Bylo načase vzít Nečase

Za měsíc začne v Koreji olympijský turnaj, na němž třeba jen pár využitých či promarněných šancí rozdělí hokejové týmy na jásající a truchlící. Česká reprezentace už včera zahodila jednu tutovku, vyloženou šanci postavit most (či přinejmenším lávku) do budoucnosti.

Rozzářit soupisku překvapivým jménem. Osvěžit partu třicátníků kapkou elánu a drzosti. Využít (částečného) úspěchu národního týmu na šampionátu hráčů do 20 let.

A povolat do Pchjongčchangu jednoho z nejšikovnějších mládenců, jenž v posledních sezonách na místních zimácích vyrostl a zůstal – Martina Nečase.

Chyběla odvaha

Kouč Josef Jandač se svými pobočníky poskládal mužstvo tak, aby za příhodných okolností mohlo zaútočit na medaile. Trenér se opře o prověřené borce. Má v hlavě sehrané dvojice a trojice. Jde do bitvy s muži, na něž se zřejmě může spolehnout. Český hokej se sbírá z historického úpadku a on – stejně jako šéfové střídaček z ostatních zúčastněných zemí – tentokrát nemohl povolat machry z NHL.

Především proto jeho výběr působí dosti konzervativně a nejen pro zahraniční pozorovatele nezajímavě. Přesto mohl projevit víc sebevědomí a odvahy. Rozhodl se nechat doma třineckého Růžičku, jenž umí ze všech kandidátů „posvátného dresu“nejlépe vypálit z voleje, přičemž na mnoha nedávných mistrovstvích světa a olympiádách Česko zoufale postrádalo ryzího kanonýra.

Zapomenutá tradice

Ještě méně pochopitelné je opomenutí komety Nečase navzdory doporučení kolegů Zábranského, jenž ho vede v Brně, a Pešána, který z něj udělal tahouna juniorské „repre“.

Jandač a jeho nadřízení si nepřipravili plán, jak nadějné hochy z povedeného ročníku 1999 postupně zabudovávat mezi dospělé. A tak si včera pouze posteskl, že Nečase neviděl ani na jedné přípravné akci.

Je škoda, že zavrhl užitečnou tradici časného vypouštění dravců na mezinárodní scénu.

Kouč Wohl na jaře 1990 na šampionátu v Bernu nasadil teenagery Jágra, Reichela a Holíka. Hlinka vzal do Nagana hubeného Hejduka, Augusta v Salt Lake City vsadil na Havláta a Hadamczik v Turíně na Olesze.

Bohužel se potvrzuje, že v Česku nyní – v klubech i reprezentaci – schází ochota dávat důstojnou příležitost talentům, kteří za pár let mají převzít hlavní roli.

Jandač mohl celému hnutí dát najevo, že dohlédne dál než do února. Že se časy mění. Mohl klukům i jejich rodičům ukázat, že se vyplatí dřít. Že mohou brzy prorazit. Jenže šanci nevyužil.