NÁPADY NÁZORY víte, že...

Také jsem proti vyhazování starých věcí, ráda recykluji, proto mě zaujaly vaše recy-věci. Já jsem použila starý džber – a nová věc je na světě: obrousit, odreznout, umýt, odmastit, pak natřít šedým Balakrylem. Po uschnutí mírně napatinovat bílou – toť vše... Hotovo je za pár minut. Nakonec jsem tavnou pistolí nalepila dřevěná srdíčka a ze džberu je stojan na deštníky a z plechovek od konzerv svícínky. Chtěl bych poděkovat panu Petru Stýblovi za článek Tabule pro ptačí sousedy (i reprezentativní výběr v Atlasu ptáků), stejně jako vedoucí redaktorce Lucii Martínkové za úvodník na toto téma.

Jsem již léta nadšeným milovníkem ptactva, sbírám knihy o ptácích i básně o nich (za všechny básníky jmenuji třeba Jana Skácela) a chtěl bych se v této souvislosti zmínit o jednom velkém problému: dramatickém úbytku ptactva nejen u nás, ale v celé Evropě. Jen za poslední dvě desetiletí se u nás zmenšila populace vrabců, kdysi nejpočetnějších zástupců ptačí říše v našich končinách, o více než 60 %! Ptáci jako skřivani, chocholouši, křepelky či koroptve nebo sýčci se stávají pomalu ale jistě ohroženými druhy. O dravcích (orel mořský) a jejich trávení pytláky ani nemluvě.

Co mne ale nejvíce trápí, je to, že zatímco u nás je každý ptačí druh ze zákona chráněný (také na odstřel přemnožených kormoránů je třeba mít povolení), v některých státech jižní Evropy, např. na Korsice, Maltě, v Turecku, ale i ve Španělsku, Itálii a také ve Francii je odchyt a lov migrujících pěvců doslova národním sportem. V mé milované Francii je např. opečený strnad obecný považován za delikatesu a prý je to pro Francouze ,kulturní‘ (sic!) tradice!

Rád bych proto apeloval na členy Českého svazu ochránců přírody, České společnosti ornitologické či naše zástupce v Evropském parlamentu, aby se pokusili (nejlépe nějakým účinným zákonem) tomuto nesmyslnému zabíjení bezbranných opeřenců (a nejde o stovky, ale o miliony!) zabránit. Abychom se za pár let nemuseli na (vycpané) ptáčky chodit dívat do muzeí nebo je nemuseli sledovat v nějaké virtuální podobě či jen v atlase ptáků... A abychom mohli donekonečna sledovat skvělou (bezplatnou!) ,ptačí TV‘. Byl jsem velice potěšen, že myslíte i na naše ptačí ,spoluobčany‘, a moc rád jsme si přečetl článek nazvaný Tabule pro ptačí sousedy. Ne že bych byl nějaký odborník, ale sám doma chovám andulky i korely a párkrát jsem měl doma i kosa, holuba a hlavně vrabčáky.

Během posledních dvou let jsem doma uzdravil čtyři kosy a jednoho vrabčáka a od té doby mi lidé nosí pochroumané ptáčky. Většinou s poškozeným křídlem (ty dokážu zachránit) anebo s tím, že jejich kočka chytila ptáka, a jestli se o něj postarám, ošetřím ho a pak pustím ven. Bohužel zranění od koček je vždy vážnější, takže takoví ptáčci málokdy přežijí.

Taky jsem vymyslel budku pro venkovní ptáky, ale takovou, aby se tam mohli v klidu najíst, aby tam na ně nelezly kočky. Jednoduše jsem zespod budky dal zešikma tvrdý hladký plast a kočka tam nevyskočí, proto- že sklouzne. A jsem rád, že jeden soused mě napodobil, protože má dvě kočky a ty mu zjara nosí domů malé nebo velké ptáky, které chytí právě na krmítku. Zatím má doma klid a ptáčci jsou určitě rádi.