Ve výsledcích a telegraficky

1996 (a posléze i do Sydney 2000) cestoval v měsíčním předstihu. „Měl jsem vypočítané, že tam musím být minimálně tři týdny předem,“popisuje. „Obecná formulka, že po deseti dnech jste s aklimatizací v pohodě, na mě nefungovala. Já byl naopak po deseti dnech v největším útlumu.“

Nejdřív jedeme k moři!

Biatlonisté zkusili loni při Světovém poháru v Pchjongčchangu opačný extrém a přicestovali do Koreje až dva dny před závody. Přes den spali, večer závodili a zároveň se snažili držet organismus v evropském časovém pásmu. Experiment nevyšel, výsledky byly mizerné, trápení velké.

Letos se naopak vydají už 25. ledna z Prahy do kazašského Almaty, kde se budou do 3. února připravovat. Až potom odletí do Koreje, šest dnů před startem her.

„Almaty je vzdáleno jen tři časová pásma od Koreje. Budeme se snažit aklimatizovat tam během přípravy,“říká šéftrenér Ondřej Rybář.

Sportovní areál si zde prohlédl během loňské světové univerziády, na které působil coby delegát IBU. Největší obavy měli Češi z kvality ubytování a asijské stravy.

„Ale vyrostl tam velice moderní hotel evropských standardů, který je i základnou jejich lyžařů,“popisuje Rybář zázemí místního biatlonového areálu. „Nebudeme jako Rocky, když trénoval na Sibiři a sekal si sám dříví.“

V Almaty je nyní dostatek sněhu. Ve stejném termínu jako Češi by se tam měli připravovat na hry i biatlonisté z Kazachstánu a biatlonistky z Ukrajiny, navíc další tři reprezentace lyžařů-klasiků.

„Že tam budou trénovat i domácí, je pro nás důležité,“říká Rybář. „Dává nám to velkou naději, že tratě budou kvalitně připravené.“

V Kazachstánu pozvolna začnou Češi přivykat i na velmi pozdní starty biatlonových závodů v Pchjongčchangu – až po 20. hodině.

„Střelnice v Almaty je osvětlená, můžeme na ní trénovat i za tmy. Trať už sice kdovíjak osvětlená není, ale my tam nejedeme proto, abychom na ní trénovali pět hodin denně,“poukazuje šéftrenér.