O jádru rozhodneme letos
Jádro do energetického mixu patří. I kvůli cíli snižování emisí, říká nový ministr průmyslu.
Martin Petříček redaktor MF DNES
Verdikt, zda se pustit do výstavby jaderných bloků, bude jedním z nejobtížnějších, které českou vládu v tomto volebním období čeká. A ministr průmyslu Tomáš Hüner si to dobře uvědomuje, nechce ho uspěchat. „Ale rád bych, aby bylo jasno během letoška,“říká v rozhovoru pro MF DNES.
Považujete se spíše za politika, odborníka, úředníka, či za nějakého dočasného správce?
Sám sebe vnímám jako odborníka posazeného do vlády. Ale člověk musí pochopitelně počítat s tím, že v určitých ohledech – a nemusí to být vždy stranická politika – je třeba tím politikem být.
Nejviditelnějším krokem, který jste zatím udělal, bylo říznutí do struktury ministerstva. To v podstatě vedlo k odvolání prakticky všech náměstků. Proč jste to udělal?
To zrovna moc s tím politikem nesouvisí. Spíše se ve mně probudily manažerské pudy. Znám ministerstvo z dřívějška, byl jsem tu přes pět let náměstkem. Tehdy nás bylo kolem pěti. Teď jsem se vrátil na stejný úřad se stejným záběrem a náměstků tu bylo deset. A k tomu jeden státní tajemník. Taková struktura není flexibilní, nedá se dobře řídit. Už jen z důvodů komunikace mezi tolika lidmi.
Kolik náměstků tedy bude?
Šest náměstků a jeden státní tajemník. Z hlediska práce náměstků po jednotlivých odbornostech mi to připadá jako racionální stav. Nebudou přetěžováni ani jich nebude velký počet.
Co považujete za nejdůležitější úkol, který byste na své ministerské misi – ať už bude jakkoliv dlouhá – chtěl splnit?
Na to se těžko odpovídá. Zatím řeším problémy, které jsem na ministerstvu zdědil. Ale z hlediska velkých koncepčních záležitostí bude bezesporu nutné rozhodnout o budoucím energetickém mixu, o tom, zda se budou stavět jaderné zdroje.
Řešíte, co tu zanechali vaši předchůdci. Co udělali špatně?
Ve státní správě je někdy až děsivé, jak dlouho věci trvají. Když jsem v roce 2006 nastupoval jako náměstek, měl jsem dvě hlavní priority – aktualizaci státní energetické koncepce a likvidaci lagun v Ostramu. Když jsem pak odcházel, do předávacího protokolu jsem napsal, že je třeba tyto dvě věci urychleně dokončit. Od té doby uběhlo víc než šest let a laguny se řeší dodnes. Je to jedna z věcí, které chci věnovat dost času. V dobrém i špatném přebíráme věci po předchůdcích a stejně tak je odevzdáváme. Za problematické považuji třeba rozhodnutí spojená s ukládáním ropných rezerv v Kreilingu či situaci v agentuře CzechInvest a jiné.
Předpokládejme – a zatím to tak vypadá – že vláda důvěru nezíská. Řekl vám premiér Andrej Babiš, že s vámi počítá i pro svůj druhý kabinet?
Jestli někomu řekl, že s ním počítá, já do té skupiny nepatřím. Ale nemyslím, že by to sděloval někomu jinému, bylo by to předčasné. Ani z toho nejsem nervózní. Jsem pověřen prací na ministerstvu, mám plné kompetence, ať je vláda s důvěrou, bez důvěry, nebo v demisi. Jsem si vědom, že je spousta věcí, které by mohly poškodit stát, pokud by se o nich nerozhodlo.
K nim bude zřejmě patřit i rozhodnutí o výstavbě nových jaderných bloků. Proti načrtnutému plánu má stát zhruba dvouleté zpoždění. Už víte, zda se za ně budete zasazovat?
Z hlediska cíle snižování emisí je to zdroj, který do energetického mixu patří. Ale pokud se budeme bavit o rizicích, která jsou spojena s výstavbou, není na to jednoduchá odpověď. Chápu ČEZ i minoritní akcionáře, když mluví o vysokých investičních nákladech či o prodražování během výstavby. Už méně rozumím tomu, když ČEZ argumentuje tím, že by se Evropa mohla někdy rozhodnout jaderné zdroje zastavit. Pokud by to někdy mělo nastat, firma by se o vynaložené náklady mohla soudit a peníze by s vysokou pravděpodobností dostala zpět.
