociální sítě fungují tak rychle, že se nestačila chytit. Z českých naletěly jen Britské listy, které příspěvek sice stáhly, na Googlu však zůstala stopa.

Vypadá to jako komická vložka, ale není.

„Gorilí kanál“ukazuje, jak snadno dnes lidé uvěří nesmyslům, protože jim z politických důvodů věřit chtějí a mají radost z každého potvrzení svého názoru. New York Times psal o „kolapsu kritického myšlení“.

Ale samo sebou to není: lidé padali do pasti, protože médiím se podařilo v posledních dnech udělat z Trumpova duševního zdraví politické téma. Když se novináři zcela vážně ptají britské premiérky či amerického ministra zahraničí, jestli je prezident USA příčetný, jako se to stalo tento víkend, proč by lidé nevěřili, že mluví s gorilami.