Referenda pět let poté: ten souboj zjevně smysl měl
Současně s historicky první přímou volbou prezidenta se před pěti lety uskutečnilo sedm místních referend – mimo jiné v Plzni. Nejen pro Plzeň to tehdy rovněž bylo referendum historicky první, ale tohle se navíc stalo prvním úspěšným referendem ve velkém městě. Lidí přišlo dost a zavázali radnici, aby znemožnila výstavbu obřího monobloku s obchodním domem nepříjemně blízko centra Plzně.
Referendum řeklo jasně politikům, že se mají více starat, když jde o budoucí tvář a vzhled jejich města. A shodou okolností právě teď, po pěti letech a před volbou druhou, v podstatě začíná další dějství tohohle příběhu. Zástupci města v týdnu představili veřejnosti novou územní studii, která určuje, jak by mohla vypadat významná oblast Plzně mezi nábřežím Radbuzy a plzeňským nádražím. I když zdaleka není vyhráno, ukazuje se, že si město prostě nemusí nechat nadiktovat od developerů to, co si přejí. Má být na jejich tlak v první řadě připravené, a to Plzeň trestuhodně nebyla. A pak také dost silné na to, aby své představy v hrubých rysech obhájilo. Což neplatí zdaleka jen pro Plzeň.
Na místě, kde těžká technika za pár měsíců rozdrtila na prach někdejší kulturní dům, je od té doby prázdné prostranství. Společnost Amadeus, vlastník pozemků, tu nechává alespoň parkovat auta. Projekt zastavila a začala se s městem soudit o téměř dvoumiliardovou náhradu za zmařené podnikání. Podobně se – neúspěšně – soudila také s Ostravou. V Plzni soud její žalobu nejprve zamítl, ale krajský jí dal zčásti za pravdu a věc vrátil na začátek. Zatímco v soudním sporu o náhradu za zmařený projekt pokračuje, oznámila firma před více než rokem, že místo zastavět znovu chce a názorům radnice vyjde vstříc. A navíc své území rozšířila koupí někdejšího Prioru v těsném sousedství. Plzeň mezitím několik let schvalovala nový územní plán, který určil, že poměry v téhle oblasti má specifikovat územní studie.
Celé to tudíž trvalo léta, ale výsledek snad bude stát za to. Pomineme-li fakt, že na veřejnou diskusi došlo až poté, co byla studie schválena v zastupitelstvu, je výsledek oproti původnímu návrhu developera, regulací příliš nekrocenému, jako nebe a dudy. Místo obřího monobloku a administrativního křídla tu má být zástavba rozbitá dvěma novými ulicemi, širokými aspoň dvanáct metrů a celodenně přístupnými pro veřejnost, fasády nemají být velkoplošné, ale členěné jako v městském prostoru, omezena je plocha nově vzniklých bloků, prodejní plocha má zabírat nejvýš 60 procent, a to hrubá a nejen u celku, ale i větších bloků. Zbytek musí být pro kanceláře, ale taky pro bydlení a občanskou vybavenost. Polovinu střech mají tvořit takzvané zelené střechy. A navázat by měly další úpravy okolí v režii města.
Na studii se podíleli mimoplzeňští architekti, třeba vítěz architektonicko-urbanistické soutěže, kterou už mezitím k využití oblasti plzeňská radnice vyhlásila. Vytvořit tu nový celek, téměř čtvrť, je podle nich obrovská příležitost. Zároveň upozorňují, že dodržení podmínek a kvalitu architektury si město musí dobře ohlídat. Ale že starost o kvalitu projektu koneckonců chrání i developerovu investici.
Před pěti lety bylo mezi zmíněnými sedmi referendy také hlasování o nové radnici Prahy 7. Lidi řekli, že chtějí, aby byla podstatně levnější, než vedení obvodu plánovalo, a aby na ni byla pořádná architektonická soutěž. Původně měla stát miliardu, teď vyjde asi na třetinu a rekonstrukcí starší budovy vzniká zajímavý a účelný dům. Za zmínku stojí, že jak referendum v Plzni, tak i to pražské musel vyhlásit soud, protože politici jejich uspořádání odmítali. V obou případech konečně začíná být zřejmé, že stálo za to se s nimi utkat.