Jděte a zvolte si prezidenta

Vědec, lékař, gambler, zbrojař, ředitel fabriky, hudební principál, politik… Koho vlastně chceme v této zemi za prezidenta?

Současně s výše uvedenou otázkou si odpovězte ještě na jednu: Nechali byste, aby se vám vrtal v těle někdo, kdo nemá titul MUDr.?

Ve starém Římě měli demokratický senát plný velmi vážených volených mužů. Byli jeden lepší než druhý, moudře mudrovali, demokraticky se rozhodovali. Hlasovali. Dodnes neznáte skoro nikoho z nich.

A pak přišel stoupenec politické frakce populárů Gaius Julius Caesar a bylo hotovo. Populárové, „naklonění lidu“(a svými nepřáteli nazývaní „demagogové“) sehráli klíčovou roli v procesu zániku římské republiky. Posilováním pravomocí tribunů lidu a posílením politického postavení prostých plebejců. Poskytovali „svobodný chléb“chudým občanům – rozdělovali potřebným obilí zdarma a omezovali otrokářské hospodářství. Chtěli, aby se Řím stal více „lidovou“republikou. Mocný senát vystřídala moc Caesarova. Říkáte dnes, že být Caesarem, imperátorem, je nedemokratické? Ostudné?

Potřebujeme mít dnes někoho silného v čele státu? Potřebujeme mít dnes v čele státu demagoga, populistu? Má dávat naším jménem „svobodný chléb“chudým? Nebo potřebujeme mravokárce, který nám bude naše politiky či nás samé tatíčkovsky kárat? Není v době sociálních sítí politická a státní reprezentace beznadějně nedemokratická a zastaralá? Reprezentují nás politici ještě? Zkusili jsme to jinak. Zkusili jsme dát si moc. Dali jsme si moc volit prvního muže státu. Dopadlo to podle příručky. Zvolili jsme si nám podobného, plebejce. Ne šlechtice, ne elitáře. Plebejce. Jako jsme my.

Z volby prezidenta parlamentem, což byl důstojný a mediálně vděčný rituál společného jednání obou parlamentních komor, se přímou, dvoukolovou volbou všemi občany stala lidová taškařice. Souboj v blátě, kde je dovoleno vše, jakýkoliv faul. Po dlouhém, lítém boji plném faulů už poprvé vyhrál lid a prohráli loutkovodiči. Knížeti neuvěřili, že bude lidu blíže. A první takto zvolený prezident se stal terčem nenávisti, právě proto, že ho zvolili lidé a ne elity. Ne média, ne poslanci a ne senátoři. Ne miliardáři v pozadí. Ale prodavačky. Dělníci. Řidiči autobusů. Inženýři z továren. Jeřábníci. Kuchařky. Učitelky.

Včera či dnes řada občanů volila znovu. Kohokoliv, aby nemusela volit…, no říkejme mu třeba prezident. Nebo Caesar. Několik občanů se rozhodlo, že sice nikdy nebudou Caesarem, ale nechají se zvolit. Stali se kandidáty na Anticaesara. Kandidátem se stal vědec. Gambler. Lékař. Zbrojař. Bývalý ředitel fabriky. Principál jakési kapely.

Vítězit i utišovat

Být Caesarem znamená být vůdcem, ba vojevůdcem. Vědět kudy jít a s kým. A mimo jiné vědět, s kým nejít. Vítězit. Ne pro sebe a svůj prospěch. Pro stát. Neprohrát.

Být dnes prezidentem znamená nejen plnit roli celebritální a rituální v ústavou vymezených mantinelech, plnit roli diplomatickou a politickou. Vítězit. Ale plnit i roli sociálně psychologickou. Ukazovat směr, dávat naději, tišit bolest, nalézat spravedlnost mimořádnými prostředky tam, kde soudci selhali. Jezdit po všech koutech země a mluvit s lidmi. Vysvětlovat důvody pro státní návštěvu Ruska či Číny, vysvětlovat důvody pro nejmenování nějakých profesorů či soudců.

To vše je úkol politický. Prezidentem by proto měl být vrcholný politik. Nebo bývalý politik. Ne antipolitik či nepolitik. Ne moralizující odpůrce politiky. Proč by měli být prezidentem vědec či lékař? Nikdy neřešili žádné věci veřejné správy ani na úrovni obecního zastupitelstva. Amatéři či diletanti ve věcech řízení či správy státu a věcí veřejných.

Přesto se nepolitici chtějí stát politikem – prezidentem a deklarují u toho, že svou funkci budou dělat jinak. Fraška. Jeden jako druhý si lžou do kapsy. Člověku bez titulu MUDr. by také neměli dovolit operovat slepé střevo.

Ukázalo se, že jinak vidí osobu prezidenta Praha či Brno a jinak malá města a venkov. Plná náměstí lidí a několik protestujících. Potlesk a jen ojedinělý pískot. Přesto

Dali jsme si moc volit prvního muže státu. Dopadlo to podle příručky. Zvolili jsme si nám podobného, plebejce. Prezidentem by měl být vrcholný nebo bývalý politik. Ne antipolitik či nepolitik. Ne moralizující odpůrce politiky.

v médiích a vyjádřeních politiků byla znát závist a nenávist. Nic není ve vysokých patrech moci méně oblíbené než nezávislost a neposlušnost.

Dnes máme možnost zvolit prezidenta znovu. Neříkám vám koho. Víte to už sami. Pokud ale nejste anarchisti nebo odpůrci státu, jděte ještě dnes volit a zvolte prezidenta. Se vší odpovědností toho, že chcete zvolit prezidenta. Ne vědce. Ne lékaře. Prezidenta.