Osud libeňského automatu Svět je dál nejistý

Zabil bych ho, ale on má tak andělské oči. Tak nějak si v jedné z povídek Bohumila Hrabala rezignovaně povzdychl živnostník, který životní naděje vložil do Opory ve stáří. A to byla právě svízel, za tenhle podnik šarmantní pánové s andělským pohledem lidem jako on prodávali v poválečných časech spoření, příslib budoucí penze. Že šlo o chiméru či ještě spíše švindl, klienti zjišťovali, až když bylo pozdě a oni přišli o peníze i naději. Hrozící hůl či býkovec však na hřbet elegantních „agentů s teplou vodou“nikdy nedopadly. Proč, to je jasné. Reprezentanti Opory ve stáří měli přeci takové andělské oči, které tišily i nejvyhrocenější emoce.

Andělské oči jsou svérázná veličina, s níž je nutno počítat. Ať už jde o byznys s penzemi, nebo i realitami. Jak jinak si lze vysvětlit příběh z Libně, čtvrti, které Hrabal postavil nehynoucí pomník. Nejde v něm o nic jiného než o Svět, automat, kam se za časů svérázného literáta chodilo žít i zemřít. Dům, který byl kdysi funkcionalistickou perlou Libně, získal v roce 1998 italský investor Antonio Crispino. Což o to, tehdy to bylo v módě, o pražské reality měla cizina zájem. Sem tam to nevyšlo a památeční dům se stal ruinou. To se stalo i se Světem, jenže tento kolotoč trvá neuvěřitelných dvacet let. Na radnici se vystřídala trojí garnitura, hrozilo se stavebním úřadem, pokutami, svolávala se a probíhala rozličná jednání. Italský šarmantní pan majitel představil plány, slíbil či se ještě důrazněji zavázal splnit vše, co se po něm vyžadovalo. Na domě se sice občas kutilo, ale jen trochu a navíc s dalšími škodami. Dané závazky časem zavál prach a kolotoč se rozjel znova. No ale nevěřte mu, vždyť on má přeci tak andělské oči!

Tak snad teď před dalším jednáním o osudu Světa tato magická veličina na činovníky radnice přestane působit a Svět dostane nového majitele a tím třeba i budoucnost. Ostatně, blíží se komunální volby, a to andělské pohledy politiků z plakátů fixují voliče magickou silou a víme, co takový pohled umí.