Plnou parou vpřed! Sprinterka Strýcová nehodlá zpomalit

Miroslav Němý reportér MF DNES v Melbourne

Panečku, tohle už je pořádný kvapík. Když statistické oddělení WTA vyhodnocovalo nejlepší „motorové myši“roku 2017, stříbro brala Barbora Strýcová. Za to, že umí na vrcholu rychlosti rozkmitat nohy do tempa 33,9 kilometru za hodinu.

Hodně běhat také v tenisu znamená hodně bojovat. Cedit pot. Makat do úmoru. „Na to, že se nadřu, ani nepotřebuju statistiky,“zaculí se Strýcová. „Takhle to mám odmala.“

Věk se u dam zdůrazňovat nemá, sportovkyně snad promine. Strýcové bude v březnu 32 let, ale rozhodně nehodlá jen vyhlížet konec: „Je na čem pracovat. Což je fajn!“

Už proto, jak moc si své povolání vychutnává.

Na Australian Open je 20. nasazenou, v 1. kole bez trablů zdolala Američanku Ahnovou, ve čtvrtek ji čeká Španělka Arruabarrenová. Strýcová by si pobyt v horkém létě Oceánie, kde je již od konce minulého roku, ráda natáhla na co nejdéle. Tak jako si úspěšně prodlužuje kariéru.

„Moje cíle? Zaprvé: abych byla zdravá. A pak mám sny, které si chci splnit, ale ty vám neřeknu. Omlouvám se,“nechce nic zakřiknout. To přístup prozradí s nadšením: „Jdu do toho s plnou parou. Nemám ráda, že si někdo něco užívá – já se chci zlepšovat. Ať mě to pořád baví. Ať mám pořád na čem pracovat.“

Její tenis není žádná krasojízda, i proto tolik sprintů. Když se nemaká, nejde to: „Pro mě nejsou první kola grandslamů nikdy bez nervů. Vlastně asi žádná kola.“

Kult sportovního mládí je někdy vážně drsný, i u stále 31leté Strýcové. Musí sledovat, kdo se dere na její pozice. Poslouchat, že už tenisově stárne. Taková je realita. „Proto s věkem musím věnovat mnohem víc času regeneraci, než když mi bylo dvacet. Tělo musím hýčkat,“má jasno. „Beru to tak, že mi tělo vydělává – prostě se o něj musím starat. Masáže nebo strečink jsou strašně důležité věci, jinak začnu být mnohem rychleji unavená.“

Nejen v Austrálii jí pomáhá naložit se do ledové vany. Turnaje jsou ovšem už milosrdnější součástí programu. „Na nich spíš tělo ladíte, odpočíváte mezi zápasy. To příprava… Snažili jsme se, aby nebyla úplně šíleně náročná, ale ona prostě těžká je. Máte dva až tři tréninky denně a na nic jiného není čas.“

Šichtu jí nově předepisuje David Kotyza. Když od Strýcové na podzim odešel kouč Tomáš Krupa ke Karolíně Plíškové, nesla to těžce. Ale i to, že pak sama získala extrenéra Plíškové, situaci pročistilo. „Ano, sedlo si to. Každá máme svůj tým a jedeme si to svoje. Žádné drama, je to v klidu,“říká.

Ona i Kotyza jsou z Plzně. V začátcích její profesionální kariéry spolu krátce pracovali, ale jejich pouto je mnohem trvalejší: „Já ho znám hrozně dlouho a on mě od doby, co jsem byla miminko.“

Proto Kotyza dobře ví, že předělávat svéráznou hráčku by nemělo smysl. „Je velmi zkušený. Vidí, jaký hraju tenis – a taky kolik mi je,“hodnotí realisticky Strýcová. „Zatím je to fajn, moc fajn. Výborné. Doplňujeme se. Baví mě to a doufám, že jeho taky.

Oba tak mají jasno, že bude muset dál sprintem dobíhat míče. Dál se rvát, jako by každá výměna mohla být tou poslední. A dál živit šanci na splnění snů, ať už jsou sebesmělejší.

„Nemám ráda, že si někdo něco užívá – já se chci zlepšovat. Ať mě to pořád baví, ať je na čem pracovat.“