Kanibal, který už nekouše
Dvakrát už loučení s kariérou zrušil. Ole Einar Björndalen ji chtěl završit v Pchjongčchangu. Ale tam jej nemusí vůbec nominovat.
Když ve středu startoval v Ruhpoldingu do vytrvalostního závodu, norský televizní komentátor pronesl: „Toto je Björndalenův nejdůležitější běh.“
Nešlo tentokrát o zlato, o tituly ani o glóby. Šlo mu o prosté bytí a nebytí. O místo v norském týmu. O sedmou olympiádu. Koncem ledna oslaví Ole Einar Björndalen 44. narozeniny. Z pohledu historie je králem biatlonu. „Je absolutní výjimkou. Největším, který kdy byl,“říká 47letý německý trenér Mark Kirchner, jenž proti němu kdysi sám závodil. „Ale pro každého nastane čas, kdy ho mladí porážejí.“
Právě to se stále častěji děje. Björndalen se stává biatlonovým Jágrem. Mužem, který cítí, že už je za zenitem, ale je natolik srostlý se svým sportem, že se stále nedokáže odhodlat, aby řekl: Dost, končím.
Chtěl se loučit s kariérou před Björndalenem v pořadí Světového poháru ještě tři další Norové. Podmínkou pro vstup do šestičlenného olympijského týmu pro něj bylo umístit se ve středu v Ruhpoldingu do šestého místa. V půli závodu ještě zůstával ve hře. Potom třikrát minul, skončil dvaačtyřicátý a sportovní šéf norských biatlonistů Per Arne Botnan pronesl: „Potřeboval lepší umístění. Jeho výkony v porovnání s dalšími našimi biatlonisty nejsou dobré.“
Pomůže lex Björndalen?
Zdálo se, že to je konec Björndalenových nadějí – a snad i kariéry. V pondělí Norové oznámí nominaci do Koreje. Reputaci si už zlepšit nemůže. Do včerejší mužské štafety ho nenasadili, přednost dostal Birkeland. A do zítřejšího hromadného závodu se nekvalifikoval.
„Nejsem národní trenér, takže nespotřebuji jedinou kalorii přemýšlením, jestli bych měl v týmu být, nebo ne. Budoucnost bude, jaká bude,“konstatoval Björndalen. „Je možné, že se před olympiádou dostanu do lepší formy. Vím, že to mohu dokázat. Moje fyzická kondice se zlepšuje. Samozřejmě bych chtěl do Koreje odletět, ale...“
Ale dost možná tam odletí pouze proto, aby dohlédl na dceru Xénii, když se bude maminka Darja soustředit na závody. Nebo bude všechno ještě jinak. Podle norského listu Verdens Gang se připravuje cosi jako „lex Björndalen“. Jinými slovy: Jak legendu přece jen propasírovat do nominace. Norský svaz by oznámil jména pěti biatlonistů pro individuální olympijské závody plus jednoho jako náhradníka pro štafetu. Ano, Björndalena. Vždyť s norskou štafetou dokázal ještě v prosinci v Hochfilzenu zvítězit.
„Stále ji dokáže zajet skvěle, to mu nikdo nevezme,“zastává se ho Svendsen. Bývalý reprezentant Halvar Hanevold, nyní expert norské televize NRK, poukazuje: „Byl by pro štafetu žolíkem. V tom spočívá jeho malá naděje na nominaci.“
Björndalen o ní hovořit nechce. „Nebyl jsem dost dobrý. Trenéři rozhodnou,“říká suše.
Říkali mu Kanibal
Ve Světovém poháru působí od roku 1993. Když do něj vstupoval, měli biatlonisté jen tři disciplíny, sprint, vytrvalostní závod a štafetu. Během své kariéry zažil až neskutečný boom tohoto sportu až k prvořadé televizní zábavě.
Ovládl hry v Salt Lake City 2002, kde pobral čtyři zlaté a navrch doběhl pátý na třicítce běžců na lyžích. Startoval v 575 závodech Světového poháru, 94 jich vyhrál, získal 45 medailí z mistrovství světa a 13 z olympiád, říkali mu Kanibal jako kdysi cyklistovi Merckxovi. Proto, že občas nenechal soupeřům ani drobky.
Ovšem jen za zásluhy se na olympijské hry nejezdí.
„Ani Ole není nesmrtelný,“říká český biatlonista Ondřej Moravec. „Norové by měli udělat férovou nominaci a on se do ní reálně nevešel. A i kdyby ho do ní nevím kdo protlačil, myslím si, že by mu svědomí nemělo dovolit tam jet.“
O tom zatím Björndalen nehovoří. Prohodí jen: „Nemůžete jet někam, kam nepatříte. Závodím v závodech, kde závodit smím.“