Kapitán z billboardu

Jan Daněk hokejový reportér MF DNES

dyž si včera ráno přišel do malostranského Michnova paláce vyzvednout olympijský stejnokroj, hlavou se Martinu Eratovi začalo honit: Kde mám vlastně oblečení z předchozích her?

„Bude asi někde v kufru. Buď v Americe, nebo v Česku,“uvažoval už nahlas 36letý hokejista. Ačkoliv vyhlíží už svoji čtvrtou olympiádu (o jednu účast víc má v historii českého hokeje už jen legendární Jágr), přece zažívá Erat něco nového.

Poprvé se na ledě s pěti kruhy představí jako lídr české reprezentace. Poprvé nedorazí do dějiště her na poslední chvíli ze zámořské NHL. „Na rovinu říkám, že jsou to moje poslední hry. A cítím, že to v Česku už žije olympiádou,“řekl 36letý útočník, když společně s brněnským parťákem Němcem v Praze nafasoval rukavice, čepici raškovku nebo oboustrannou zimní bundu.

Zlatobílou péřovku navlékl už koncem roku, když coby model pózoval pro propagační materiály Českého olympijského výboru.

Zatímco řada jeho reprezentačních kolegů trnula až do minulého týdne na finální verdikt, Erat věděl, že nebude ve výběru trenéra Jandače chybět. „Klukům rád pomůžu a poradím, co si mají vzít,“prohodil kapitán, jehož tvář z billboardů láká k návštěvě olympijských parků.

Premiéru na olympiádě zažil Erat před 12 lety v Turíně. Ačkoli se mu po turnaji houpal na krku bronz, coby reprezentační zelenáč pozoroval zklamané spoluhráče. „Díval jsem se na Stráču (Martin Straka), Džegra (Jaromíra Jágra) nebo Vinnieho Prospala, jak jim to bylo líto. Já takové emoce necítil,“líčil Erat. „Bronz doceníte za nějakých deset patnáct let, až budete sedět s klukama v hospodě. Ale s medailí, pokud není zlatá, vždycky přijde i smutek.“

Zlatá inspirace

U Erata to tak není. Když má čas, doma v Třebíči vyjede na led trénovat nejmenší caparty. Spoluhráčům z Komety hokejový perfekcionista předává postřehy.

Postřehy, kterých si všímal i na olympiádě. Na předchozích hrách navštívil rychlobruslařská klání nebo krasobruslení. „Minulý týden jsem koukal na mistrovství Evropy a říkal si: Vždyť tohle učíme šestileté děti. Krasobruslení přechází do hokeje a hokej zase využívají jiné sporty,“pravil Erat. „Když jsem před 15 lety přišel do NHL, všichni měřili 190 centimetrů a vážili 110 kilo. Dneska mají hráči 175 centimetrů a mají 70 kilo. Sport uhýbá jiným směrem a já jako technický hráč jsem za to jenom rád.“

Už teď se těší na setkání s dalšími sportovci v olympijské vesnici nebo na asijskou kuchyni. Ještě před odletem do Soulu si chce upravit denní režim, aby snadněji přivykl na osmihodinový časový posun. „Můžu získat nějaké dvě hodiny,“přemítá český veterán. „Ale kdo to zná, ví, že zvyknout si na takový rozdíl může trvat tři čtyři dny.“

Když se stočí řeč na přípravu a aklimatizaci, jinak dobře naložený Erat se lehce zakaboní. Zatímco KHL má poslední duely před olympijskou pauzou na programu o víkendu, česká liga se zastaví až 6. února. „Je to trošku nešťastné,“míní hvězda Komety i celé extraligy. „Rusové se připravují už dva týdny dopředu. Myslím, že extraliga měla udělat trošku jiné rozhodnutí.“

Do Koreje odletí česká hokejová výprava ve dvou várkách, 6. a 7. února. A Erat věří, že si pobyt v Asii prodlouží až do posledního únorového víkendu. Znamenalo by to, že Češi si zahrají o medaile. „A já tam jedu vyhrát,“velí Erat. Slovensko.