Korda na místě činu. Táta míval hezký vlasy, baví se junior

Miroslav Němý reportér MF DNES v Melbourne

Kdo by strávil posledních dvacet let v hibernaci, patrně by si jen protřel oči. Páni, šampion je pořád tady! „Vždycky slyším, že vypadám jako on,“říká teenager Sebastian. Tenista se stejnou postavou, pohyby a gesty jako jeho slavný táta Petr Korda, který v roce 1998 vyhrál Australian Open.

Tenis na mistry nezapomíná, což si sedmnáctiletý příslib denně připomíná. „Je super chodit tu kolem jeho vítězné fotografie,“líčí Sebastian. A rozchechtá se: „Je to docela srandovní. To měl ještě hezký vlasy!“

Při všech podobnostech jsou tu i rozdíly. Korda senior dobyl před dvaceti lety poslední grandslamový titul pro Česko, Korda junior reprezentuje rodné USA. Otec hrál levou rukou, syn pravou. „Ale herně jsme si hodně podobní. Oba trefujeme balon hodně brzy. Jsem agresivní hráč, využívám servis a snažím se zabíjet míče,“říká Sebastian, jenž má zatím skvělý smysl pro timing.

Když loni vyjel na svůj první juniorský grandslam do Paříže, bylo to 25 let od otcova finále. Premiéru na juniorce v Melbourne pak prožívá v ještě symboličtějším roce.

„Video z vítězného zápasu jsem viděl mockrát. Občas mi k tomu řekne nějaký příběh,“popisuje. Ale jde hlavně o tenis, o „salvě“panáků s poraženým finalistou Marcelem startem téměř na minutu stejně. Začaly dnes, skončily zítra, jen trochu dřív. A Allertová mohla jen potvrdit, co před ní zažila belgicko-australská Riosem se prý Korda zmínit nestačil. „V Americe se taky může pít až od 21 let,“mrkne Sebastian.

Jeho story táhne, přišel jej vyzpovídat

Je-li ve večerním programu v plánu nejprve mužský zápas, zavání to ponocováním. Australský idol Nick Kyrgios navíc včera zahájil monstrózní tenisovou bitvu s Bulharem Grigorem Dimitrovem ještě o hodinu později, než velel rozpis, natáhl se totiž i předchozí duel Rafaela Nadala (3:51). Dimitrov vyhrál za necelé tři a půl hodiny.

A tak Allertová zažívala nervozitu míšenou s nudou. Čekala a čekala. Nejdůležitější zápas její kariéry navíc spousta přihlížejících logicky vynechala pondělní start pracovního týdne už se blížil.

Ráno si vyzkoušela Laverovu arénu a po obědě zmizela na hotel. Odpočívat, zkusit spát. Víc činit nelze.

Což je jasná inspirace pro účastnice i reportér americké agentury Associated Press. Člen sportovní rodiny mu vyprávěl, jak si tenis zamiloval kvůli mači Radka Štěpánka na US Open. Jak začínal s hokejem, jak stále hraje golf. Jak už tátu přerostl o pár centimetrů. Jak už raději spolu nehrají tenis na body: „Možná bych teď tátu porazil, ale nechci.“A také jak ambiciózní je. „Chci být tím nejlepším tenistou, jakým se mohu stát,“řekl. „Chci se bavit sportem. A taky mít o nějaký ten grandslam víc než táta.“

I pokud by otce srovnal, bylo by to nevídané. Ale americké sebevědomí prostě funguje, vždyť po výhře v 1. kole juniorky pravil: „Za pár dní táta bude mít padesátiny lepší dárek než výhru tady mu dát nemůžu. A já si vždycky říkám, že můžu vyhrát každý turnaj, kam přijedu.“

Korda starší v Melbourne chybí, představa humbuku při kulatém výročí mu nebyla příjemná. Ani dlouhý let ne. „Vždycky chci, aby se mnou byl, ale tohle je moc velká dálka,“říká Sebastian, jediný Korda v areálu. „Když někdo z nás hraje v tomhle časovém pásmu, třeba sestry golf v Japonsku, táta si otočí režim. Moc nespí, všechno sleduje. Pořád si se mnou píše.“

Však zůstává Sebastianovým hlavním trenérem. Dohlíží na to, aby junior nabral sílu a pro rodinu typickou čahounskou figuru trochu obalil svaly, neboť kromě grandslamových juniorek už hraje i proti dospělým soupeřům na menších akcích. „Tohle

příček a 3 505 bodů dělí obě Češky na světovém žebříčku. Plíšková je šestá, Strýcová 24. je velký tenis. Junioři ti dají pár balonů zadarmo, chlapi ne. Tam už hraješ pro peníze,“říká dobrou češtinou s americkým přízvukem.

Jazyk ovládá, prarodiče navštěvuje, přesto je spíš Američanem s českými kořeny. Třeba i kvůli vzdělání, vždyť si v USA dodělává on-line školu. Jak mu jde? „Dobrý! Ještě pár měsíců a pak jsem hotovej,“říká rozverně. Čímž se mu uleví, známky jsou totiž nyní stejně důležité jako esa či vítězné údery: „Jinak bych nemohl jezdit na turnaje. Táta a máma by mě sem nepustili.“

Až studia ukončí, zůstane jedinou prioritou sport. Tak, aby třeba (nejen) v Melbourne mohla v budoucnu přibýt další zarámovaná fotka tenisty s příjmením Korda.

Chci se bavit tenisem. A mít o nějaký grandslam víc než táta.