V léčbě držíme krok
Léčba krevních onemocnění v Česku je srovnatelná se západními státy, tvrdí pražský hematolog Jaroslav Čermák.
Pražané sice mají povědomí o chudokrevnosti nebo leukémii, více však mezi nemocemi krvetvorby nerozlišují. Takové výsledky přinesl průzkum společnosti STEM/MARK o krevních onemocněních, který proběhl na území celého Česka.
„Obecně lze říci, že lidé mají větší povědomí, sami si snaží hledat informace. Starší generace je ještě zvyklá ze socialismu poslouchat lékaře a neodporovat,“říká předseda České hematologické společnosti a lékař Jaroslav Čermák z Ústavu hematologie a krevní transfuze. Sám je toho názoru, že se krevní onemocnění v Česku daří léčit velmi dobře, i když dodává, že všechny pacienty uzdravit nelze, a to ani díky nejnovějším postupům.
Čemu se v současnosti věnujete?
Učím na 1. lékařské fakultě UK, přednáším tam hematologii, a snažím se v Ústavu hematologie a krevní transfuze vychovávat mladé lékaře, aby to převzali za nás.
Co by měli převzít?
V osmdesátých letech jsme v ústavu založili skupinu, která se blíže věnovala diagnostice a léčbě. Tehdy byla poměrně velmi základní a omezená. Nebyly moderní metody a transplantace. Výzkum pokračoval a postupně jsme vytvářeli registr pacientů, je jich tu už přes pět set. To byla ta stěžejní práce, kterou jsem tady dělal od roku 1995 do roku 2012. Narostla potřeba starat se o pacienty se vzácnými chorobami krvetvorby.
Liší se krevní onemocnění v Praze oproti zbytku republiky? Má nějaký vliv ovzduší, ve kterém žijeme?
Nemyslím si. Samozřejmě určitou roli hrají mutace. Přinejmenším stejnou roli má imunitní systém – schopnost mutaci zničit. Ta aktivita je u každého jiná, je to většinou dáno geneticky. Znečištěné ovzduší má jenom omezený vliv.
Jsou Pražané obecně vzdělanější ohledně krevních onemocnění?
Je to individuální. Obecně lze říci, že lidé mají větší povědomí, sami se snaží hledat si informace. Starší generace je ještě zvyklá ze socialismu poslouchat lékaře a neodporovat.
Není to ale kontraproduktivní, když například narazí na falešné zprávy nebo nepřesnosti?
Někdy je to náročnější pro lékaře, protože mu musí zdůvodnit svůj postup a vymluvit nepravdy.
Stává se vám, že někteří lidé s vámi nesouhlasí a požadují revizní vyšetření?
U nás výjimečně. Asi jednou nebo dvakrát jsem konzultoval na jejich přání s kolegy ze zahraničí. Ale přicházejí k nám pacienti z ostatních nemocnic, a to na doporučení jejich lékařů, aby se ujistili. Anebo si druhé stanovisko vyžádají sami.
Jaké procento populace trpí nemocemi krve?
Obecně – anémie z nedostatku železa je nejčastější nemocí vůbec. Trpí jí lidé z rozvojových zemí kvůli špatné výživě či parazitům. Zhruba patnáct až dvacet procent žen trpí nedostatkem železa, a to kvůli menstruacím. Musí ho pak pravidelně brát v tabletkách, v běžné stravě ho tolik není. Jinak ta onemocnění tak častá nejsou. O to závažnější posléze ale mohou být. Osmdesát procent ze všech poruch krvetvorby se řadí do kategorie vzácných onemocnění.
Působil jste i v USA. Liší se přístup
● Respondenti z Prahy měli větší povědomí o (98,4 %), (87,1 %) (80,6 %) než zbytek nebo Česka. ● dokázali popsat u leukemie (67,7 %), anémie (54,8 %) i hemofilie (35,5 %). Nic o průběhu neví pětina dotázaných. ● Za nejvýznamnější projev krevních
Američanů ke krevním onemocněním?
Působil jsem tam rok a půl v letech 1991 až 1992 na univerzitě v Minnesotě. Rozdíl se od té doby ke cti naší země výrazně smazal. Přístup je pořád trošku rozdílný, mají více peněz, mohou si dovolit drahé léky pro větší počet pacientů. Liší se také přístup univerzitních pracovišť.
