Patriotismus dává naději

Dnes je v módě mluvit o rozpadu Západu a děsit chmurnou vizí. Některé demografické i kulturní tendence dobré nejsou, přesto černé scénáře mohou být jen iluze. Někde už klíčí naděje.

Člověk je zvláštní tvor, kráčí do budoucnosti pozpátku jako rak, obrácen k minulosti pátrá po náznacích, aby neopakoval dávné chyby. Jenže ani z dlouhodobých trendů a zdánlivě zlomových událostí to nevyčte.

Pád Islámského státu, dobytí syrské Rakky a iráckého Mosulu – tyto velké události ozvláštnily loňský rok. Po třech letech zanikl teroristický stát, byť se mnozí přeživší bojovníci připojí k jiným mutacím islamistů v arabském světě či v Pákistánu. Hrůzovláda skončila a s ní i její světová propaganda a ďábelská inspirace potenciálních teroristů.

Občanská válka v Sýrii, genocidní terorismus mezi sunnity a šíity bohužel hned tak neskončí. Stejně tak se nezlepší ani postavení ohrožených Kurdů, kteří se na pádu Rakky podíleli. Američané jim ale pomáhají vytvořit obranný pás proti Assadově armádě.

Říjnový sjezd komunistické strany Číny na dalších pět let potvrdil Si Ťin-pchinga jako absolutního vůdce komunistické strany. Jeho myšlení se stalo součástí ústavy. Kongres dokonce opomenul jmenovat jeho nástupce. Krom toho Čína otevřeně zneužívá pravidla Světové obchodní organizace. Z přebytku zahraničního obchodu skupuje po světě podniky, půdu i ložiska surovin, hlavně v Africe. A také rapidně zbrojí. Její ekonomický růst na úrovni 6,8 procenta HDP v minulém roce překvapil, dlouho očekávaný útlum se opět nedostavil. Vůdce ve tříapůlhodinovém projevu přislíbil odstranit chudobu Číňanů, kteří živoří za dolar na den, a dvacetšestkrát vzýval slávu a moc veliké Číny. Máme se obávat? Vymůže Amerika na Číně férové obchodní podmínky?

Polsko bojuje i za nás

Americký prezident Donald Trump za první rok svého působení v Bílém domě jako by se svými provokativními, někdy trapnými výroky narcistního showmana snažil dohnat neliberální levici k šílenství, a nejen v USA. Ta prosadila vyšetřování volební kampaně a obviňuje Trumpa z nepravděpodobné spolupráce s ruskou dezinformační agenturou.

Demokraté mají s prezidentem velký problém, on totiž ani po svých výrocích neztrácí popularitu mezi voliči. Krom toho, co slíbil, úspěšně plní. Amerika vystoupila z pařížského hysterického cirkusu, který chce sebezničujícím způsobem snižovat emise, i když se současně staví negativně k jádru, a také ze zpolitizovaného UNESCO, jež uznává Palestinu a teroristy z Hizballáhu. Nádherně provokativně potvrdil prezident Jeruzalém jako hlavní město Izraele.

Ale ještě významnější je poměrně radikální snížení daní, největší za téměř 30 let, zvláště lidem s nižšími platy a také snížení odpočtu z federálních daní bohatým. Prospěje to hospodářství a jen hlupák nebo marxista v tom vidí přihrávku miliardářům. Trumpova imigrační politika ihned přinesla ovoce. Počet zatčených ilegálních přistěhovalců stoupl nejméně o 43 procent (do konce září) a překročení hranic dle odhadu kleslo o 130 tisíc, aniž by byl zaražen jediný kůl při dostavbě plotu. Ještě důležitější je však příprava nového zákona o imigraci. Amerika si bude opět po 40 letech vybírat přistěhovalce podle profesí a řemesel. Na rozdíl od západní Evropy. Posílí tak ekonomiku a sníží riziko islamizace a teroristických útoků. Trump se chová jako pragmatik a burzovní index utěšeně roste. Jeho hospodářské politice nahrává i levná energetika a soběstačnost, která přivede zpět i menší část ztraceného průmyslu.

Vzniká velká konkurence stagnující, byrokratické Evropě. Pohrůžka, že Amerika opustí NATO, měla přinutit neplatiče na starém kontinentě, aby plnili závazky. Prezident přesto posílil vojenskou přítomnost v Pobaltí i v Polsku. Doma mobilizuje americký patriotismus, celá desetiletí vysmívaný multikulturní levicí. Multietnický národ by se bez společného vlastenectví nepochybně rozpadl.

I v nešťastné Evropě, dnes už existenčně ohrožené muslimskou imigrací, se pomalu mění politické klima. Nápor protestních stran v Itálii, Rakousku a Německu ovlivnil strany hlavního proudu. V Itálii se proslavil „pouštní diplomacií“ministr vnitra Marco Minniti, který v Libyi uplatil a vyjednal se znepřátelenými kmenovými náčelníky a vládou dohodu, aby bránili obchodu s lidmi a zabraňovali lodím pašeráků vyplouvat.

Těžší bylo přinutit evropské nevládní organizace – nesprávně nazývané neziskovky –, aby podepsaly omezující pravidla a přestaly dovážet migranty. Za loňský rok se tak snížil příliv přistěhovalců do Itálie o 60 tisíc na 118 tisíc. Jak dlouho však dohody vydrží? Mladí nadšenci z nevládních organizací věří v jediné smíšené lidstvo bez hranic a povzbuzují Afričany, aby přijížděli do Evropy.

Rakouské volby přivedly „protestanty“do vlády a ta sepsala návrh na omezení imigrace v Unii. Chystaná staronová koalice v Německu se dohodla, že omezí počet příchozích na 200 tisíc osob ročně a dočasně i slučování rodin, nejde-li o azylanty.

O dlouho slibovaném snížení daní se už nemluví, nastala potřeba podpořit zdravotnictví a urgentně najmout 15 tisíc policistů. Evropa by si měla vzít příklad z Ameriky, která po masivní vlně přistěhovalců v 19. století na několik generací zcela uzavřela hranice, aby je mohla vstřebat. Většinu muslimů ovšem integrovat nelze.

Velkou naději představuje patriotismus Polska, které se brání před multikulturním rozpadem Západu. V konfliktu s Unií bychom měli stát pevně na jeho straně, zápasí i za náš domov.

Nápor protestních stran v Itálii, Rakousku a Německu ovlivnil strany hlavního proudu.