... nohejbal je český vynález?

Vzdáleně sice připomíná volejbal přes nízko zavěšenou síť, jenže zatímco odbíjená je původem americká záležitost, nohejbal, důvěrně přezdívaný „nohec“, je ryze českým objevem. Jak se píše na stránkách Českého nohejbalového svazu, patří do zlatého fondu českých vynálezů stejně jako kostkový cukr nebo kontaktní čočky.

Jistě, vypadá to jako slušná nadsázka, pokud si představíte obvyklý letní obrázek: odpoledne, kurt za humny a na nich si páni v letech chystají žízeň na pár točených po zápase. Jenže takové mistrovství světa, které se v nohejbalu hrává co dva roky, žádná rekreační selanka není. Vždyť sport již prosákl i do vzdálených končin planety, a tak se na šampionát sjíždějí týmy z Koreje, Kostariky, Kamerunu nebo Mali.

Kdo ví, jestli někdo z exotických hráčů futnetu, jak se nohejbalu říká v angličtině, tuší, kdy a kde se tenhle sport zrodil. Toto malé sportovní mystérium rozklíčoval v roce 1986 pro deník Československý sport první nohejbalový archivář František Kubát: „Hra se narodila v pojetí, v jakém se hraje dodnes, roku 1936 na Žlutých lázních v Praze-Podolí.“

Popravdě, jen málokterý sport se může chlubit tím, že je znám rok i přesné místo jeho zrodu – a také u nohejbalu se o primát přetahovalo víc míst. Údajně by mohli být otci-zakladateli dorostenci Slávie, kteří v roce 1922 hrávali na Letné fotbal přes provaz nebo napnuté záclony. A nebo se tak mohlo stát u konkurence v Ďolíčku, u jezu u železničního mostu v Českých Budějovicích nebo v osadě Montana u Všenor. Ovšem až v Podolí dostal nohejbal hřiště i pravidla. Jak se píše na stránkách nohejbalového svazu: „První nohejbalové kopy má na svědomí parta místních štamgastů, kteří zde hráli fotbal. Někdy se nesešel dostatečný počet hráčů a volejbalové hřiště zelo prázdnotou. A tak se natáhla síť do metrové výšky a hrálo se.“