Architekt Josef Mocker Ctitel gotiky měnil tvář Prahy
Jan Bohata redaktor MF DNES
Nepřehlédnutelnou stopu na panoramatu Žižkova zanechal novogotický chrám sv. Prokopa, který před 120 lety vytvořil architekt Josef Mocker. Dobudování a vysvěcení kostela se však nedožil. Šlo o jedno z mnoha děl autora, jehož stavby či puristické, očistné zásahy dotvářely dnešní podobu Prahy.
Tváři metropole své představy nejzřetelněji vtiskl na jihu, kde vstup Vltavy do pražské kotliny střeží vyšehradská citadela. Monumentální, stroze vyhlížející baziliku sv. Petra a Pavla s dvojvěžím vzpínajícím se k nebi dnes vnímáme jako samozřejmost. Až do Mockerových časů na místě stál nepříliš výrazný barokní kostel.
Završení pohnutého vývoje
„V letech 1885 až 1903 probíhala ve třech etapách regotizace podle Mockerových návrhů, která kostelu vtiskla dnešní podobu,“uvedl historik Václav Mencl. Během stavebních prací došlo k prodloužení presbyteria, zřízena byla sakristie a depozitáře. Regotizací prošla barokní hlavní loď, která byla znovu zaklenuta. V poslední, třetí etapě došlo ke stavbě nového dvouvěžového průčelí. Ve stylu vrcholné parléřovské gotiky se tak na prahu 20. století završil pohnutý vývoj hlavního z vyšehradských chrámů.
Původní vrcholně gotickou podobu bazilika sv. Petra a Pavla dostala v éře Karla IV. v druhé polovině 14. století zřejmě za účasti parléřovské huti. „Vzniklo trojlodí s krátkým presbytářem, bočními kaplemi a s předsíní, inspirované jihofrancouzskou gotikou,“uvedl historik Bořivoj Navrátil.
Chrám záhy prožíval zlé časy, v listopadu 1420 po bitvě u Vyšehradu areál vyrabovala lůza. Chátrající komplex se tiše vytratil z korunovačního řádu českých králů a z pohrom se vzpamatovával jen pozvolna. Někdejší gotickou a následně renesančně upravenou baziliku citelně proměnila zmíněná barokní přestavba. „Za spoluúčasti Františka Maxmiliána Kaňky bylo vystavěno průčelí a nově sklenut presbytář,“popisují barokní podobu kostela historici.
Odvažuji se směle říct, že v rakouském císařství nelze najít vhodnějšího a užitečnějšího muže pro toto postavení.
Pro samotného Mockera byl prestižnější úplně jiný úkol. K jeho angažmá v huti na dostavbu svatovítské katedrály od počátku 70. let 19. století mu pomohli významní přímluvci, například význačný politik hrabě Franz Thun.
„Tohoto svého Mockera jsem zjevně vlastně vychoval pro místo, o které tu jde, a odvažuji se směle říct, že v rakouském císařství nelze najít vhodnějšího a užitečnějšího muže pro toto postavení,“doporučoval jej též jeho učitel, architekt Friedrich Schmidt.
O dostavbě svatovítského dómu měl Mocker své představy, odlišné od projektů svého předchůdce Josefa Krannera. Během více než dvou desetiletí, kdy působil v huti pražské katedrály, dokončil opravu její gotické části. Spolupracoval na stavbě nového trojlodí, které dovedl pod střechu. A téměř dostavěl hlavní, západní průčelí. Proti plánu svého předchůdce přidal dvojici věží. Vtiskl tak katedrále osobitou monumentalitu.
„Dostavba katedrály představuje hlavní dílo Josefa Mockera, nemalou měrou se však zasloužil o rekonstrukce a dostavby řady dalších významných historických památek nejen v Praze,“uvedl historik František Wirth. Na Novém Městě pražském například „korunoval“čtyřhrannou věž chrámu sv. Štěpána novogotickou helmicí – vysokou stanovou střechou s nárožními věžičkami.
O kus dál na Větrově se podílel na přestavbě dalšího z kostelů spojených se vznikem Nového Města, sv. Apolináře. Změnou prošly například průčelí chrámu, tribuna či okenní kružby. Mockerův podpis nese třeba i renovace mosteckých věží na Karlově mostě nebo Prašná brána.
Význačný architekt se nezabýval jen přestavbami a opravami. Plochu za Slepou či Odranou branou na rozhraní dnešního Nového Města a Vinohrad zabíralo nejdříve pole a potom cirkus či zvěřinec. Po pádu pražských hradeb a s rozvojem Vinohrad začala obci citelně chybět farnost a vlastní kostel.
Z iniciativy přičinlivého purkmistra Václava Vlčka v 80. letech Vinohrady získaly od Mockera projekt kostela sv. Ludmily pro dnešní náměstí Míru. Šlo o jednu z mála jeho pražských chrámových novostaveb. „Kostel byl projektován jako trojlodní bazilika s transeptem, příčnou lodí ve tvaru kříže,“popsal jej historik Emanuel Poche.
Svatoprokopský kostel v žižkovské Seifertově ulici, projektovaný před 120 lety, patřil k Mockerovým posledním realizacím. Tehdy hrdé samostatné město Žižkov tehdy nemělo vlastní důstojný svatostánek. Věřící se scházeli v malé mariánské kapli, bývalé tančírně v domě U Jana Lucemburského a dnešním Divadle Járy Cimrmana.
Stejně jako v případě sv. Ludmily i na Žižkově Mocker spolupracoval s architektem Františkem Mikšem. Výsledkem se stal 51 metrů dlouhý, 17 metrů široký kostel s klenbami ve výši 16 metrů a věží se 73 metry. Kapacitu má až dva tisíce věřících.