Malé děti jsou dokonalými ekonomy
Lidé
Již v deseti měsících pohlížejí děti na svět očima ekonomů. A dokážou si spočítat, jak určité osobě záleží na některém předmětu, a to pouhým pozorováním toho, kolik úsilí vynakládá na to, aby ho získala. Dospěli k tomu vědci z Harvardu a Massachusettského technologického institutu.
I tak malé děti jsou schopny procesu, na jehož základě se činí rozhodnutí.
Tým vědců pustil skupině desetiměsíčních dětí různá animovaná videa, na nichž okatá a usmívající se růžová postavička musí dosáhnout svého cíle – předmětu modré barvy. V prvním případě přeskočí růžová postavička nízkou zeď, aby se dostala k modrému předmětu. Ale pak odmítne skočit přes středně vysokou zeď. Ve druhém případě růžová postavička přeskočí středně vysokou zeď, aby se dostala k předmětu své touhy, ale pak nemá odvahu přeskočit vysokou zeď. Konečně dětem promítli scénu, kdy si růžová postavička může vybrat, a to bez jakýchkoli překážek, jeden ze dvou předmětů, které se objevily na předešlém videu.
Logicky by se zdálo, že si postavička vybere druhou možnost, kdy musela skákat přes vyšší zeď, a tedy musela vynaložit více úsilí. A ke stejnému názoru dospěly i děti. Jak tomu vědci rozumějí?
Když si totiž v rozporu se zdravým rozumem růžová postavička vybrala první cíl, kdy musela přeskočit jen nízkou zeď, děti se u této scény zastavily déle a byly touto volbou a tímto postojem překvapeny.
„Takto malé děti zřejmě chápou kroky osob sofistikovaně. Studie ukazuje, že základní matematika, která je základem analýzy, s níž ekonomové pohlížejí na racionální volby, je pro novorozence čímsi intuitivním, i když nemluví, neumějí počítat a rozumějí pouze několika slovům,“vysvětluje profesor Josh Tenenbaum.
„Ten výsledek mě nepřekvapuje. Potvrzuje pouze to, co už bylo známo: kojenci pečlivě pozorují všechno, co se kolem nich děje,“řekl italský profesor Alberto Villani. „Není náhodou, že se dítě, a to i velmi malé, chová různě podle toho, s jakým člověkem je. Pozoruje totiž úsilí druhých v tom, jak o ně pečují.“
Zbývá pochopit, jak to děti dokážou. Je zde záležitost intuice, nebo vrozené schopnosti? „V poslední době četné studie berou v úvahu epigenetiku, tedy přizpůsobení naší genetiky všemu, nejen pokud jde o nemoci, ale i pokud jde o náš intelekt. Ukázalo se, že genetika je důležitá, ale za velmi silného zprostředkování prostředí. Jestliže je dítě obklopeno péčí a láskou, nepochybně to bude mít pozitivní vliv na jeho budoucnost,“vysvětluje Villani. (ČTK, La Repubblica)