Nudila se, tak začala šít kabelky
Často mě kopírují české firmy, které se vám pak vysmějí do obličeje.
Nejprve šila doma, pak ve sklepě, po devíti letech to dotáhla k firmě se třiceti zaměstnanci. Třiatřicetiletá Darina Ermisová z Ostravy a její firma Pro Dara bags patří k největším tuzemským firmám vyrábějícím kabelky.
„Všechno to vzniklo v podstatě tak, že jsem se během těhotenství nudila,“vzpomíná Darina Ermisová na své úplné začátky. „Měla jsem rizikové těhotenství a to toho člověk moc dělat nemůže. Tak jsem si ušila svou první kabelku.“První kabelka zabrala a následovaly další a další. Nejprve pro kamarádky, pak pro známé, vzdálenější známé, až se z těhotenské kratochvíle stalo regulérní zaměstnání.
„Když mi končila mateřská, dala jsem výpověď a začala šít,“vzpomíná někdejší vedoucí prodejny nadnárodního řetězce s oblečením. „Ale že by to byla od začátku nějaká paráda, to se říct nedá. Například mi hodně dlouho trvalo, než jsem si uměla říct o nějakou cenu za kabelku. Dlouho jsem vlastně prodávala pod cenou. Ne pod náklady, ale zisk moc velký nebyl.“
Kabelky si navrhuje sama. Dlouho si je sama i šila, v tom jí pomohl například obor Oděvní návrhářství, který vystudovala. „Naučili jsme se tam šít. Dobře šít. Naučila jsem se tu dobrou krejčovinu, nebylo to jen to, co se učily švadleny. A dnešní holky po škole už bohužel neumějí šít vůbec.“
Od první kabelky až po současnou rozlehlou dílnu v ostravské čtvrti Hrabová, včetně vlastního obchodu v Praze, si Darina Ermisová vystačila ve všem sama. „Nikdy jsem si nebrala žádný úvěr u banky, na všechny kroky s rozšiřováním firmy jsem si vždy musela vydělat sama. Možná by to s úvěrem šlo rychleji, ale já se raději vždy spoléhám na sebe.“
Jistým potvrzením úspěchu, byť by o něj v takové podobě asi nikdo nestál, je i fakt, že se výrobky firmy Dara bags kopírují. „Už jsem se s tím setkala. Často mě kopírují české firmy, které se vám pak vysmějí do obličeje, když jim řeknete, že se to nedělá. A už jsem zaznamenala i kabelky vyrobené v Číně.“
Ještě jedna věc se v životě Dariny Ermisové v průběhu posledních devíti let změnila. Práci si už snaží domu netahat.
„Když jsem začínala, šila jsem i v noci. Dnes už bych to nezvládla, tehdy jsem byla mladší,“směje se. „Doma dnes nemám ani jehlu a nit. Až se mi manžel směje, co jsem to za švadlenku, když mu ani nemám čím přišít knoflík ke košili.“
K firmě s třiceti zaměstnanci to Darina Ermisová dotáhla od nuly úplně sama. Dnes žije ve druhém manželství, má dvě děti. „Tatínek mi před smrtí řekl, že je na mě hrdý. Byl jedním z mála, kdo mi věřil,“říká.