A ZA CO UTRÁCÍ VAŠE MATKA?
Nejsem asi jediná, kdo má v lednu vymetený účet. Jenže tak výhodně jako teď vlněný kabát nekoupím. Od koho si na něj půjčím? Od mámy, nebo od dcery? Sama nevím, která z těch dvou je na tom s úsporami lépe. Pokud vůbec nějaké mají.
Nebudu vás napínat. Kabát jsem si nakonec koupila za vlastní, protože jako deus ex machina se objevil opožděný Ježíšek v podobě nečekaného obnosu peněz. Jinak bych asi měla smůlu, protože obě dámy mého života se vzácně shodly: v rozpětí tří dnů mi jedna i druhá zavolala, jestli bych jim půjčila peníze… Lednové výprodeje zkrátka nenechají chladnou žádnou ženskou hlavu. Až na to, že ty „moje“ženské hlavy byly přesvědčené, že já, zástupkyně věkové kategorie 45+, jsem na tom s úsporami nejlépe. Kdo už jiný, když ne ta, která se během let propracovala ke slušnému platu, zařízenému bytu, splaceným půjčkám, vystudovaným dětem a poznání, že už opravdu nekoupí všechno, co vidí?
Tahle úvaha má svoje ale. Jsem sice v letech, kdy bych si konečně mohla takzvaně užívat, zároveň mě však lisuje pocit zodpovědnosti. Za mámu, která zůstala sama s jedním důchodem, a i když si pořád dokáže vydělat peníze navíc, snažím se jí finančně ulehčit. Za děti, které jsou sice už dospělé, ale mně to nedá a sem tam jim přidám tu na cesty, tu na bydlení. Máma i děti říkají, že jsem hodná. Můj muž má jiné přirovnání. Někdy mu dávám za pravdu. Nevede mě to ale k zatrpklosti. Spíš k úvahám, jak to mají s přístupem k financím různé generace. Kdo nejvíc utrácí a za co? A kdo naopak umí šetřit? SKROMNÉ SENIORKY Britská edice mého oblíbeného časopisu Good Houskeeping uspořádala mezi čtenářkami na podobné téma obsáhlý průzkum. Zjistila jsem, že Britky se od Češek zase tak moc neliší, a podobné výsledky bychom zřejmě zaznamenali ve většině zemí s podobnou kulturou a životní úrovní. Nikoho asi nepřekvapí, že ženy od šedesáti výš jsou ze všech věkových kategorií nejskromnější. Rády si posedí v kavárně nebo si dají dobré víno, ale nemusí mít nutně to nej, nej. Jde jim spíš o atmosféru, prožitek. Vidím to na své čtyřiasedmdesátileté mámě. Když je na výletě s kamarádkou, nepotřebuje žádné extrabuřty v podobě zelené kávy a raw zákusku. Ke spokojenosti jí stačí café latte a chlebíček. V zahraničí je ještě skromnější. Stanoví si obnos, jaký může utratit, a přes to vlak nejede. Mně když na dovolené dojdou eura, vytáhnu další z bankomatu, i když jsem s tím původně nepočítala. Peníze budou, my nebudem! „Na našich zájezdech je vidět, že mladší utrácejí víc než starší. Dopřejí si lahev vína nebo večeři v dobré restauraci, zkrátka si to víc užívají,“potvrzuje rozdíl Pavel Fellner z cestovní kanceláře SEN. Neutrácet víc, než kolik si předem určím, to bych se od matky naučit mohla. Ona sice tvrdí, že to má jednoduché, protože víc peněz stejně
nemá, ale to jí nevěřím. Samozřejmě, že má úspory. Ale nechce na ně sahat. Ani v tom se neliší od většiny žen její generace – pořád se snaží mít malou finanční rezervu, aby si v důchodu udržela aspoň částečně životní úroveň, na jakou byla zvyklá. Jde to prý ztuha, ale jde to.
Co naopak starším ženám dělá trochu problém, jsou větší a složitější investice. Ať už jde o novou pračku, nebo nezbytnou opravu domácnosti, nemají většinou trpělivost srovnávat technické parametry či nabídky, aby dokázaly vybalancovat poměr ceny a výkonu. Podepisují se na tom i léta státem řízené ekonomiky. Zázrak byl už jen to, že se v obchodě automatické pračky vůbec objevily. Koho by zajímalo, kolik spotřebič bere proudu, vody, jak ždímá a kolik kilo prádla vypere? To si přečti v návodu doma, teď kup, nebo nech být, hlavně nezdržuj, podívej se na tu frontu za sebou. To se pak nemůžeme na své maminky zlobit, když koupí první věc, která jim přijde pod ruku.
V čem se naopak naučila moje máma dobře chodit, je financování zájezdů. Na nic jiného jí a jejím vrstevnicím nepřipadá smysluplné šetřit. Většina z nich jezdí s cestovkou, protože se nemusí o nic starat, neřeší jazyk, všude je doveze autobus a všechno zařídí průvodce. Pokud výlet dopadne dobře, zůstanou senioři cestovní kanceláři věrní. A to dokonce i v případě, když jiná