Jak si děti představují prezidenta

Vzákladní škole Molekula v Ústí nad Labem vzali prezidentské volby jako téma do hodiny pro děti na úrovni 1. až 3. třídy. Divíte se? Nedivte. Takhle má vypadat vzdělávání. Jestli chceme, aby děti chápaly společnost, do které vyrůstají, musíme jim k tomu dát příležitost. Takže škola má pochvalu, ale o to teď nejde. Téma je, jakého prezidenta si děti představují.

Měl by být silný. Měl by mít dobré srdce. Měl by mít srdce pro celou republiku. Měl by respektovat. Měl by budovat svět. Měl by umět pečovat. Měl by být chytrý. Měl by být hodný. Měl by být slušný. Nesouhlasíte s něčím? To vážně pochybuji. Pokud nesouhlasíte, pak něco není v pořádku. S vámi, nikoliv s těmi dětmi. Děti mají totiž tu obrovskou výhodu, že mohou dohlédnout od úhlu pohledu dospělých, který je opakovaně lámán a posouván, až je výsledný obraz podoben spíše ošklivé karikatuře než skutečnosti.

Děti mají výhodu nahlédnout skutečnost v její čistotě a HD rozlišení. Pokud nesouhlasíte s tím, že by prezident měl být hodný, slušný, silný a respektující budovatel, rozcházíte se s územ, jenž vznikl na základě obrazu největšího prezidenta, kterého kdy Češi měli, Tomáše Garrigua Masaryka. Obrazu, který Češi stále podvědomě hledají, ačkoliv jim v tom brání poněkud zakalený vnitřní zrak.

Podívejme se čistým dětským pohledem na to, kdo z dvou kandidátů lépe odpovídá představě prezidenta. Chytří jsou nepochybně oba. Silní, ve smyslu ustát případný tlak, pravděpodobně také, oba mají dost zkušeností. Miloš Zeman z politiky, Jiří Drahoš z vědy. Ono totiž vést Akademii věd je jako řídit ministerstvo, ovšem za mnohem složitějších podmínek. Jestli mají dobré srdce, to se dá posuzovat hůře. Ale jestli mají srdce pro celou republiku, to se posoudit dá. Zemanovi se podařilo rozšířit společenský příkop jako ještě nikomu předtím. Drahoš deklaruje, že by jej rád přemostil. To souvisí i s respektem, Zeman jej v mnoha případech postrádá a spíše dává najevo pohrdání. Drahoš se v tomto ohledu projevuje uvážlivě. Budovat se Zemanovi příliš nedaří, spíše bořit. Nevíme, zda v tom může být Drahoš prospěšnější, nicméně minimálně s ohledem na veřejné mínění a na to, co by chtěl jako prezident prosazovat, je tu naděje.

No a pak je tu ta věc se slušností, aby byl prezident hodný. Víte, milé děti a milí dospělí, kampaň může být ostrá, může upozorňovat na silné stránky kandidáta a nedostatky soupeře. Ale k laciným a lživým manipulacím by se slušný a hodný prezident snížit neměl. Jiří Drahoš to nedělá.