Námořní hymna pro Drahoše
Zatímco Miloše Zemana voliči sledují třicet let, Jiří Drahoš je v politice nový a v souboji „ten druhý“. Kdo je vlastně muž, jenž se může stát příští hlavou státu?
Vítr loď unáší, krokem houpavým. Z plachtoví zazněl tón, signál houkavý. Po bouřích krásný den, lodník dobře ví. Míří naše pevná loď k břehům přístavním...
To jsou slova zatím neznámé hymny pro Jiřího Drahoše, kterou mu složil hudební skladatel Peter Scheck žijící v Bruselu.
„Když jsem viděl Jiřího Drahoše v pražských Žlutých lázních v pruhovaném námořnickém tričku, jak říká, že je potřeba pomoci dokormidlovat loď do cíle, řekl jsem si, že mu složím hymnu na melodii Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka,“říká absolvent brněnské konzervatoře, vlastním jménem Petr Malůšek.
Skladbu už nabídl k nastudování pražskému amatérskému komornímu sboru Canticorum iubilo, kde Jiří Drahoš čtyřicet tři let zpívá. Zatím nikdo ze sboru nereagoval, asi jim přišla příliš uvolněná, než aby s ní obrážel zemi „pan profesor“. Chemik, vědec, trochu suchar.
Drahoš tak navenek může působit. Jako akademik, který se řídí heslem hlavně nikoho nenaštvat. Ale podle lidí, kteří se s ním potkali i mimo akademickou půdu, existuje i jiný Drahoš. Tvrdý vyjednavač a stratég.
V minulosti kupříkladu přemlouval Miroslavu Němcovou z ODS, aby kandidovala na prezidentku. Chtěl mít s politiky dobré vztahy. „Vybízel mě ke kandidatuře několikrát, bylo to spíše takové to fandovství. Když jsem odmítla, dal jasně najevo zklamání,“vzpomíná dnes Němcová. S Drahošem se potkala za pár měsíců. Při vyhlašování soutěže Česká hlava. „Najednou stál na pódiu, zpíval, byl uvolněný a mě to velmi překvapilo,“popisuje Němcová.
a dveřmi infocentra v Jablunkově, nejvýchodnějším městě Česka, visí obraz Jiřího Drahoše, absolventa zdejší umělecké školy. S trubkou.
„Teď ten obraz nabyl na důležitosti a ceně,“říká starosta Jiří Hamrozi k tomu, proč je snímek hned při vstupu každému na očích.
Jiří Drahoš je zdejší rodák a nikdo známější než právě vyzývatel Miloše Zemana v prezidentských volbách tu není.
Pro místní už tím, že si troufl do boje o Hrad, není suchar.
„Slyšel jste jej zpívat? To není žádný suchar,“říká jeden z místních obyvatel.
Na vysvětlenou: o žádný punk nebo metal opravdu nejde. V květnu si Drahoš například na veřejnosti zazpíval v Opavě v Evžen Jazz Café Clubu píseň Láska opravdivá od Leoše Janáčka.
Drahoš miluje zpěv nadevše – mluví o něm jako o relaxaci, brain washingu, pozitivním vymývání mozků. Věnuje se hlavně sborovému zpěvu, hraje na klavír a ze všeho nejraději má právě česko-polské poklidné pomezí a Jablunkov na Frýdecko-Místecku, kde se narodil a je tam čestným občanem.
„Hrál jsem i bigbít“
To větší ráznost by se dala čekat spíše od jeho bratra Josefa, který hraje už přes čtyřicet let na elektrickou kytaru v rockové kapele Bidon, jíž komunisté v době normalizace několikrát zakázali vystupovat.
V Jablunkově je coby středoškolský učitel známější než bratr.
Prezidentský kandidát Jiří Drahoš ale tvrdí, že v mládí také hrál bigbít. „Hlavně fláky od skupin Matadors a Olympic,“říká.
Jen pro zajímavost – lídr kapely Olympic Petr Janda jej teď v kandidatuře podpořil.
„Když už někdo dokáže svým vzděláním, svou osobností ovládat tu největší inteligenci našeho národa, tak to už teda něco musí bejt,“zdůvodnil zpěvák svou volbu.
Drahoš však prostě na první pohled nevypadá jako politický bitkař. Právě naopak.
Spíš působí jako člověk, který se bude chtít s každým domluvit. Jenže naopak ti, kteří s ním vyjednávali, překvapí. Tvrdí, že je velmi neústupný a tvrdý.
Například když se na podzim 2009 dostal do čela Akademie věd, bylo mu od první minuty jasné, že ho nečekají klidné měsíce v koženém křesle a nudné bankety. Naopak. Namísto opakování, že nemá nic společného s neoblíbenými politickými stranami a s politiky, se musel sebrat a jít vyjednávat.
Vláda Mirka Topolánka tehdy seškrtala rozpočet Akademie o několik miliard a to samé plánoval i úřednický kabinet Jana Fischera.
Drahoš v sobě musel ukázat psa, který se dokáže rozzuřit, štěká, cení zuby, ale nekousne.
