Švédsko: do no-go zón chce vláda poslat vojsko

Švédové hledají řešení, jak ukončit války přistěhovaleckých gangů, při nichž se střílí a vybuchují granáty.

Milan Vodička redaktor MF DNES

Jen v prvním týdnu nového roku tam byli postupně zastřeleni čtyři lidé. Pátého zabil granát. Bylo to hned u vchodu do metra.

To není zpráva ze Sýrie, kde je občanská válka, ani z Mexika, kde válčí narkomafie, ale ze Švédska.

Oficiálně tam sice neexistují no-go zóny, ale švédský premiér do nich chce poslat třeba armádu, když to bude potřeba. A ono to pomalu potřeba je. V desetimilionové, kdysi poklidné zemi, kde se na venkově nezamykaly dveře a zločinnost byla tak nízká, že na ni stačil zásah detektiva Kalle Blomkvista, se časy rychle mění.

Loni se ve Švédsku strhlo 320 přestřelek a uskutečnily se desítky bombových útoků. O desetinu se zvýšil počet vražd a zhruba o tolik přibylo i případů znásilnění. Těch prvních bylo sto deset, těch druhých přes sedm tisíc.

A šestatřicet procent mladých Švédek se po setmění necítí bezpečně.

I když počet vražd je v mezinárodním měřítku pořád nízký (v Česku jich bylo v roce 2016 celkem 137), Švédsko znepokojuje vlna zločinnosti v takzvaných sociálně vyloučených oblastech, tedy čtvrtích, kde bydlí hodně přistěhovalců.

Policie není schopna tyto oblasti zvládnout. Jak napsal britský list The Times, když má záchranka či hasiči jet do stockholmské čtvrti Rinkeby, která je jen dvacet minut jízdy od centra, žádá policejní doprovod, který je často k ničemu.

„Uděláme vše, co bude nutné, včetně vyslání armády, abychom ukončili současnou vlnu násilí vyvolanou gangy,“řekl teď podle agentury Reuters předseda švédské vlády Löfven.

Většina násilí je spojena s boji gangů o území, na němž obchodují s drogami, kontrolují prostituci a vybírají výpalné od obchodníků.

The Times tvrdí, že v třetím největším švédském městě Malmö, kde pětina obyvatel je mladší osmnácti let, běhají po ulicích i čtrnáctileté děti vyzbrojené kalašnikovy a oblečené do neprůstřelných vest.

Cituje bývalého velitele městské policie Zorana Markoviče ve čtvrti Rosengard, který říká: „Jsme na samém dně. Lidé používají samopaly a ruční granáty, protože prostě chtějí zabíjet.“

Počet přestřelek se za posledních patnáct let podle švédské policie zvýšil pětkrát, loni narostl v porovnání s rokem 2016 dvojnásobně.

Podobně je to s útoky granáty, jež se staly jakousi švédskou specialitou. Ještě před pár lety byly ojedinělé, v roce 2015 jich bylo pětačtyřicet, o rok později pětapadesát, loni jich od začátku roku do listopadu bylo devětatřicet. Švédská policie to komentovala slovy, že mezi zeměmi, které nejsou ve válce, to nemá obdoby.

I když zločinnost v no-go zónách dramaticky roste v posledních dvou letech, neznamená to, že by byla přímým důsledkem poslední velké migrační vlny. Švédsko zažilo počátkem 90. let podobné přílivy z válčícího Balkánu, Somálska, Etiopie a podobně. Příchozí tehdy vytvořili gangy, jež postupně rozšiřovaly své revíry. Pověstná byla například srbská, albánská či bosenská mafie. Jeden z největších gangů nyní vede přistěhovalec z africké Gambie.

Faktem však je, že po vlně z roku 2015, kdy do země dorazilo 160 000 lidí, vznikla nová situace. Příliv nových skupin působil jako urychlovač. Švédská veřejnoprávní televize SVT uvedla, že jak stále více gangů zápasí o stále menší prostor, konkurence je drsnější. Současně se ve Švédsku zabydlují mafiánské zvyky z jihu. Zločinci jsou mezi sebou stále brutálnější, aby nevypadali jako slaboši. „Konflikt mezi dvěma členy dvou gangů proto snadno eskaluje do krvavé války mezi oběma skupinami,“uvedla SVT.

Vlna zločinnosti je zatím víceméně omezena na přistěhovalecké čtvrti. „Hned vedle zón s vysokou kriminalitou Švédsko pokračuje v rozkvětu, ekonomika tam kvete a zločinnost je nízká,“píše The Times. „Obyvatelé nevěřícně čtou o válkách gangů, ale zločin se stále víc rozlévá i do jejich středostavovských čtvrtí.“

Většina násilí je spojena s boji gangů o území, na němž obchodují s drogami, kontrolují prostituci a vybírají výpalné.

Libanonci uklízejí odpad, který na pláže u Bejrútu zanesla bouře. Odpad pochází podle opozičního poslance Sámího Džamaíla z libanonských skládek zřízených v blízkosti pobřeží. Libanon sužují výpadky vody a elektřiny, ale největší protesty vyvolalo před třemi lety neuklízení odpadu. Ten pak byl přesunut k pobřeží. Podle občanských skupin přitom mnoho politiků zbohatlo díky smlouvám o skládkách a spalovnách.