Rizik je spousta, ale co to rozhodnutí?
To uznávám, rozhodovat jde státu nejhůř. Osobně se domnívám, že rozhodnutí o výstavbě nového jaderného zdroje už je nejméně o pět let zpožděné. A pokud jsme něco zpozdili o pět let, nic se nestane, když to zpozdíme o šest let. Nechci, aby to vypadalo, že z toho chci nějak vyklouznout. Ale neměli bychom se nechat vehnat do časového presu, kdy bychom museli rozhodovat rychleji, než je třeba. Ve vládních materiálech se zmiňuje březen 2018, to se dá jen těžko splnit. Čím méně diskutuji, tím zvětšuji pravděpodobnost chyby na obou stranách. Ale rád bych, aby bylo jasno během letoška, souvisí to i se způsobem a modelem financování.
Už jste řekl, a podobně i premiér Babiš, že by bylo dobré, kdyby si nové bloky zaplatil ČEZ. Minoritní akcionář Michal Šnobr však říká, že tím jen přehodíte odpovědnost na vedení ČEZ…
Stát, včetně mě, by neměl být ten, kdo tlačí management ČEZ do nějakých problematických záležitostí. Ale tady se mluví o tom, že jedinou variantou je nějaká transformace nebo rozdělení ČEZ. Snažím se to vyvažovat a záměrně říkám, že je tu i další varianta – financování ze strany ČEZ. Zmiňuji to proto, že sám ČEZ tuhle variantu opomíjel. Musí být jasné, že je to také jedna z variant. A já jsem připraven diskutovat o každé smysluplné variantě, včetně výhod a nevýhod jednotlivých variant. Ostatně sám ČEZ pracuje na celé řadě různých variant a jejich variací.
S premiérem jste oba vyloučili i britský systém garantovaných výkupních cen za vyrobenou elektřinu. Nebyl by to způsob, jak dát vedení ČEZ nějakou jistotu, že by jejich případná investice nebyla úplně mimo?
Říkám si, jestli ty negativní ekonomické trendy v rámci EU nejsou ovlivněny tím, že manažeři dnes chtějí dělat jen byznys, který je stoprocentně jistý. První dotaz většiny manažerů dnes je: „Jaké jsou na to dotace?“Ale pokud chci jako manažer ČEZ po státu garantovat ceny, není to nic jiného než obnovitelné zdroje v jaderném provedení. Jen v mnohem větším objemu. A vlastně jako manažer volám po snu manažera, totiž podnikání bez rizika. Ale to bychom mohli posadit do čela společnosti i cvičenou opici. Pokud manažer přesvědčí odborníky státu o rizicích, pak to nestavme. Ale diskuse stále probíhá jen v rámci: Když nám nedáte garanci, my to nepostavíme. A naopak, když nám to nepostavíte, tak my vás vyměníme. To je špatně.
Stát má nyní platnou energetickou koncepci, v níž se počítá v roce 2040 s více než polovinou elektřiny z jádra. Obnovitelné zdroje nemají ani čtvrtinu. Nemohlo by jich být více?
Koncepce je deset procent práce, stát v ní vyjádřil nějaký názor, ukazuje určitý trend. Pak je třeba ho upravovat podle reálného vývoje. Ale hlavně znát způsoby, jak těch cílů dosáhnout. Podporovali jsme obnovitelné zdroje, ale to nejhorší, co jsme mohli udělat, je že jsme
narvali peníze do fotovoltaiky, protože to bylo nejjednodušší. Místo toho, abychom podporovali výrobu elektřiny z biomasy či bioplynu. A ten bilion korun, co to bude za 20 let stát, jsme mohli dát na rozvoj něčeho, co má větší smysl. Teď už další peníze nejsou. Snad nás může utěšovat, že nejsme sami, kdo tak postupoval. Představa, že si stát nakreslí koncepci a ta se sama zrealizuje, je naivní. Stát musí smysluplně použít veškerých prostředků a nástrojů, které má k dispozici, aby se koncepce v reálu naplnila.
Před volbami zatřáslo politikou memorandum o těžbě lithia, jež s australskou společností European Metals Holdings podepsal exministr Jiří Havlíček. Vy jste to kritizoval, budete ho chtít zrušit?
Minulý týden nás oslovil Geomet, česká dceřiná společnost EMH, zda bychom se mohli sejít. Jsem připraven se s nimi potkat. Ale zda je nutné memorandum měnit, případně v jakých pasážích, protože se netýká jen průzkumu či těžby, ale také zpracování a prodeje produktů, na to zatím neumím odpovědět. O zrušení memoranda zatím neuvažujeme. Kdybychom uvažovali, je třeba vyhodnotit, jaké náklady by s tím byly spojené. Zatím to nemáme podložené detailním právním výkladem.
