Hra o odkaz Angely Merkelové

SPD o víkendu schválila vyjednávání o velké koalici s CDU. Jde i o přežití Angely Merkelové a Martina Schulze, kteří vsadili na posílení pravomocí Evropské unie. Jako Macron.

Ostře sledovaný víkendový sjezd německé sociální demokracie posunul Německo zase o něco blíže k pokračování velké koalice. Její zrod však bude ještě poměrně bolestivý. Ani nejsilnější evropská ekonomika totiž nezůstala po posledních parlamentních volbách imunní vůči postupné fragmentaci a polarizaci politického spektra. Tyto dvě tendence dnes charakterizují většinu západních zemí. V jejich důsledku v listopadu minulého roku zkrachovala jednání tzv. jamajské koalice, kterou měly tvořit CDU/CSU, FDP a Zelení.

Šéfce konzervativní CDU Angele Merkelové a předsedovi sociálních demokratů Martinu Schulzovi tedy nakonec nezbyla jiná možnost než se pokusit obnovit velkou koalici z předchozího legislativního období.

A oba političtí matadoři vědí, že velmi pravděpodobně hrají i o vlastní politické přežití, což bude mít vliv i na jejich vyjednávání.

Postavení Angely Merkelové ve straně postupem času slábne a sílí hlasy pro posun konzervativců blíž k pravicovým voličům. Nejvýraznější tvář tohoto názorového proudu představuje sedmatřicetiletý Jens Spahn. Tento muž má svými postoji, politickým stylem i ambicemi poměrně blízko k rakouskému kancléři Sebastianu Kurzovi, který je kritikem imigračních kvót v Evropské unii.

V mnohem tíživější situaci se však ocitl Martin Schulz. Jeho strana je v názorech na pokračování velké koalice velmi rozpolcená. Téměř polovina zástupců jednotlivých zemských vedení strany (44 procent) včetně její mládežnické organizace prosazuje razantnější vyjednávání o sociálních otázkách. I proto chtěla SPD po volbách zamířit do opozice, aby si vyjasnila klíčové programové body a dlouhodobou strategii. To se však změnilo po krachu jamajské koalice a následném vstupu německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera do povolebních vyjednávání.

Jeho apel na státnickou zodpovědnost jeho vlastní strany přivedl následně sociální demokracii k opětovným vyjednáváním s CDU/CSU. SPD ovšem dosáhla v klíčových sociálních oblastech pouze dílčích úspěchů. Martin Schulz se proto rozhodl, že novou vládní spolupráci s konzervativní unií „prodá“shromážděným delegátům své strany na tématu evropské integrace.

Úspěšné víkendové hlasování mimořádného sjezdu SPD představuje první důležitý krok na cestě k účasti v příští spolkové vládě. Konečné slovo ovšem bude mít členská základna ve vnitrostranickém referendu. Pokud ji neschválí, dojde nejspíš k předčasným volbám.

Předběžný návrh koaliční smlouvy, o kterém hlasovala SPD, přitom prosazuje posílení nadnárodních orgánů Evropské unie.

Zvažuje možné zapojení tzv. Evropského stabilizačního mechanismu do nadnárodního pilíře Unie. Právě jeho prostřednictvím zachraňuje EU v ekonomických problémech se topící Řecko. Německo doposud prosazovalo mezivládní rozhodování, což mu jako největšímu věřiteli garantovalo silnou vyjednávací pozici při použití peněz z fondu.

Předběžný návrh koaliční smlouvy plánuje i posílení pravomocí Evropského parlamentu a demokratického rozhodování EU. V této otázce však Německo nejde tak daleko jako francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten ve svých ambiciózních vizích navrhuje dokonce zvláštní parlament, rozpočet a ministra financí eurozóny.

Dokument rovněž podporuje francouzské snahy o posílení antidumpingové politiky nebo zavedení minimální korporátní daně napříč eurozónou. To však může narazit u Nizozemska nebo Irska, které dlouhodobě těží z nízkých sazeb těchto daní.

Hodně sledovaná azylová politika, která se přímo týká uprchlíků, se nemá příliš zpřísňovat, stačí prý to, co vláda podnikla přibližně před půl rokem. Počítá se s přijetím zhruba 200 tisíc příchozích ročně a sjednocování rodin zůstává na nátlak CDU/CSU omezeno.

Německo se v posledním roce také snaží aktivně spolupracovat s několika africkými zeměmi ležícími na hlavních uprchlických trasách, které jsou klíčem k dlouhodobě udržitelné migrační politice.

Velké změny

Jak se tento nejnovější vývoj událostí odrazí na postavení Česka v rámci EU, se nyní složitě předvídá, protože vznikající evropská agenda zatím příliš nerezonuje v českých vnitropolitických diskusích. Premiér Andrej Babiš aktuálně vládne bez důvěry Poslanecké sněmovny s nejasnými vyhlídkami do budoucnosti. A evropskou integraci podporuje poměrně vágně spíš v rétorické rovině.

Zatím neznáme ani možné složení budoucí české vládní koalice. Důležitým faktorem proto může být výsledek druhého kola prezidentských voleb, který nejspíš naznačí, jak bude postupovat Česko v otázce nově vznikajících evropských integračních iniciativ.

Velkolepé plány případné německé velké koalice však ještě mohou zmařit vnitrostranické spory v sociální demokracii, protože i na ní závisí, zda umožní budování evropského odkazu Angely Merkelové a Emmanuela Macrona. Jisté ovšem je, že současná vyjednávání o koalici zatím signalizují možnost největších změn za posledních dvacet pět let.

Schulz se rozhodl prodat členům SPD spolupráci s CDU na tématu evropské spolupráce