JAK NA TO?

Obecně platí, že světlo působící zvečera naše hodiny zpožďuje a světlo působící zrána je urychluje. Pokud tedy chceme urychlit proces jejich předbíhání, měli bychom se vystavovat světlu brzy zrána. Když je chceme zpozdit, pak spíše večer.

Dobrou zprávou je, že člověk si zvykne postupně na všechno. I sovy se mohou naučit ulehnout včas a ráno vstát. Stále se jim sice bude lépe pracovat dle jejich chronotypu a návaly energie budou přicházet v pozdních hodinách, větší problémy ale pociťovat nebudou.

Dobré to ovšem není v okamžicích, kdy si lidé prostě zvyknout nemohou. Třeba v případě, když jim to neumožňuje jejich práce. Jako například směnný provoz. Podle odborníků jde o velmi často přehlížený společenský problém, který vede k mnoha zdravotním neduhům.

„Výzkumy z poslední doby upozorňují na to, že pokud k takovému nesouladu našich vnitřních hodin s denní dobou dochází opakovaně a dlouhodobě, může to přispívat k rozvoji některých závažných onemocnění. Bylo to prokázáno ve studiích, ve kterých byli sledováni lidé dlouhodobě pracující právě ve směnném provozu, který je jednou z nejčastějších příčin narušování vnitřních hodin člověka,“popisuje Alena Sumová.

Podle různých výzkumů tito lidé čelí vyššímu riziku srdečních onemocnění, demence, cukrovky, a dokonce některých typů rakoviny. Kromě toho neustálé změny v době ulehání ke spánku přispívají k obezitě a diabetu 2. typu nebo také k psychickým problémům, často k nespavosti. Druhotně pak tito lidé mají problémy s imunitou, častější nemocností, zhoršeným soustředěním.

BIORYTMY MŮŽETE POSTAVIT DO LATĚ

Jak už bylo zmíněno, vnitřní hodiny lze poměrně snadno upravovat. „Jsou plastické a schopné se přizpůsobovat změně vnějších podmínek. K tomu dochází do určité míry každý den, kdy se seřizují přesně podle cyklu střídání dne a noci. Hodiny potřebují tento cyklus k opravě rychlosti, s jakou běží, jelikož

ta je individuální a pouze přibližně čtyřiadvacetihodinová,“popisuje Sumová.

Bez této funkce by se podle ní hodinky všech lidí zpožďovaly nebo předbíhaly. „Vystavování se přirozenému dennímu světlu během dne a současně tmě během noci zaručuje správné seřízení. Při takovém pravidelném denním režimu lze seřídit hodiny i u člověka s časným či pozdním chronotypem, který preferuje dřívější či pozdější dobu své aktivity a spánku než zbytek populace,“dodává Sumová.

S menšími výchylkami si tak tělo musí poradit téměř denně, zvládnout ale dokáže i výraznější změny. Například při přeletech přes více časových pásem. „V tom případě ale seřízení trvá déle v závislosti na tom, o kolik se mají hodiny posunout a zda se mají zpozdit, či předběhnout,“dodává Sumová.

DEJTE SI POZOR NA MODRÉ SVĚTLO

S nastavením vnitřních hodin by měli začínat už rodiče malých dětí. I proto je tak důležitý řád, který odpovídá denní době. „Chronotyp je individuální, ale s věkem se mění. Čím je chronotyp extrémnější, tím více je důležitý pravidelný denní režim. Malé děti jsou většinou spíše ranní ptáčata. S přechodem do puberty se většinou chronotyp mění na pozdní a to je důvod problémů s denním režimem mladých lidí v tomto věku,“popisuje Sumová.

Obecně se současná společnost posouvá spíše do nočních hodin a převažuje spíše chronotyp pozdní. „To je často doprovázeno vystavováním se v noci poměrně intenzivnímu světlu. Ať už televizním, či počítačovým obrazovkám, nebo obyčejné lampě, jejíž světlo je však navíc v poslední době obohaceno modrou složkou spektra (klasické LED žárovky). Světlo v modrém spektru je nejúčinnější při nastavování našich vnitřních hodin a jeho působení v noci je tak velmi opožďuje,“varuje Sumová.

Podle ní posouvání společnosti do nočních hodin vede i k debatám o posunutí výuky na pozdější dobu. To ale podle ní rozhodně problémy nevyřeší. „Tudy vede cesta pouze k začarovanému kruhu, protože pokud by k tomu došlo, pozdější vstávání do školy by vedlo k ještě pozdějšímu uléhání do postele. Vnitřní hodiny by pak kvůli tomu nebyly vystavovány světlu časně ráno, a nemohly by tak být seřizovány ranním světlem a tím bojovat proti pozdnímu chronotypu. Jako lepší řešení je zařazovat předměty s ohledem na denní dobu. Ráno by se neměly vyučovat ty, které vyžadují soustředění a pozornost,“dodává Sumová.

Malé děti jsou spí še skřivani, s přechodem do puberty se však mění více na sovy, což bývá častým problémem ve vztahu k rodičům i k učení.