Pro mnohé překvapivě ještě v době, kdy Fischer teprve sestavoval vládu v Hrzánském paláci, se za ním vypravil. Pro více peněz na vědu. „Není to Marťan ani naivka. O rozpočtu pro rok 2010 vyjednával nesmírně tvrdě, přitom na rovinu a bez kličkování. Měl připravená čísla, fakta. Přišel vlastně jako první člověk z exteriéru. Narazili jsme v tu dobu na sebe jako dva nepolitici a museli politicky vyjednávat,“říká o něm dnes tehdejší úřednický premiér Fischer.
Vláda nakonec ustoupila – našla úspory a Akademie věd měla obdobný rozpočet jako v minulosti.
„Překvapil mě, jak tvrdě vyjednával,“dodává Fischer.
Klid a vyčkávání
To samé o něm říkají Jablunkovští. Že až dojde na lámání chleba, neustoupí. I sám Drahoš v kampani často o Jablunkovu mluví, oznámil tady i svou kandidaturu a platí tu za „pana profesora“. Vlastně jej tu nikdo nekritizuje. Vyprávět historky o tom, jak byl Jiří Drahoš dříve rebel, však nebudou. Daleko častěji zazní slova o jeho taktice, klidu a vyčkávání. I když lidé kolem Jiřího Drahoše usilují o to, aby vypadal i „lidštěji“. Třeba alespoň jako školní rebel. „Ze školy nosil stejné množství poznámek jako jedniček. Znal i erotické popěvky,“říká o Drahošovi Jiří Padevět, který s ním sepsal knihu rozhovorů Věda života. Sám jej popisuje hlavně jako důstojného profesora.
„Dovede jednat klidně, nikoliv okamžitě emocionálně. Má přirozenou autoritu, nemyslím si, že by to byl suchar. Naopak dokáže důstojně jednat a takového vyjednavače potřebujeme,“říká nakladatel Padevět.
Drahoš potvrzuje to, co ukázal prosincový průzkum CVVM – že vědcům lidé obecně velmi věří. Podle výzkumu mají důvěru 81 procent lidí, pro zajímavost politici jen šestnácti.
Jablunkovsko a celý kraj na česko-polském pomezí Drahoš rád zmiňuje. Může tak vyprávět svůj profil obyčejného kluka z malého města v pohraničí.
„Vím, že sem jezdí na dovolenky, ale nikdo z nás by si jej nedovolil jen tak oslovit. Jsme ale pyšní, že někdo až odtud chce kandidovat na Hrad. Je to dobrej chlap,“říká jeden z místních.
Prožil zde dětství, i když, jak často připomíná, místo zábavy spíše při pomáhání strýci v jeho hospodářství.
Ten po válce odmítl vstoupit do JZD a komunisté jim ponechali jen několik domácích zvířat.
S bratrem Josefem byli jediní, kdo mohl strýci pomáhat.
„Odpor ke komunistům má zakořeněný v sobě,“říká další z obyvatel Jablunkova.
Naráží na to, že Drahošův dědeček strávil dva roky v komunistickém lágru a samotného Drahoše lákali ke vstupu do KSČ. Odmítl. Stejně jako by nyní coby prezident nejmenoval vládu s podporou komunistů.
„Přesto se tu o něm i mezi lidmi, do kterých bych to neřekl, šíří nesmysly a tlachy, že spolupracoval s StB. V politice jsou štiky a dravci a vážím si toho, že místo aby odešel do důchodu a v klidu si užíval, do toho jde,“říká starosta Jablunkova Jiří Hamrozi.
Právě to, že nikdy nespolupracoval s StB, Drahoš v minulých týdnech doložil i tím, že zveřejnil své negativní lustrační osvědčení z devadesátých let.
Učitelský syn
Drahoš má s manželkou Evou, kterou potkal už v době studií v Praze, dvě dcery. První dcera Radka se narodila v roce 1979 a o dva roky mladší je Lenka.
Eva Drahošová pracovala naposledy jako knihovnice v knihovně Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, nyní je už sedm let v důchodu a pomáhá s péčí o dva vnuky.
Drahošův otec Jiří byl učitel z Proseče u Skutče a za druhé světové války spolupracoval s partyzány na Vysočině. Při jednom z výslechů na gestapu mu zmrzačili několik prstů.
Matka Anna pocházela právě z Jablunkova, kde pracovala jako vrchní sestra v místních jeslích.
Druhé kolo kampaně dnes Drahoš zahájí v Moravskoslezském kraji. Míří do Ostravy, do Třince na semifinále hokejové ligy mistrů i do rodného Jablunkova.
Už po prvním kole volby tvrdil, že svou kampaň radikálně přehodnotí, že bude vidět zejména v regionech, kde je daleko méně známý než ve velkých městech.
Není to Marťan ani naivka. O rozpočtu pro rok 2010 vyjednával nesmírně tvrdě, přitom na rovinu a bez kličkování. Měl připravená čísla, fakta. Jan Fischer, expremiér