Proč je Zeman favoritem

Komentář Jaroslava Plesla

Můžeme si o Miloši Zemanovi myslet, co chceme, ale nikdo z nás nemůže říct, že je to hlupák. Díky své inteligenci se dokázal dvakrát vyšplhat na špičku moci a díky své inteligenci se podle všeho na vrcholu mocenské pyramidy ještě chvíli udrží.

Zemanův recept na úspěch je jednoduchý – stačí správně vnímat náladu společnosti, předvídat její vývoj a počkat si, až nálada doběhne do predikovaného bodu, v němž se protne s příslušnými volbami, a v tu chvíli se ovoce ocitne na dosah ruky. Stačí ji jen natáhnout a trhnout.

Tak to Zeman dělal po celou dobu své politické kariéry a s výjimkou parlamentní prezidentské volby v roce 2003 byl jeho odhad vždy zcela správný.

Do přímého souboje s hlavním pravicovým ideologem Václavem Klausem se pustil v době, kdy byla jakákoli kritika „Velkého kormidelníka“v pražských intelektuálních kruzích považována téměř za vlastizradu. Jenže pro Zemana tohle nikdy nebylo důležité. Nikdy nechtěl být miláčkem intelektuálních elit, zajímala ho jen cesta k vítězství a do značné míry i to, aby byl schopen prosadit věci, které považuje za správné. Jinak by jeho politické poselství nikdy nemohlo najít dost adresátů.

Jeho cesta na Pražský hrad před pěti lety do značné míry připomínala souboj s Václavem Klausem v první polovině 90. let, jen s tím rozdílem, že za symbol „pravicové bezohlednosti“si Zeman tentokrát vybral Miroslava Kalouska, o němž dobře věděl, že je v Česku většinou voličů vnímán jako král korupčníků. I v tomto případě uspěl, když v přímé volbě porazil Kalouskova politického spasitele Karla Schwarzenberga.

Stejnou zásadou se Zeman řídil i po celou dobu svého prezidentství a vše podřídil tomu, aby byl schopen mandát obhájit. Jen místo Klause a Kalouska si za nepřítele vybral premiéra Sobotku. A klíčovým tématem správně zvolil migraci, která mu v roce 2015 spadla do klína jako dar z nebes, přičemž hned za ní následoval druhý dárek v podobě absolutní neschopnosti většiny české politické scény na migrační problém správně reagovat. Bohuslav Sobotka opakoval fráze Angely Merkelové, Kalousek měl plnou hlavu Babiše a ODS se k migraci postavila jako k minoritnímu problému, který se nás netýká. Jediným vlivným a jasným protimigračním hlasem byl v tu chvíli Zeman – a to platí dodnes.

Právě na tom Miloš Zeman postavil svou kandidaturu, když po Vánocích v roce 2015 zformuloval svou hlavní programovou tezi: „Tahle země je naše.“

Žádný ze Zemanových protikandidátů se ani stínem nepřiblížil k tomu, aby tímto způsobem oslovil většinu občanů, kteří v průzkumech dávali jasně najevo, jak se k migrační krizi stavějí. Právě proto je dnes Zeman favoritem, ačkoli mu mnozí experti všeho druhu už dávno předpovídali politickou smrt a někteří z nich i tu fyzickou.

Kdokoli se bude chtít stát prezidentem po Zemanovi, bude muset k volbě přistoupit stejně chytře jako on.