UNESCO a sever: tenhle skanzen cizince odrovná
Řeknu vám, bude to ohromné a pro cizince neuvěřitelné. Možná víte, že do konce ledna má dostat centrála UNESCO v Paříži dokumentaci hornických památek z české a německé strany Krušnohoří. Pak se rozeběhne už jednou odložený schvalovací proces, který by měl vyvrcholit přijetím či odmítnutím našich štol, šachet, kostelů, kaplí, prostě míst spojených s dolováním rud, do seznamu památek. Šance je velká.
Kdo zná saské hornické pamětihodnosti, ví, o jak krásné, čisté, až sterilní lokality jde, jaká mají muzea a jakou infrastrukturu pro návštěvníky. A teď si představte českou stranu. Třeba kousek od Měděnce se tyčí vrch Mědník, jenž se má stát jedním z českých taháků pro prestižní seznam. Pokud nevíte, jak Mědník prošpikovaný štolami vypadá, pusťte si znělku seriálu 30 případů majora Zemana. Jde o tu věžičku za mladým Honzou kráčejícím pochytat esesáky do „Kateřinské Hory“.
Vesnice a městečka v okolí si moc představovat nemusíte, protože je znáte, pokud jste někdy skrz bývalé Sudety jeli. I přes svou vášeň pro tuhle krajinu a amatérské nadšení pro hornictví musím říct, že od Honzy Zemana se to tu moc nezlepšilo. Naopak. Na domech je vidět stejná chudoba, na zahradách větší „bordel pro strejčka Příhodu“, tu a tam přibyl okál.
A teď si představte, že tu zastaví autobus japonských turistů při cestě ze saského Freibergu, kde viděli světově proslulé mineralogické sbírky a opravené paláce, zítra mají navštívit Prahu a pak Český Krumlov.
Průvodce: „Vystupte, prosím, u Mědníku na chvíli zastavíme. Tady se po staletí těžily rudy, hlavně měď. Za chvíli u Přísečnice vám popíšu ještě stříbrné doly z doby Karla IV.,“praví chytrý muž. „Ano, máte dotaz? Prosím,“otočí se k hlásící se japonské paní. Turistka: „Jeli jsme před chvílí vsí...“Průvodce: „Ano, Výsluní se jmenovala.“Turistka: „Tak. A tam byl kostel, který chtěli zbourat. Proč?“
Průvodce: „To je složitější, on je odsvěcený a nebourají, ale spíš pomalu opravují. A s těmi opravami... Nevím to přesně, ale poslední probíhaly před pár lety. Kvůli kapele Rammstein, která je snad populární i u vás v Japonsku. Ta v něm točila klip Feuer Frei! Oltářiště v klipu hořelo. V autobuse si ho pustíme. Teď se o kostel stará nadace, která shání peníze. Ale to víte, kraj bezvěrců, na němž se podepsali komunisté. O komunistech vám povím v autobuse.“
Turistka: „A kdo je támhleten pán s krumpáčem? To je místní zemědělec?“
Průvodce: „Haló, pane. Mohl byste prosím k nám? Tady paní, turistka z Japonska, se ptá, zda jste místní zemědělec.“
Pán: „Ale ne, já jsem tady hledal polodrahokamy, ametysty, kousek odsud v lesích se kopou už čtyři staletí.“Turistka: „Našel jste?“Pán: „Plný batoh, koukejte.“Přistupuje manžel turistky: „Prosím vás, v průvodci čtu o zdejších vzácných ametystech a vidím, že je mají ve světových muzeích a na eBay se právě prodávají. Počkejte, najdu cenu...“
Pán: „A kamarád byl na achátech. Ty jsou cennější. Kopal tamhle v ohradě.“Průvodce: „U těch krav?“Pán: „Na pastvině. Je soukromá. Tak to moc nikde nevykládejte. I díky těm achátům jsme v UNESCO.“
Turistka: „A to se u vás může takhle chodit do lesů a na louky? A kopat? Úžasné.“
Pán: „Hele, hoďte nás k Přísečnici. Kopnem i tam.“
Průvodce k turistce: „Víte, tahle země je skvělá, ale pro cizince asi zvláštní. Není to skanzen, ale může být nepochopitelná. Až bude čas, řeknu vám o ní víc. Nastupovat.“