Jak tam probíhá léčba?
Pacienti jsou zvídavější a lékařů mají více než my. Tady mám patnáct pacientů na den, tam jich mají pět. Lékař má tedy více času na jednoho pacienta, který se tak i může déle ptát. Základní péče je stejná, poměrně vyrovnaná. Z postkomunistických zemí jsme na tom relativně nejlépe, západní Evropě se vyrovnáváme.
Je možné předcházet onemocněním krve? Jsou čistě genetické?
onemocnění označili
(77,4 %). Dále modřiny (74,2 %), intenzivní únavu (71 %), závratě (32,3 %) nebo bolesti hlavy (22,6 %). ● Že spíše nelze předcházet vzácným krevním chorobám,
záleží totiž na neovlivnitelných faktorech (tj. genetické předpoklady).
Čistě asi ne, stále nevíme o všech faktorech ovlivňujících krevní onemocnění. Určitě je ale dobré, když o nich mají lidé povědomí. Zdravý životní styl není na škodu, podporujete jím přirozenou obranyschopnost. Samozřejmě ne vše lze ovlivnit. Když se budete vystavovat záření třeba v jaderných elektrárnách, přispějete k tvorbě těchto nemocí.
Kdy se může nemoc projevit?
V dětství se projevují vrozené poruchy krvetvorby. S rostoucím věkem je daleko vyšší riziko získaných chorob, jako třeba některé leukémie, a to kvůli vyššímu počtu mutací buněk a jejich kombinací. Vyléčitelnost záleží na dané chorobě a na dalších faktorech. Dnes je možné transplantovat a nahradit kostní dřeň. Můžeme tak díky další léčbě pacienty stabilizovat dlouhodobě. Přežívají třeba dvanáct až patnáct let bez známek choroby, avšak v některých případech nevíme, zda jsou schopni vyléčení. V případech vrozených onemocnění jim můžeme dodávat celý život chybějící látku, například určitý krevní element, který získáme od dárců.
Jak motivujete dárce krve a kostní dřeně?
Dělají se speciální akce s účastí celebrit. Finančně motivujeme pouze vzácné skupiny dárců a ne všechny, jako to dělají soukromé firmy. Ty často chtějí jen plazmu, kterou pak využijí v zahraničí pro komerční účely. Zbytek ale zlikvidují a nevyužijí potenciál materiálu.
Na jaká další onemocnění byste upozornil?
Přibývají u nás vzácná onemocnění. Nesetkávali jsme se se srpkovitou anémií, která se vyskytuje v Africe, ale díky přílivu lidí z těchto oblastí už ano. Je potřeba, aby se vědělo, že někteří lidé si v sobě mohou nosit jeden špatný gen a při kombinaci s genem partnera může dojít k tomu, že se jim narodí dítě s poruchou krvetvorby. Další vzácná onemocnění krve se vyskytují u vietnamské menšiny, kde je také nutné být na pozoru při plánování potomka. Při rozborech krve lze najít určité znaky, které by měly doktory upozornit na možnost špatné genové kombinace, jež by se mohla vyvinout ve vzácné onemocnění krve. Třetí skupinou jsou lidé z bývalého Sovětského svazu – například Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu.
Jedním ze vzácných onemocnění je myelodysplastický syndrom. Jak byste ho popsal?
Je způsobený poruchou krvetvorby v kostní dřeni. Jeho nejčastějším projevem je anémie, kterou charakterizuje nedostatek červených krvinek. Je to ovšem rozdílný typ chudokrevnosti, než který většina lidí zná ve spojení s nedostatkem železa. Když poznáme, jaké mutace jsou nepříznivé, můžeme podle toho modifikovat léčebný postup. Možným způsobem léčby některých nemocí je transplantace kostní dřeně. Zajímavé je, že se při jejím dárcovství už tak často neoperuje. Pomocí hormonů, které stimulují růst, se namnoží bílé krvinky v dárcově těle a pak se pomocí separátoru odeberou přímo z dárcova krevního oběhu. Zbytek krve se poté vrátí do dárcova těla. Nijak ho to nevysílí a ještě tentýž den může odejít domů.
Jsou při životě se vzácným onemocněním krve nějaká omezení?