Vláda bez důvěry. A „systemizaci“pak zaplatí kdo?
Andreje Babiše zřejmě brzy čeká první velká prohra v bitvě o sestavení vlády. Během dosavadního angažmá v roli premiéra však stačil zasáhnout do života úřadů tak, že se s tím státní rozpočet bude vypořádávat několik měsíců, možná i let. Řeč je o reorganizaci alias takzvané systemizaci státní správy, kterou jeho vláda bez důvěry schválila dva dny před Vánocemi s účinností od prvního dne roku následujícího.
Po necelých čtyřech letech od schválení služebního zákona, který měl konečně odpolitizovat státní správu a odstínit úředníky od polického tlaku, nám samozvaný „nepolitik“v praxi ukázal, jak krásně se na základě politické vůle dá tento zákon ohnout.
Nezpochybňujme, že každý má právo si na úřad přivést svůj tým. Na to služební zákon pamatuje, a proto ze své účinnosti vyjímá kabinet předsedy vlády i ministrů, a navíc zavádí funkci politických náměstků. To jsou místa, kam si nový šéf může přivést své nejbližší spolupracovníky. Dál by se už ke svému resortu neměl chovat jako k dobytému území a do státní správy na služební místa dosazovat své politické nominanty či páchat čistky za účelem uvolnění místa na odborných pozicích pro své věrné. Nebo je opravdu náhoda, že „velkou inspekci“přežili převážně náměstci historicky spojení s hnutím ANO?
Když jsme v koalici služební zákon přijímali, říkávali jsme, že jeho cílem je zabezpečit profesionalitu a stabilitu ve fungování státní správy a chránit služební místa před zlovůlí politiků tak, aby úřady nebyly paralyzovány. Škoda, že tato idea vzala zasvé hned při prvním pokušení…
Je docela zábavné sledovat politický marketing, který – pro ANO v tradičně opulentně populistickém pojetí – faktické prznění smyslu služebního zákona obhajuje. Makáme a šetříme. Předkládací zpráva k vládnímu návrhu na úpravu systemizace služebních a pracovních míst hovoří o pozitivech, třeba že díky navrhované úpravě ušetříme 18 milionů korun – to když z celkového počtu zhruba 450 tisíc státních zaměstnanců zrušíme 70 systemizovaných míst.
Ohnutý zákon
Zajisté, každá ušetřená koruna dobrá, to by však nesměl existovat právě služební zákon, který státního zaměstnance před nedobrovolným odchodem ze služby chrání. V případě, že je zaměstnanec odvolán a není zařazen na jiné služební místo odpovídající tomu, které předtím vykonával, je postaven mimo výkon služby. V tomto období pobírá po dobu nejdéle šesti měsíců 80 procent svého platu. Za tuto dobu by si měl aktivně hledat jiné místo uvnitř státní správy, a když ho nenalezne, služební poměr mu končí, a náleží mu navíc takzvané odbytné. Jeho výše se odvíjí od doby trvání služebního poměru.
Schválený návrh na úpravu systemizace služebních a pracovních míst zrušil více než dvě desítky odborných sekcí na ministerstvech. Některé sekce se sloučily v jednu, některé byly formálně zrušeny, aby místo nich vznikly totožné jen s poupraveným názvem a menším rozšířením agendy. Fakticky to znamená, že pokud všichni odborní náměstci ze zrušených sekcí přišli o svá místa reorganizací, vyplatí jim stát odbytné šplhající se až do výše několika měsíčních platů. Pokud všichni ze služby opravdu odejdou, může se částka, kterou stát vyplatí za dobu na překážkách a na následném odbytném, vyšplhat až na více než 20 milionů korun. A to jen za místa náměstků! Zatím se totiž zabýváme pouze kapitánským můstkem. Předpokládám, že zrušení sekce přináší i zrušení míst ředitelů odborů, vedoucích oddělení a referentů, kterým v případě nenalezení dalšího uplatnění v rámci státní služby odbytné též náleží. Tím se finální účet za reorganizaci ještě navýší. Dalším aspektem, který ve výčtu nákladů této politické reorganizace státní správy musíme započítat, jsou pravděpodobné soudní spory. Jaký pak bude konečný účet, když k finální částce započteme i vysouzené roční platy, například odborných náměstků? O kolik peněz, času a ostudy to bude více než 18 milionů, za něž si nyní Babiš dělá reklamu pro své korporativní pojetí státní moci?
Nedivme se, že vláda slibující otevřenou a odpolitizovanou státní správu, která začne tím, že služební zákon pro své politické potřeby ohne na maximum, si důvěru nezaslouží. Fráze o šetření vyhazovem „darmožroutských“byrokratů mohou znít někomu líbivě. Jenom pak nesmí poslouchat, až se k němu dostane i konec příběhu. Že úředníci se budou politické libovůli bránit. A pravděpodobně úspěšně. Či snad vláda bez důvěry hodlá následně ohnout i ústavu?