Před týdnem jste odvolal šéfa agentury CzechInvest Karla Kučeru. Co chystáte dál?
Co se týče personálního obsazení CzechInvestu, vypíšeme výběrové řízení na ředitele CzechInvestu, bude otevřené všem, není to vázáno na státní službu. A věřím, že do měsíce budeme znát nového ředitele. A zároveň bychom chtěli připravit novou koncepci agentury. Překvapilo mě, že CzechInvest má dvakrát víc lidí než CzechTrade. Čekal bych, že to bude opačně.
Jinými slovy, je třeba teď podporovat víc export?
V této fázi ano. Nechci CzechInvest hanět, splnil svou historickou úlohu, přilákal mnohé investice, byl dobrým nástrojem v období, které investicím nepřálo. Ale stát moc neumí být flexibilní, brát v úvahu měnící se podmínky. Teď jsme v jiné fázi hospodářského cyklu a CzechInvest musí najít nový náboj, nový smysl fungování.
Často se mluví o spojování CzechInvestu, CzechTradu či případně dalších státních agentur. Chystáte něco v tomto směru?
Úvahy jsou rozšířené i o zahraniční obchod. Povedeme tyto debaty napříč resorty, jsme si dnes lidsky, ale i politicky blíž než dříve. Ani tak to ale nebude diskuse na pět minut, potáhne se. Ale nejdříve to chci řešit „doma“, čekám, že nové vedení CzechInvestu na to bude reagovat a připraví nějakou koncepci.
Má vůbec smysl, aby Česko dál lákalo zahraniční firmy na investiční pobídky?
Vláda má v programovém prohlášení, že chce lákat investice s vyšší přidanou hodnotou. Pochopitelně je otázka, co přesně si pod tím představit. Ale typově by mohlo jít o něco, jako je už potvrzená investice BWM do výzkumného střediska v Karlovarském kraji, kde chce testovat samořiditelná auta. Nebo kdyby se nám podařilo do Česka stáhnout některé vývojové programy v rámci kosmického výzkumu. To nemusí sice mít pouze přímý ekonomický dopad, ale nesmírně stoupne prestiž země, což má rovněž vyčíslitelnou hodnotu.
Pomůže to, aby Česko přestalo být považováno za zemi montoven?
Česko ale není zemí montoven. Často se to zjednodušeně používá na zahraniční investice, které přicházejí. Ale máme tu historicky špičková vědecko-výzkumná pracoviště v různých oborech. A třeba ta investice BMW přitáhne další. Může se stát, že tu jako první pracovníci budou špičkoví zahraniční pracovníci v daném oboru, ale ti na sebe nabalí a přitáhnou další české zaměstnance.
S inovacemi souvisí i Národní inovační fond (NIF). Soukromé fondy ho kritizují – proč by měl stát dávat přes miliardu korun na něco, kam se přihlásí jen béčkové projekty, protože ty lepší uspějí už u těch soukromých?
V době, kdy se začalo hovořit o seed fondu, jehož je Národní inovační fond nepřímým pokračovatele, to jistě byla dobrá myšlenka. Dnes je ale doba zcela jiná a já nejsem přesvědčen, že forma finanční podpory startupu ze strany států, tak jak ji zamýšlí NIF, tj. kapitálovými vstupy do začínajících společností, je ta nejvhodnější. Investice do startupu je velmi riziková, tzn., že procento úspěšnosti je obecně velmi nízké. To je u hospodaření s veřejnými penězi vždy problém. Bude velmi důležité, jak vysoce odborný tým se podaří v NIF sestavit. Na nich pak bude, aby dokázali rozlišit na první pohled béčkové projekty s potenciálem stát se áčkovými. Já třeba vidím příležitost v užší specializaci NIF, například při podpoře komercionalizace výsledků výzkumu a vývoje na vysokých školách. Tam je obrovský prostor a myslím, že i dostatek áčkových projektů.
Rozhodnutí o výstavbě nového jaderného zdroje už je nejméně o pět let zpožděné. A pokud jsme něco zpozdili o pět let, nic se nestane, když to zpozdíme o šest let. Nechci CzechInvest hanět, splnil svou historickou úlohu, přilákal mnohé investice. Ale teď musí najít nový náboj, nový smysl fungování.