10 kapek volebního rozumu

Nechci nikomu radit, koho si má v druhém kole prezidentských voleb vybrat. Každý ať se podle svého selského rozumu rozhodne mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem. Předkládám však deset bodů, které mohou lidem pomoci při hledání kandidáta.

Od chvíle, kdy byli oznámeni kandidáti pro druhé kolo prezidentských voleb, nabyl informační výbuch astronomických rozměrů. Denně mi chodí desítky přeposílaných otřesných a zaručených zpráv i komentářů.

Mám dojem, že si naše společnost vytvořila dva hadrové panáky, do kterých mydlí hlava nehlava s vášnivostí náboženských fanatiků.

Pro několik milionů lidí jsou však dva panáci málo. Mydlí se tedy mezi sebou. Protože vzniká nepřehledná vřava, nevědí ani, do koho se zrovna trefují, a občas se „zboulovanému“chudákovi musí omluvit: „Víš, Pepčo, já tě nepoznal, ale pojď – támhle jsou!“

Jelikož mě to nebaví, ono to totiž nijak zábavné není, rozhodl jsem se vyslovit.

1. Nikomu neříkám, koho má volit, protože ctím lidskou svobodu, která je především svobodou rozhodování. Chci ovšem upozornit, co všechno může tuto svobodu ohrozit.

2. Je třeba vycházet ze skutečnosti, tedy z toho, co opravdu vím, protože jsem to sám viděl, sám slyšel, sám prožil. Všechno ostatní jsou informace z druhé ruky a komentáře o něčem, co se třeba vůbec nestalo. I ten nejvěrohodnější svědek nemusí informovat ani přesně, ani úplně. Bohužel je dnes, zvláště v mediálním světě, věrohodných informátorů žalostně málo.

3. Jak tedy přistoupit k výběru českého prezidenta. Právě tak, jako když jdeme nakoupit ovoce na trh. Jablka se vám zdají drahá a nějak podezřele krásná. Blumy jsou levnější a vypadají přirozeně. Zvolíte a něco koupíte. Nevrátíte se domů, abyste četli komentáře a prodiskutovali to na internetu.

4. Znamená to sledovat přímé přenosy vystoupení kandidátů a číst jejich autentické výroky i výklady v tisku. Ano, bere to docela čas, ale jde o vedení a budoucnost státu.

5. S tím, co kandidát říká, můžete souhlasit (ten člověk mi mluví z duše), nebo nesouhlasit (to v žádném případě nechci). Všímejte si, zda si zájemce o Pražský hrad neprotiřečí. Uvažte, zda to, co slibuje, je reálné. Muže, který by nabízel řešit dopravní situaci tím, že všem zajistí, že jim narostou křídla, a to ve všech barvách politického spektra, bych spíše nevolil.

6. V žádném případě se nedejte přesvědčit, že víte příliš málo, a proto potřebujete poradit. Znamená to rezignovat na vlastní úsudek a přijmout, že nemáte zdravý selský rozum. Tím byste se stali nesvobodnými, rozhodoval by za vás někdo jiný. Radit se pochopitelně můžete, ale vždy o svém úsudku, který budete hájit.

7. Nechápu, co znamená „volit srdcem“. Srdce není sídlem ratia, je jím hlava, resp. mozek. Racionální, realistický člověk volí hlavou. K srdci, sídlu citu, může pouze přihlédnout.

8. Lidé jsou navyklí klást si otázku o dobru a zlu, ale takto přímočaře to v dané situaci postavit nejde. Nejde o morální soud, ale o výběr ze dvou mužů. Nemluvě o tom, že pro tak ostrý soud nad druhým člověkem nikdy nevíme dost, a tudíž na něj nemáme ani právo.

9. Co už dnes, po zahájení debat kandidátů ve druhém kole, můžeme vidět a slyšet na vlastní čidla, a tedy i vědět. Na jedné straně stojí starý, vážně nemocný a příslušně unavený muž, který i z vlastního rozhodnutí nemusí využít celé funkční období. Je to ovšem zkušený politik a obratný diplomat. Má svůj vyhraněný způsob vystupování a humoru, který za pět let, ale i z dřívějška, dobře známe.

Na druhé straně stojí zdravý, ne o tolik let mladší, ale mladší muž, zkušený manažer vědy a výzkumu. Jeho vědeckou odbornost mohou posoudit jen pracovníci téhož oboru. Ti mohou být různě podjatí, neboť soupeřivost a žárlivost vědců je velká. Jisté je, že dobu pěti let svého mandátu vyčerpá. V politice se vůbec nevyzná, což mnohokrát prokázal a což přináší velká úskalí. Bude totiž buďto jednat podle své hlavy a nutně i často chybovat (některé chyby mohou být osudové), nebo bude veden poradci, kteří mohou být dobří, nebo špatní. O těchto poradcích nevíme nic, pokud už vůbec nějací jasní jsou.

Volit prezidenta, který si na Hrad nese pytel plný zajíců, nepovažuji za zodpovědné, neboť je to volba neznámého vůdce.

10. Není jen občanským právem, ale i občanskou povinností jít k volbám. V demokracii je třeba konat. Teoreticky je možné, aby byl prezident zvolen dvěma hlasy proti jednomu. To ovšem nelze nazvat zvolením z vůle lidu. Chci tím říct, že s klesající volební účastí narůstá možnost, že o budoucnosti českého státu, tj. nás všech, rozhodne naprostá menšina obyvatel.

Nechápu, co znamená „volit srdcem“. Srdce není sídlem ratia, je jím mozek. Racionální, realistický člověk volí hlavou.