O peněženku se hlava státu starat nemusí
Tradiční sídlo českých králů i prezidentů. Pracují tady i bydlí. Projděte si s námi Pražský hrad.
současný byt prezidenta, stojí stranou v zahradách odehrávají se zde recepce, kdysi zde zasedal i parlament
Robert Oppelt reportér MF DNES
v němž bydleli také všichni komunističtí prezidenti, nyní prochází změnou, nově bude rezidencí pro státní návštěvy.
Další prezidentské stěhování nastalo v novém tisíciletí. Prezident Václav Klaus si nechal upravit k obývání Lumbeho vilu v severozápadní části zde bydleli prezidenti od E. Beneše, nyní se upravuje
zde se nachází kanceláře, reprezentační prostory a Masarykův byt
Před týdnem proto oslovila náměstkyně pražské primátorky Petra Kolínská všechny kandidáty na prezidenta ve snaze o obnovení průchodnosti Pražského hradu.
„Areál je neoddělitelnou funkční součástí města a významnou spojnicí mezi důležitými částmi Prahy. Po léta otevřený hradní areál o velikosti celé čtvrti je místem tras obyvatel okolních čtvrtí,“připomněla Kolínská v otevřeném dopise prezidentským kandidátům. Většina kandidátů se v odpovědi shodla. Prostupnost by se měla výrazně zlepšit, kontroly by bylo podle nich dobré zrušit. Jediným kandidátem, který chce stávající stav kontrol zachovat a vyjádřil se tak, je současný prezident Miloš Zeman.
Sídlo hlavy státu je rozlehlejší, než by se mohlo zdát. Je do něj počítána i Lumbeho zahrada, která leží přes ulici proti prezidentské rezidenci, nebo Richterova vila. Dům který stojí na vrcholu hradního kopce, nad Chotkovou silnicí a Starými zámeckými schody.
Sprezident zde skládá slib a uděluje státní vyznamenání poustu věcí, jež běžnému člověku přijdou jako normální, u prezidenta republiky neplatí. Tak třeba u hlavy státu nebývá zvykem, že by u sebe nosila peněženku. „Prezident obvykle nic neplatí osobně, takže když například potřebuje hotovost, vždy má s sebou někoho z nejbližšího doprovodu, kdo je připraven mu vypomoci,“vysvětluje Ladislav Špaček, tiskový mluvčí prvního českého prezidenta Václava Havla.
Vzpomíná tak na den, kdy měli s Václavem Havlem volnější program a šli se projít po městě. „Byli jsme zrovna v Karlovce a tam byl obchod, kde prodávali cédéčka. A on řekl, že tohle cédéčko, to by se mu líbilo. Tak jsem mu odpověděl, ať si ho jde koupit,“vzpomíná Špaček a pokračuje: „Vešli jsme dovnitř, vzal si to CD a sáhl si na kapsu. Zjistil, že u sebe nemá peněženku. Tak jsem mu ho koupil. Říkal, že mi to vátí, ale já namítl, že nemusí, že budu jednou vyprávět vnoučatům, jak jsem půjčoval prachy prezidentu republiky,“vypráví s pobavením.
To nynější prezident Miloš Zeman u sebe peněženku zpravidla nosí. „Když jde pan prezident na nějakou akci, kde bude venku, tak většinou peněženku u sebe mívá,“říká tiskový mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.
Běžným standardem je také to, že prezident má k dispozici svého kuchaře. Nicméně Miloš Zeman je podle svých nejbližších spolupracovníků známý tím, že si na opulentní tabule příliš nepotrpí. „Když třeba má večeři v Lánech, tak si rád dá sýr, třeba Blaťácké zlato, a k tomu krajíc chleba, nic náročného,“komentuje to Ovčáček. Zeman se netají ani tím, že má rád třeba brambory na loupačku se sklenicí mléka.
Hlava České republiky nemá stanovenou pracovní dobu. Někdy to vyjde na devět denně, jindy i déle.
Den obvykle začíná ranním příjezdem na Hrad. Například současný prezident začíná v 10 hodin dopoledne. „Pan prezident nepatří mezi politiky, kteří by chtěli zahajovat pracovní dobu velmi brzy ráno, ono je to potom obráceně, kdy pan prezident končí ve večerních hodinách,“říká Ovčáček.
U Václava Havla den začínal čtením novin, poté měl úvodní poradu se svými nejbližšími spolupracovníky. A pak následovala denní agenda.
Zeman po svém příjezdu do kanceláře už mívá vše připravené na stole. „Každý den obdrží analýzy, dopisy, případně podkladové materiály k některým jednáním nebo k návrhům zákonů, které budou předloženy ve Sněmovně,“popisuje část dokumentů, jež musí prezident projít, Ovčáček.
Touto administrativou se v dopoledním bloku většinou hlava státu zabývat musí, pokud tedy není na programu něco přednějšího.
Po klasickém úřadování většinou přicházejí na řadu schůzky. „Úplně nejvýznamnější jsou nástupní audience, kdy je prezident povinen přijímat velvyslance cizích států, a to je obřad,“líčí Špaček.
Den českého prezidenta tak končí až kvečeru. „Je toho hodně a ten život je náročný. Vyžaduje to plné nasazení, nelze to dělat napůl plynu a je třeba samozřejmě perfektní psychický a fyzický stav,“míní Špaček.