... je to staročeskéit?

Na první pohled „to“sice vypadá jako překlep, ale přesně takhle (včetně diakritiky) se jmenuje nový minerál, který objevili odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a Národního muzea. Objev staročeskéitu se udál na haldách historických dolů na vrchu Kaňk u Kutné Hory, kde Richard Pažout z pražské VŠCHT našel úlomky křemenné žiloviny s neznámým minerálem.

Do systematických chemických analýz se pustili mineralogové z Národního muzea, aby ověřili, že se vážně jedná o úplně nový minerál. Více než dvacetičlenná Mezinárodní komise pro nové minerály, nomenklaturu a klasifikaci (IMA) loni v únoru nakonec novinku schválila a přijala i na první pohled poněkud zvláštní pojmenování.

„Po chemické stránce jde o vzácný sulfid stříbra a olova se zastoupením antimonu a bismutu. Právě zastoupení těchto dvou prvků v poměru přibližně 1:1 je to, co dělá staročeskéit zvláštním a odlišným od dosud známých minerálních druhů,“vysvětluje mineralog a ředitel Přírodovědeckého muzea Národního muzea Ivo Macek.

Název minerálu, který odkazuje k jeho výskytu v historickém staročeském pásmu, se ovšem komisi příliš nezdál. Ačkoliv sice pravidla říkají, že se mají původní zeměpisná a osobní jména respektovat, zástupcům dvou zemí v komisi změť háčků a čárek jednoduše vadila. Nakonec však „č“i „é“v názvu zůstalo – a rozsah tohoto malého onomastického vítězství nijak nezmenšuje fakt, že byl staročeskéit nalezen jen v podobě lesklých zrn o velikosti do půl milimetru.