O trpělivé čekatelce Karolíně P.

Zápisník Miroslav Němý reportér MF DNES

Vchodbách pod arénou Roda Lavera visí na stěně zarámované portréty nejlepších osmi mužů a žen předchozího Australian Open. „Jsem moc ráda, že se tam zase za rok uvidím,“říkala Karolína Plíšková, když prošla do čtvrtfinále.

Do této společnosti nepochybně patří. Do úzké elity. Do skupiny uchazeček. Ale na trůn? Z Plíškové bylo cítit, že jí soubojem proti Simoně Halepové naplno startuje jiný, větší turnaj. Nikoli arogance, spíš správné sebevědomí: vytrvalá členka Top 10 a loni krátce i světová jednička by do těchto fází grandslamů přece měla procházet. Jenže průlom se nekoná. Drobná Halepová pálila větší rány, Plíšková působila zlomeně. Vyčerpaně. Zpomalila.

Přitom je svébytný tenisový případ. Do špičky doputovala později než jiné. Místo jednoho velkého skoku udělá třeba deset kroků, z nichž mohou tři až čtyři vést zpátky, ale ty pozitivní převažují, a tak se konstantně posouvá vpřed.

Tak jako v kariéře stoupá rok od roku, v Melbourne se lepšila kolo od kola. Proč tedy končí ještě tři stupně pod zlatou? Jednak na Halepovou tragicky neumí. A také v jejím případě čas poněkud mate.

Plíšková poprvé na grandslamu prorazila až na US Open 2016 – a hned z toho bylo finále. Loni na Roland Garros došla do semifinále (zastavila ji Halepová). Čtvrtfinálové účasti si připsala v Melbourne 2017, New Yorku 2017 i v Melbourne 2018. Ve skupině reálných uchazeček je tedy rok a čtvrt. Pořád se učí, co to obnáší. Ne tak rychle, jak by chtěla. Ženský tenis se nachází v nestabilní éře. Garbiňe Muguruzaová se v Austrálii pořádně nerozkoukala, Petra Kvitová balila po 1. kole. Velká šampionka neexistuje a uvidí se, zda si tuhle pozici vezme zpět vracející se Serena Williamsová.

Plíšková v těchto turbulencích působí stabilně. S Kvitovou jsou jako protiklady – PK „umí“ztratit lehké zápasy, ale dvakrát vyhrála Wimbledon, to KP zvládá, co má, jenže ty nejcennější z trofejí jí stále unikají.

Z Austrálie nyní odjíždí „plíškovsky“; po solidním, nikoli výjimečném turnaji. Na letadlo mířila bez titulu, nikoli bez naděje.